Powderfinger
Powderfinger byla rocková skupina z australského Brisbane. Kapela vznikla v roce 1989. Powderfinger měli pět členů: Bernard Fanning (zpívá, hraje na kytaru), Darren Middleton (hraje na kytaru), Ian Haug (hraje na kytaru), John Collins (hraje na basovou kytaru) a Jon Coghill (hraje na bicí).
Po několika prodloužených nahrávkách (EP), které se docela dobře prodávaly, a po natočení jednoho plnohodnotného alba se Powderfinger stali populární v Austrálii se svým druhým albem Double Allergic. Jejich třetí album Internationalist bylo ještě populárnější a udělalo z nich celebrity. Prodalo se ho přes 350 000 kusů. Odyssey Number Five bylo jejich čtvrté album a vyšlo v roce 2000. Je to jejich nejslavnější album; prodávalo se za oceánem ve Spojených státech a Kanadě. Další dvě alba skupiny Powderfinger nebyla tak populární jako ta předchozí, ale přesto se dostala na první místo v žebříčku Australské asociace nahrávacího průmyslu (ARIA).
Historie
Společnost Powderfinger zahájila svou činnost v roce 1989 v australském Brisbane. Ian Haug, John Collins a Steven Bishop (bicí) hráli v jiných kapelách, když se rozhodli založit Powderfinger. Název kapely pochází z písně "Powderfinger" od Neila Younga. Haug se na univerzitě seznámil s Bernardem Fanningem a ten se rozhodl ke kapele připojit. Později, když Bishop odešel, se přidal Jon Coghill. Jako poslední se přidal Darren Middleton, když Powderfinger viděl hrát jednu ze svých jiných kapel a pozval ho, aby se přidal.
Rané práce
V roce 1992 vydali Powderfinger své první EP s názvem Powderfinger. V roce 1993 následovalo album Transfusion. Transfusion byla v Austrálii populární a dostala se na první místo v žebříčku ARIA Alternative Chart, který je určen pro alternativní rockovou hudbu. Po vydání Transfusion podepsali Powderfinger smlouvu s nahrávací společností Polydor.
Jejich první EP se neprodávala špatně, a tak v roce 1994 vydali album Parables for Wooden Ears. Nevedlo si příliš dobře a Fanning v rozhovoru v roce 2004 řekl, že "hudba nebyla moc dobrá". V roce 1996 pak kapela vydala album Double Allergic. Toto album se stalo v Austrálii velmi populární; prodalo se ho více než 200 000 kopií. Jonathan Lewis z Allmusic řekl: "Double Allergic etablovalo Powderfinger jako jednu z nejzajímavějších australských rockových skupin konce 90. let". Při natáčení Double Allergic Middleton prohlásil, že je to nejlepší hudba, kterou kapela dosud vytvořila. Po vydání alba se Powderfinger vydali na turné se skupinou You Am I, na kterém hráli na koncertech skupiny Livid.
Úspěšná vydání
Po albu Double Allergic začali Powderfinger pracovat na svém třetím albu. Kapela pracovala v Melbourne s novým producentem Nickem DiDiou. V roce 1998 vydali album Internationalist. Album se dostalo na první místo žebříčku ARIA Albums Chart a v první padesátce se udrželo 101 týdnů. Prodalo se ho více než 350 000 kopií. Internationalist bylo prvním albem skupiny Powderfinger, které získalo cenu ARIA; v roce 1999 získalo ocenění "Album roku", "Nejlepší rockové album" a "Nejlepší obal". První singl "The Day You Come" získal v roce 1999 ocenění "Singl roku".
Na albu Internationalist Powderfinger zahrnuli písně o svých politických názorech a sociálních myšlenkách, ale prý to nebylo záměrně. Internationalist znělo jinak než první dvě alba skupiny. Bylo to proto, že kapela experimentovala s novými způsoby hraní své hudby a psaní písní.
