Laozi – čínský filozof, autor Daodejingu a ikona taoismu

Laoziho osobní jméno je údajně Li Er (李尔). Jeho zdvořilostní jméno je Boyang (伯阳). Oblíbené posmrtné jméno je Li Dan (李聃, Lǐ Dān). Za dynastie Tang byl nazýván "svrchovaně tajemný a prvotní císař" (太上玄元皇帝, Tàishàng Xuānyuán Huángdì).

Mnozí lidé z rodu Li tvrdí, že pocházejí z rodu Laozi. Tvrdili to například císaři dynastie Tchang. Tento rod byl znám jako rod Longxi Li (隴西李氏). Ačkoli jsou tyto údaje sporné, ukazují Laoziho vliv na čínskou kulturu.

Byl vůbec skutečný?

Někteří filozofové si myslí, že nebyl skutečný. Někteří si myslí, že Daodejing byl "sbírkou taoistických výroků mnoha rukou".

První zmínka o Laozi je v "Zápiscích velkého historika" od Sima Qiana. Podle jednoho z popisů byl úředníkem, který žil v době Konfucia. Jmenoval se "Er Li" nebo "Dan Li" a před odchodem na západ napsal jakousi dvoudílnou knihu. V jiném má jméno "Lao Laizi" a kniha má 15 částí. Ve třetí vystupuje jako královský astrolog jménem "Lao Dan" žijící v době vévody Xiana za dynastie Qin. Nejstarší spis Daodejing pochází z doby kolem roku 375 př. n. l.

Podle tradičních zpráv pracoval Laozi v době vlády Zhou jako správce archivu (knihovník). Mohl studovat díla Žlutého císaře a další klasiky. Laozi nikdy neotevřel školu, ale přesto měl mnoho žáků. Existuje příběh o jeho setkání s Konfuciem (nejznámější je v Zhuangzi ).

Narození

Možná pocházel z vesnice Chu Jen v Chu.

Podle taoistických mýtů se Laozi narodil, když se jeho matka podívala na padající hvězdu. Zůstal v jejím lůně 62 let, zatímco se jeho matka opírala o švestku. Čínské jméno Li 李 je čínský znak pro "švestku". Laozi se prý narodil jako dospělý muž s plnovousem a dlouhýma ušima, symboly moudrosti a dlouhého života. Jiné mýty uvádějí, že se po svém prvním životě za dnů Fuxi třináctkrát znovuzrodil. Při svém posledním zrození jako Laozi žil 999 let a strávil svůj život cestováním, aby odhalil Tao.

Jeho syn Zong

Ve zprávách, kde se Laozi oženil, se uvádí, že měl syna jménem Zong. Když je Zong ještě dítě, žijí odděleně. Zong se stal slavným vojákem a porazil mnoho nepřátel. Laozi učil Tao a Zong se dozvídá, že Laozi je jeho otec. Laozi říká, že je lepší chovat se k poraženému nepříteli s úctou a že neúcta k mrtvému by nepřátele přiměla k pomstě. Zong tedy nařídí svým vojákům, aby mrtvé nepřátele pohřbili a uspořádali pohřební smuteční obřady. Poté je uzavřen trvalý mír. ^[]

Buddha a původ taoismu

Sima Qian říká, že Laozi byl unaven morálním úpadkem v Čeng-čou. Království upadalo. Odcestoval na západ a žil na hranicích až do 80 let. U západní brány ho poznal strážný Yinxi. Yinxi požádal Laoziho, aby sepsal svou moudrost. Ta se stala Daodejingem. Současná verze textu však obsahuje dodatky z pozdějších období. V některých verzích příběhu se Yinximu dílo zalíbilo natolik, že se stal studentem a odešel s Laozi, aby ho už nikdy neviděl. Podle jiných "Starý mistr" odcestoval až do Indie a byl učitelem Siddhárty Gautamy, Buddhy. Jiní tvrdí, že Laozi byl sám Buddha.

V díle Sandong Zhunang ("Perlový měšec tří jeskyní") ze sedmého století se píše, že Laozi při příchodu k západní bráně předstíral, že je rolník, ale poznal ho Yinxi, který ho požádal, aby ho velký mistr učil. Yinxi chtěl najít Tao a řekl, že jeho dlouhé studium astrologie mu umožnilo rozpoznat Laoziho. Laozi přijal Yinxiho za svého žáka. To ukazuje, jakou zkouškou musí hledač projít, než je přijat za žáka mistra.

Yinxi pak vyrazí do vlaku. Po dokončení výcviku se oba vydají do západních zemí barbarů. Dosáhli nejvyšší náboženské hodnosti ve středověkém taoismu zvané "preceptor Tří jeskyní". Laozi je dokonalý taoistický mistr a Yinxi je ideální taoistický žák. Laozi je ztělesněné živéTao, které učí ostatní ke spáse.

Příběh Laoziho se stal náboženským od dynastie Han. S rostoucí popularitou taoismu byl Laozi uctíván jako bůh. Cesta nebeských mistrů se stala první taoistickou sektou. Pozdější taoisté považují Laoziho za Tao v lidské podobě. Náboženský taoismus tvrdí, že Laozi po sepsání Daodejingu nezmizel, ale celý život cestoval a odhaloval Tao ostatním.

