Quatour pour la fin du temps
Quatuor pour la fin du temps je komorní skladba francouzského skladatele Oliviera Messiaena. V anglicky mluvících zemích se často nazývá anglickým názvem Quartet for the End of Time. Skladba je napsána pro neobvyklou kombinaci čtyř nástrojů: klarinet (B-dur), housle, violoncello a klavír. Obsahuje 8 částí. Její provedení trvá přibližně 50 minut. Dílo bylo poprvé provedeno za neobvyklých okolností v roce 1941. Jedná se o velmi významné dílo v dějinách klasické hudby 20. století.
Složení a první provedení
Messiaen napsal toto dílo pro neobvyklou kombinaci nástrojů ze zvláštního důvodu. V roce 1940, kdy probíhala druhá světová válka, napadlo Německo Francii. Messiaen byl zajat německou armádou a byl držen jako válečný zajatec. Při převozu do zajateckého tábora Messiaen hovořil s jiným zajatcem, Henrim Akokou, který byl klarinetistou. Messiaen mu ukázal náčrty ke klarinetové skladbě, kterou právě psal a která se jmenovala Abîme des oiseaux. Mezi vězni byli také dva další profesionální hudebníci: Jean le Boulaire, houslista, a Étienne Pasquier, violoncellista. Messiaen pro tyto tři hudebníky složil Quatuor, v němž sám hrál na klavír. Kombinace těchto čtyř nástrojů je neobvyklá, ačkoli Paul Hindemith napsal skladbu pro stejnou kombinaci již v roce 1938.
Kvarteto poprvé vystoupilo 15. ledna 1941 v německém Görlitzu (dnes Zgorzelec v Polsku). Publikum tvořilo asi čtyři sta válečných zajatců. Vpředu seděli němečtí vězeňští důstojníci. Hudba musela posluchačům připadat zvláštní, ale všichni zdvořile poslouchali. Krátce poté byl Messiaen propuštěn z vězení a vrátil se do Francie.
Inspirace
Messiaen se nechal inspirovat slovy z Bible, kde anděl říká: "Už nebude čas". Tato slova mají ve vztahu k hudbě jiný význam, protože Messiaen nepíše hudbu s pravidelným počtem taktů v taktu. Podobně jako ve Svěcení jara se délka taktů neustále mění. Messiaen za války slyšel dost o vojácích pochodujících v pravidelném taktu jedna-dva-tři-čtyři-jedna-dva-tři-čtyři. Jeho rytmy se v této hudbě rozvíjejí z malých drobných rytmických vzorců.
Struktura
Dílo se skládá z osmi částí.
První část se jmenuje "Liturgie de cristal" ("Chyrstalová liturgie") a popisuje probouzení ptáků. Tuto část hrají všechny čtyři nástroje.
Druhou částí je "Vocalise, pour l'Ange qui annonce la fin du Temps" (Píseň pro anděla, který ohlašuje konec času). Hraje ji celé kvarteto, i když klarinet ve střední části nehraje.
Třetí část se jmenuje "Abîme des oiseaux" ("Propast ptáků") a hraje ji pouze klarinet. Je nesmírně pomalá a klarinetista v ní musí hodně ovládat dech.
Čtvrtá část se jmenuje "Intermède" ("Interludium") a hrají ji housle, violoncello a klarinet.). Je rychlá a živá.
Pátou částí je "Louange à l'Éternité de Jésus" ("Chvála Ježíšově věčnosti"). Hraje ji violoncello za doprovodu klavíru, který hraje pouze akordy. Je opět nesmírně pomalá a violoncellista musí dobře ovládat smyčec.
Šestá část se jmenuje "Danse de la fureur, pour les sept trompettes" (Tanec zuřivosti pro sedm trubek) a hraje se na všechny čtyři nástroje. Téměř po celou dobu hrají unisono (stejné tóny).
Sedmá část se jmenuje "Fouillis d'arcs-en-ciel, pour l'Ange qui annonce la fin du Temps" ("Spleť duh, pro anděla, který ohlašuje konec času") a hraje ji celé kvarteto. Část hudby z druhé části se opakuje. Slyšíme, jak je anděl zahalen duhou.
Osmou částí je "Louange à l'Immortalité de Jésus" ("Chvála nesmrtelnosti Ježíše") pro housle a klavír. Slyšíme v ní povznesení člověka k jeho bohu. Housle končí na velmi vysoké harmonické notě.
V dlouhé předmluvě na přední straně partitury píše Messiaen krátký úvod do hudebně-teoretické teorie své hudby. Popisuje rytmy, které používá, a jejich vzájemný vztah. Na konci však říká, že pro provedení skladby není nutné číst vše o jeho teorii.
