Buddhismus v Číně

Historie

Existují legendy, že Laozi byl sám Buddha nebo že Buddha pocházel z tibetského království Čang-čung. Existují i další legendy, že buddhismus existoval v Číně již od starověku (před dynastií Qin).

dynastie Čchin (221-206 př. n. l.)

V knize Shiji 《史記-秦始皇本紀》 je oddíl called「禁不得祠」(jin bude ci). Píše se v ní:

"徙謫，實之初縣。禁不得祠。明星出西方。"

Ve 20. století japonský učenec Fudžita Tojohači (藤田丰八) uvedl, že buddhismus pronikl do Číny za dynastie Čchin. Slovo 不得 (pinyin: "bude"; hrubá výslovnost: boo-duh) se vyslovuje téměř přesně jako sanskrtské slovo "Buddha". V čínštině se používalo pro zápis Buddhy. Jiní (jako 铃木券太郎) s tím nesouhlasili. Navíc je nepravděpodobné, že by se 得 používalo k transliteraci. A na základě vývoje čínských tónů by 不得 znělo něco jako putug (郑张尚芳 říká, že "不得" je [pɯtɯːɡ]).

Dynastie Chan (206 př. n. l. - 220 n. l.)

Obecně se má za to, že buddhismus byl zaveden v době (západní, před rokem 1 př. n. l.) dynastie Chan. Přišel ze západních oblastí a z Hedvábné stezky.

Podle dalších záznamů na Weilüe《魏略‧西戎傳》、《魏書‧釋老志》and předali muži císaře Ai z dynastie Han lidem Pagoda Sutru《浮屠经》。.

V roce 67 císař Ming z dynastie Chan snil o "zlatém lidu". Vyslal lidi, aby se setkali s mnichy v západních oblastech. Tito mniši přivezli další buddhistické texty. Postavil chrám Bílého koně (白马寺) a přeložil 42 kapitol písma 《四十二章經》。.

Existuje jedna zpráva, že císař Ming z dynastie Chan (28-75 n. l.) pomohl zavést buddhismus do Číny. Mouzi Lihuolun (3.-5. století) uvádí:

Za starých časů viděl císař Ming ve snu boha, jehož tělo mělo zářivý lesk slunce a který letěl před jeho palácem, a nesmírně se z toho radoval. Druhý den se zeptal svých úředníků: Učenec Fu Yi odpověděl: "Co je to za boha?" Císař se zeptal: "Váš poddaný slyšel, že v Indii je někdo, kdo dosáhl Tao a kdo se nazývá Buddha; létá ve vzduchu a jeho tělo mělo zářivost slunce; toto musí být ten bůh".

Ming pak poslal své lidi do Tianzhu (jižní Indie), aby se dozvěděli více. Buddhistická písma se do Číny vrátila na hřbetech bílých koní, podle nichž byl pojmenován Chrám bílého koně. Spolu s nimi se vrátili také dva indičtí mniši, kteří se jmenovali Dharmaratna a Kaśyapa Mātaṅga.

O tom, zda císař Ming skutečně snil o zlatých lidech, se vedou spory. Učenci se však shodují, že v jeho době přišel buddhismus z xiyu.

Parthský princ jménem An Šigao odcestoval do Číny a pomohl přeložit některé indické texty do čínštiny.

V roce 167 pomohli některé věci přeložit také Yuezhi (kmeny ve Střední Asii).

V této době se v Číně stal populárním mahájánový buddhismus. Chanové jej pak "sinizovali" a přeměnili na chanský buddhismus.

V Čchung-čchingu byl vykopán starobylý artefakt Yao Qian Shu (strom peněz). Seděl na něm Buddha. Uvádělo se, že byl vyroben ve čtvrtém roce vlády Yan guang (125 n. l.). Jedná se o nejstaršího známého bronzového Buddhu nalezeného v Číně. Další raná soška Buddhy se nachází v S'-čchuanu nad hrobem.

Rané buddhistické školy

Pro chanský buddhismus byly důležité školy Sarvastivadinnů, Dharmaguptaků a další.

Šest dynastií (220-589)

Někteří Číňané se domnívali, že buddhismus škodí autoritě vlády, že buddhisté pomáhají zlepšovat ekonomiku, že buddhismus je barbarský a nezaslouží si být součástí čínské kultury. Jiní však míchali buddhismus s taoismem. Obojí se k sobě dobře hodilo. Oba podporovaly meditaci. A tak se buddhistické myšlenky využívaly v taoismu a naopak.

V této době se začal chanský buddhismus šířit do Koreje, Japonska a Vietnamu. V jižní Číně byl již populární.