Další album skupiny Powderfinger, Odyssey Number Five (vydané v roce 2000), je jejich nejslavnějším albem. Získalo mnoho ocenění, včetně ceny "Album roku" časopisu Rolling Stone a ceny ARIA za "Album roku" v roce 2001. Dostalo se také na první místo žebříčku ARIA Albums Chart. Z alba Odyssey Number Five vydali Powderfinger svůj nejpopulárnější singl "My Happiness". Získal cenu ARIA 2001 "Single of the Year" a dostal se na čtvrté místo v žebříčku ARIA Singles Chart. Dvě písně z Odyssey Number Five se objevily ve filmech: "These Days" byla z filmu Two Hands a "My Kind of Scene" byla součástí filmu Mission: Impossible II.
Odyssey Number Five bylo dosud nejkratší album skupiny Powderfinger. Podobně jako Internationalist pojednávalo o politických a sociálních otázkách. Obsahovalo také řadu písní o lásce. Fanning rád poslouchal gospelovou hudbu a soul, který je často o lásce, a po jeho poslechu psal vlastní písně. Recenzenti se na albu neshodli; Entertainment Weekly se album líbilo a dal mu známku B+ s tím, že album dobře experimentuje, zatímco Allmusic mu dalo jednu a půl hvězdičky z pěti s tím, že Powderfinger jsou příliš opatrní a málo agresivní. Powderfinger absolvovali s kapelou Coldplay turné po Severní Americe, aby pomohli propagovat Odyssey Number Five.
V roce 2003 vydali Powderfinger své páté album Vulture Street. Bylo pojmenováno podle ulice v Brisbane, kde kapela zkoušela. Vulture Street se dostalo na první místo žebříčku ARIA Albums Chart, ale neudrželo se v něm tak dlouho jako dvě předchozí alba. Vulture Street získalo čtyři ceny ARIA včetně ocenění "Album roku" v roce 2003.
Vulture Street obsahovala hlasitější kytary a bicí než předchozí alba, zejména Odyssey Number Five. Bernard Zuel z deníku The Sydney Morning Herald o něm řekl, že je to "syrovější, hlasitější, ale v žádném případě ne nerafinované album". Část alba byla nahrána během jam sessions a byla podobná tomu, jak Powderfinger zněli při živém hraní. Kenneth Nguyen z deníku The Age uvedl, že kapela "hraje příjemný set pro publikum".
Přestávka v nahrávání
V roce 2004 vydali Powderfinger CD/DVD s koncertem v Sydney. Vydání se jmenovalo These Days: Live in Concert. Poté vydali "best of" album s názvem Fingerprints: The Best of Powderfinger, 1994-2000. To obsahovalo singly z jejich dosavadních alb, některé písně, které nebyly vydány jako singly, ale objevily se na albech, a dvě nové písně. Obě kompilace si vedly dobře v žebříčku ARIA Albums Chart a dosáhly druhého místa.
Po vydání knihy Otisky prstů: Powderfinger prohlásili, že si od společné práce odpočinou. Během této přestávky Bernard Fanning tvořil vlastní hudbu a vydal album Tea & Sympathy. Darren Middleton vydal album nazvané The Way Out s další kapelou Drag, v níž hraje. Ian Haug a John Collins v této době vytvořili kapelu The Predators se Stevenem Bishopem, který opustil Powderfinger kolem roku 1992. The Predators natočili EP s názvem Pick Up the Pace.
Během přestávky se Fanning oženil se svou přítelkyní Andreou. Manželkám Middletonové a Haugové se během přestávky narodily děti.
Návrat z přestávky
V roce 2006 se Powderfinger vrátili z přestávky a začali pracovat na svém šestém albu. Kapela nahrávala v Los Angeles s Robem Schnapfem a v roce 2007 vydala album Dream Days at the Hotel Existence. Název alba pochází z knihy The Brooklyn Follies, kterou Fanning četl v době, kdy kapela nahrávala. Dream Days at the Hotel Existence obsahovalo písně o politice a životě původních obyvatel Austrálie a také o lásce. Kvůli politickému textu jedné písně, "Black Tears", bylo album téměř zakázáno.
Album se dobře prodávalo a v Austrálii se dostalo na první místo, stejně jako mnoho předchozích alb skupiny Powderfinger. Kritikům se však nelíbilo tolik jako starší tvorba kapely; Barnaby Smith z musicOMH řekl, že "hlasitost byla snížena", což však podle něj "není vždy dobrá věc".
