Han buddhismus (zjednodušená čínština: 汉传佛教; tradiční čínština: 漢傳佛教) nebo čínský buddhismus označuje buddhismus psaný čínskými znaky (hanzi) nebo buddhismus východoasijské kulturní oblasti. Jedná se o jednu ze tří hlavních existujících škol buddhismu: dalšími dvěma jsou tibetský buddhismus a théraváda. Praktikuje se především v Číně, Japonsku, Koreji a Vietnamu. Měl velký vliv na východoasijskou kulturu.
Stejně jako tibetský buddhismus pochází i chanský buddhismus z mahájány, větve buddhismu psané převážně sanskrtem a pocházející ze severní Indie.
V chanském buddhismu dochází k velké interakci mezi indickými a čínskými náboženstvími (např. taoismem).
Původ a historický vývoj
Do Číny se buddhismus dostal postupně z Indie od 1. století n. l. přes Hedvábnou stezku i námořní cesty. Prvotní učení bylo překládáno do čínštiny a postupně bylo přizpůsobováno místní kulturní a náboženské tradici. V průběhu staletí vznikaly překladatelské školy, budovaly se kláštery a intelektuální centra (např. v Luoyangu, Chang'anu nebo v pouštních oázách jako Mogao – Dunhuang).
Během dynastie Tang (7.–10. století) dosáhl čínský buddhismus značného rozkvětu: vznikaly nové školy, šířily se esoterické proudy i čínské interpretace mahájánových textů. Z Číny se buddhismus šířil dál do Koreje, Japonska a Vietnamu, kde se místně adaptoval (v Japonsku se z čínského Chanu stal zen, v Koreji se rozvinul Seon a ve Vietnamu Thiền).
Hlavní směry a školy
- Čistá země (Pure Land) – zdůrazňuje odevzdání se Bohu Amitábhy a praxi nianfo/nenbutsu (vyvolávání jména Amitáby), populární mezi širokými vrstvami společnosti.
- Chan / Zen – klade důraz na meditační praxi a přímé předání probuzení mimo písma; v Japonsku se rozvinul jako Zen, v Koreji jako Seon, ve Vietnamu jako Thiền.
- Tiantai (Tientai / Tendai) – teoreticky rozvinutá škola, zdůrazňující Lotus sūtru a systematické učení o stupních praxe.
- Huayan – založená na Avatamsaka-sútře (Květinovém věnci), klade důraz na vzájemnou propojenost všech jevů.
- Esoterický buddhismus – tantrické prvky, které ovlivnily vznik japonských esoterických škol (např. Šingon).
Učení, praxe a texty
Čínský buddhismus vychází převážně z mahájány a zahrnuje široké spektrum textů a praktik. Mezi klíčové texty patří například Prajňápáramitā, Lotus sūtra, Avatamsaka a sutry Čisté země. Překladatelské snahy významných učenců (např. Kumaradžívová škola, později Xuánzang) sehrály zásadní roli v přenosu a adaptaci učení.
Praxe zahrnuje meditaci (např. zazen v zenu), recitaci jmen Buddha (nianfo/nenbutsu), rituály, uctívání předků, studie súter a etické kodexy pro mnišstvo. V čínském kontextu často dochází k synkretismu s taoistickými a konfuciánskými prvky – např. integrace konceptu poslušnosti vůči rodině, úcty k předkům nebo uctívání lokálních božstev.
Kulturní a společenský vliv ve východní Asii
- Architektura a umění: rozvoj monumentálních chrámů, pagod, sochařství a náboženského malířství.
- Vzdělání a filozofie: kláštery se staly centry vzdělanosti a překladu, buddhistická filozofie ovlivnila místní myšlení.
- Kultura každodenního života: buddhistické svátky, rituály a morální hodnoty pronikly do zvyklostí a právních představ.
- Japonská kultura: zen ovlivnil čajový obřad, zahradní umění, bojová umění a literaturu.
Současnost
Dnes je čínský buddhismus praktikovaný v mnoha formách – od tradičních klášterů v Číně, na Tchaj-wanu a v Hongkongu až po diasporu v jihovýchodní Asii a západních zemích. Po období útlaku v 20. století nastal v některých oblastech obnovený zájem a reforma náboženských institucí. Současné výzvy zahrnují modernizaci praxe, dialog s vědou a globalizaci náboženských komunit.
Významné postavy (výběr)
- Kumaradžíva – raný překladatel mahájánových textů do čínštiny.
- Xuánzang – poutník a překladatel, jehož cestopis a překlady měly velký dopad na čínskou buddhistickou literaturu.
- Bodhidharma – tradičně považován za přenašeče čanské praxe do Číny (postava obklopená legendami).
Čínský (Han) buddhismus je tedy složitý a mnohovrstevnatý fenomén, který se vyvíjel v kontaktu s místními tradicemi a významně formoval kulturu i duchovní život ve východní Asii.
