Dalajláma /ˈdɑːlaɪ ˈlɑːmə/ je náboženskou osobností tibetského buddhismu a zároveň jeho nejvyšším duchovním učitelem školy Gelugpa. Titul označuje tradičně učitele, kterému se připisuje řada znovuzrození (tzv. tulku). Nový dalajlama je považován za znovuzrozeného předchozího držitele titulu; linie je historicky sledována až ke Gendun Drupovi, narozenému roku 1391. Čtrnáctým a současným dalajlamou je Tenzin Gyatso, často v češtině uváděný i jako Jeho Svatost Tändzin Gjatso.

Význam a role

Dalajláma plní především duchovní funkci: přednáší učení buddhismu, vede rituály, uděluje instru­kce mnichům i laikům a je symbolem tibetské identity. Během dějin měl tento úřad i význam politický — spojoval náboženskou autoritu s řízením země. Po ztrátě přímé moci v polovině 20. století se role dalajlámy změnila především na mezinárodně uznávaného představitele tibetské exilové komunity a hlasitele nenásilí a lidských práv.

Původ titulu a historický vývoj

Název „dalajláma“ vznikl spojením mongolského slova „dalai“ (oceán) a tibetského „lama“ (učitel, mistr). První oficiální používání zůstalo vázáno na širší kontakty mezi Mongoly a Tibetem v 16. století: titul byl poprvé udělen mongolským vládcem Altan Chanem třetímu dalajlamovi, Sonamovi Gyatsovi, v 16. století. V 17. století získal politickou moc pátý dalajláma (Ngawang Lobsang Gyatso), který v roce 1642 založil vládu Ganden Phodrang a ujal se svrchovanosti nad většinou Tibetu. V roce 1653 pak byla jeho pozice posílena i formálními vztahy s panovníkem čínské dynastie Čching, což přispělo k mezinárodnímu uznání jeho autority.

Politická funkce a exil

Od 17. století až do roku 1959 stál dalajláma v čele tibetské vlády. Jako sídla využíval palác Potala (zimní rezidence) a palác Norbulingka (letní rezidence) ve Lhase v Tibetu. Po vzestupu čínské kontroly nad Tibetem v polovině 20. století a po nepokojích v roce 1959 byl čtrnáctý dalajlama nucen uprchnout a usídlit se v exilu v indické oblasti indické Dharamsaly, kde sídlí tibetská exilová vláda (Tibetan Government-in-Exile) a centra tibetské kultury. Od té doby dalajláma vykonává především duchovní, kulturní a diplomatickou roli.

Hledání znovuzrození (tulku)

Proces nalezení nového dalajlamy vychází z tibetské tradice tulku: po smrti držitele se vysoké duchovní autority (mnichovští mistři, regresní komise, někdy i Pančenlama) řídí podle indicií — vizí, proroctví, znamení na místě úmrtí, a podle schopnosti dítěte rozpoznat osobní předměty zesnulého — aby určili jeho reinkarnaci. Tento proces je složitý, rituálně a politicky významný a v moderní době se stal předmětem mezinárodního zájmu i sporů.

Současnost, mezinárodní vliv a spory

Čtrnáctý dalajlama je známý jako zastánce nenásilí, dialogu mezi náboženstvími, a za své úsilí o pokojné řešení tibetské otázky obdržel v roce 1989 Nobelovu cenu míru. Prosazuje tzv. „Střední cestu“ (Middle Way Approach), což je návrh na širokou autonomii Tibetu v rámci Číny namísto úplné nezávislosti. Z hlediska čínské vlády je však dalajláma kontroverzní postavou: Peking ho často obviňuje z podporování separatismu a o záležitosti znovuzrození dalajlamy se snaží uplatňovat státní kontrolu. V posledních letech dalajláma sám naznačil možnost, že by mohl rozhodnout o tom, že se nebude znovu rodit, anebo že jeho následovník bude identifikován mimo oblast řízenou čínskými úřady.

Kulturní a náboženský dopad

Dalajláma sehrál klíčovou roli v zachování tibetské kultury, náboženské tradice a vzdělání pro tibetský exil. Jeho mezinárodní aktivity zahrnují přednášky o buddhistické filozofii, dialogy se západní vědou (např. mindfulness a neurověda), a šíření tibetského buddhismu v celosvětovém měřítku.

Dalajláma tak zůstává nejen duchovním symbolem Tibetu, ale i významnou postavou mezinárodního dialogu o lidských právech, náboženství a míru.