Po vydání alba se Powderfinger vydali na koncertní turné s další australskou kapelou Silverchair. V rámci turné nazvaného Across the Great Divide tour kapela odehrála koncerty v mnoha městech Austrálie a Nového Zélandu. Turné uspořádali na pomoc australské charitativní organizaci Reconciliation Australia, která se snaží zlepšit život původních obyvatel Austrálie.
Middleton, Fanning a Haugová hrají v rámci turné Across the Great Divide píseň "Sunsets" z alba Vulture Street.
Filantropie
Společnost Powderfinger se hodně věnuje charitativním a dobročinným účelům. V roce 2004 kapela hrála na koncertu WaveAid, který byl reakcí na zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004. Výtěžek koncertu přesáhl 2 miliony dolarů, které byly věnovány na pomoc obětem zemětřesení.
Na turné Across the Great Divide v roce 2007 vystoupili Powderfinger a Silverchair na koncertech po celé Austrálii, aby pomohli propagovat charitativní organizaci Reconciliation Australia, která se snaží zlepšit život původních obyvatel Austrálie. Kapely vidělo více než 200 000 diváků. Po skončení turné vydaly kapely DVD, které obsahovalo jejich vystoupení a rozhovory s jejich členy.
V říjnu 2007 odehráli Powderfinger koncert v Sydney Opera House v rámci "Měsíce boje proti rakovině prsu". Na koncert byli pozváni pouze lidé, kteří onemocněli rakovinou prsu, a jejich rodiny. Vystoupili také Silverchair a Missy Higgins. Po koncertě Fanning řekl, že "hudebníci mají obecně výčitky svědomí, že jejich život je docela dobrý, a mají tendenci si uvědomovat sociální problémy".
Diskografie
Pomlčka (-) znamená, že se v grafu neobjevil.
Alba
Rok vydání | Album | ||
1994 | Podobenství pro dřevěné uši | 51 | - – |
1996 | Dvojitá alergie | 4 | - – |
1998 | Internacionalisté | 1 | - – |
Odysea číslo pět | 1 | 15 | |
2003 | Vulture Street | 1 | 17 |
2007 | Dny snů v hotelu Existence | 1 | 26 |
2009 | Zlaté pravidlo | 1 | - – |
Další vydání
Rok vydání | Album | Auschart | NZchart |
1992 | Powderfinger (EP) | - – | - – |
1993 | Transfuze (EP) | - – | - – |
1995 | Pan Kneebone (EP) | - – | - – |
1999 | The Triple M Acoustic Sessions (EP) | - – | - – |
2004 | V těchto dnech: (živé album) | 2 | - – |
2004 | Otisky prstů: (Best of): The Best of Powderfinger, 1994-2000 (Best of) | 2 | - – |
2007 | Across the Great Divide Tour (živé DVD album se skupinou Silverchair) | 2 | - – |
2008 | iTunes Live from Sydney (živé album) | 58 | - – |
2009 | Sedm smrtelných otáček (Box set) | - – | - – |
2010 | Sunsets Farewell Tour (živé album) | 1 | - – |
Stopy: (Best of): The Best of Powderfinger, 2001-2011 (Best of) | 22 | - – | |
Otisky prstů a nohou: (Best of) | 15 | - – |
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaký typ kapely byl Powderfinger?
A: Powderfinger byla rocková skupina z Brisbane v Austrálii.
Otázka: Kdy kapela vznikla?
Odpověď: Kapela začala v roce 1989.
Otázka: Kdo byli členové kapely?
A: Členy kapely byli Bernard Fanning (zpěvák, kytarista), Darren Middleton (kytarista), Ian Haug (kytarista), John Collins (baskytara) a Jon Coghill (bicí).
Otázka: Jaké album je v Austrálii proslavilo?
A: V Austrálii je proslavilo jejich druhé album Double Allergic.
Otázka: Kolik kopií se prodalo jejich třetího alba?
A: Jejich třetího alba Internationalist se prodalo přes 350 000 kopií.
Otázka: Které je jejich nejslavnější album?
Odpověď: Jejich nejslavnějším albem je Odyssey Number Five.
Otázka: Kde bylo Odyssey Number Five vydáno v zámoří?
Odpověď: Odyssey Number Five vyšlo v zámoří ve Spojených státech a v Kanadě.