Kumāradžíva (334-413)

Čína ovládla buddhistické království Kuča v Sin-ťiangu. Kumaradživu uvěznili, ale v roce 401 ho propustili, protože byl dobrý v buddhismu.

Stal se vlivným představitelem chanského buddhismu.

Císař Yao Xing ze státu Later Qin si ho oblíbil.

Pořídil řadu dobrých překladů (v letech 402-413 n. l.).

Patří sem Diamantová sútra, Amitábha sútra, Lotosová sútra, Vimalakīrti Nirdeśa sútra, Mūlamadhyamakakārikā a Aṣṭasāhasrikā Prajñāpāramitā sútra.

Buddhismus Chán

V 5. století se v Číně začalo šířit učení čchán (zen). Začal ho legendární Bódhidharma.

Škola se řídí Laṅkāvatāra Sūtra a Diamond Sūtra (Vajracchedikā Prajñāpāramitā Sūtra) . Byla také nazývána "školou jednoho vozidla".

Byli proslulí svými příběhy o setkáních a kóany a svými výukovými metodami. Nan Huai-Chin říká:

Zenové učení bylo samostatným přenosem mimo písemné učení, které nepovažovalo žádné psané texty za posvátné. Zen poukazoval přímo na lidskou mysl, aby lidé mohli spatřit svou skutečnou přirozenost a stát se buddhy.

Dynastie Tchang (618-907)

Xuanzangova cesta na západ

Za vlády dynastie Tchang v letech 629-645 se mnich Süan-cang vydal do Indie a navštívil více než sto království. O své cestě na Západ napsal i spis. Jeho spis je důležitý pro studium Indie v tomto období.

Navštívil mnoho duchovních míst, mnoho duchovních lidí a naučil se mnoho duchovních věcí. Setkal se s buddhistickými osobnostmi.

Do Číny se vrátil s 657 sanskrtskými texty, dary, soškami a buddhistickými suvenýry, vše na dvaadvaceti koních.

Xuanzang vytvořil překladatelské centrum v Chang'anu (dnešní Xi'an). Přitahovalo lidi z celé východní Asie. Xuanzang přeložil 1 330 knih do čínštiny. Jeho oblíbenou částí buddhismu byla jógačára neboli "pouze vědomí".

V této době se v Japonsku stal populárním buddhismus Chan Chan.

Dynastie Song (960-1279)

Za dynastie Song používala vláda slovo Chán (禪) k posílení své kontroly nad zemí. Chán se stal nejoblíbenějším druhem čínského buddhismu.

Dynastie Yuan (1279-1368)

Za dynastie Jüan si mongolští císaři oblíbili tibetský buddhismus, a tak najímali tibetské mnichy jako vládní úředníky. To způsobilo korupci. Později dynastie Ming svrhla dynastii Yuan a tibetští lámové již neměli na dvůr vliv.

dynastie Ming (1368-1644)

Škola čchan byla tak oblíbená, že k ní patřili všichni mniši. Čínští buddhisté a buddhistky psali v této době pěknou poezii.

dynastie Čching (1644-1911)

Čchingové podporovali tibetský buddhismus.

Kolem roku 1900 se o čínský buddhismus začali zajímat buddhisté z jiných asijských zemí. V roce 1893 navštívil Šanghaj Anagarika Dharmapala. Spolu s dalšími Indy se snažil získat Číňany, aby pomohli oživit buddhismus v Indii. Čínu navštívili také japonští buddhisté. V té době (a možná i dříve) měla Čína nejvíce buddhistů na světě.

Čínští buddhističtí mniši dynastie Čching


Bódhisattva Avalokitešvara (Guanyin), dřevo, 11. století, dynastie Severní Song, St. Louis Art Museum


Socha Xuanzanga u Obří pagody divokých hus v Xi'anu.


Ruiny univerzity Nalanda v Indii, kde Xuanzang studoval.


Socha Kumaradžívy před Kizilskými jeskyněmi v Kuqa, Sin-ťiang, Čína


Chrám bílého koně, který je tradičně považován za místo vzniku čínského buddhismu.


Mapa znázorňující rozšíření a hlavní rozdělení buddhismu


東漢四川青銅搖錢樹上有西王母與坐佛。

Učení

Han buddhismus používá koncepty buddhismu, konfucianismu a taoismu. Buddhu a bódhisattvy uctívají darováním jídla, květin atd. Jsou to vegani. Věří v boha a peklo, život po smrti a karmu.

Související stránky

• Neokonfucianismus
• Náboženství v Číně