Laozi je tradičně považován za zakladatele taoismu. Populární taoismus obvykle představuje Nefritového císaře jako hlavní božstvo. Intelektuální taoisté, například sekta Nebeských mistrů, obvykle představují Laoziho (Laojun, 老君, "Pán Lao") a Tři čisté jako hlavní bohy.

Daodejing

Laozi je tradičně považován za autora Daodejing, ale to je sporné. Je to jedna z nejvýznamnějších knih čínské kosmogonie. Stejně jako ostatní starověcí čínští filozofové i Laozi často vysvětluje své myšlenky pomocí paradoxů, analogií, starých rčení, opakování, rýmů a rytmu. Celou knihu lze vlastně číst jako analogii: vládce je já a ostatní a říše jsou tělo, smysly a touhy.

Daodejing říká, že Tao je zdrojem a ideálem veškeré existence: je neviditelné, velmi mocné, ale také velmi pokorné, protože je kořenem všech věcí. Lidé mají touhy a svobodnou vůli. Mnozí jednají "nepřirozeně", čímž porušují přirozenou rovnováhu Tao. Záměrem Daodejingu je vést studenty k "návratu" do jejich přirozeného stavu, do harmonie s Tao. Taoismus na ně pohlíží jako na předpojatý a umělý jazyk a ukazuje to prostřednictvím paradoxů.

Další příklad: technologie může vyvolat falešný pocit pokroku. Laozi říká, abychom neodmítali technologie, ale hledali klidný stav wu wei (無爲), bez tužeb. Laozi říká, že vládci by měli udržovat svůj lid v nevědomosti nebo prosté mysli. Může jít o politickou radu, ale také o radu náboženskou. V textu se používají pojmy jako "duch údolí" (gushen) a "duše" (po).

Wu wei, doslova "nečinnost" nebo "nekonání", je důležitý pojem. Tento pojem je mnohotvárný, což se projevuje tím, že může znamenat mnoho různých věcí a může být překládán mnoha způsoby; může znamenat "nic nedělat", "nenutit", "nehrát" (jako ve filmu nebo dramatu), "vytvářet nicotu", "jednat spontánně" a "plynout s okamžikem".

Používá se k vysvětlení ziran (自然) neboli harmonie s Tao. Říká, že všechny ambice pocházejí ze stejného zdroje. Laozi používal tento termín ve významu prostoty a pokory jako klíčových ctností v protikladu k sobectví. Z politického hlediska znamená vyhýbání se válce, tvrdým zákonům a vysokým daním. Někteří taoisté vidí souvislost mezi wu wei a ezoterickými praktikami, jako je zuowang (坐忘, "sezení v zapomnění", vyprázdnění mysli od myšlenek), které se vyskytují v Zhuangzi.

Laozi a Zhuangzi ovlivnili mnoho lidí v průběhu čínské historie. Zhuangzi byl nejznámějším Laoziho následovníkem. Zhuangzi měl velký vliv na čínské učence, úředníky a kulturu. Politici využívali Laoziho filozofii, aby popřeli službu svému vládci. Oceňovali pokoru ve vedení a omezenou vládu. Dělo se tak buď z morálních důvodů, nebo z vlastních politických důvodů. Některá antiautoritářská hnutí využívala Laoziho učení k tomu, aby představovala moc slabých.

Laozi podporoval omezenou vládu. Levicoví liberálové byli ovlivněni Laozi. Anarchosyndikalistický spisovatel Rudolf Rocker ve své knize Nacionalismus a kultura z roku 1937 ocenil Laoziho "jemnou moudrost" a pochopení, že politická moc někdy stojí proti kultuře a společnosti. Petr Kropotkin ve svém článku pro Encyclopædia Britannica z roku 1910 uvedl, že Laozi byl jedním z prvních zastánců anarchismu. Mnoho anarchistů, jako například Ursula K. Le Guinová, používalo Laoziho k ospravedlnění svého přesvědčení. Le Guinová píše, že Laozi "nepovažuje politickou moc za magii. Vidí oprávněnou moc jako zaslouženou a neoprávněnou moc jako uzurpovanou...". Obětování sebe nebo druhých považuje za zkaženost moci a moc za dostupnou každému, kdo následuje Cestu. Není divu, že anarchisté a taoisté jsou dobří přátelé."

Ekonom Murray Rothbard navrhl, že Laozi byl prvním libertariánem, a přirovnal Laoziho myšlenky k teorii spontánního řádu Friedricha Hayeka. James A. Dorn s ním souhlasil a tvrdil, že Laozi stejně jako mnoho liberálů "tvrdil, že minimalizací role vlády a ponecháním jednotlivců spontánnímu vývoji se nejlépe dosáhne sociální a ekonomické harmonie". David Boaz cituje Daodejing ve své knize The Libertarian Reader z roku 1997. Filosof Roderick Long tvrdí, že libertarianismus v taoismu ve skutečnosti převzal od dřívějších konfuciánských autorů.