Fundamentalismus

Terminologie

Některým lidem, kteří jsou označováni za náboženské fundamentalisty, se toto označení nelíbí, protože tento termín má i jiný význam. Nelíbí se jim, protože "náboženský fundamentalista" má v sobě určité negativní představy. Mnozí lidé, kteří jsou politicky pokrokoví nebo liberální, někdy nemají náboženské fundamentalisty rádi. Myslí si o nich špatné věci, například že nejsou chytří, vzdělaní nebo že nerespektují lidská práva.

Někteří lidé, kteří jsou křesťanští fundamentalisté, mají tento termín rádi a používají ho ke svému pojmenování. Nelíbí se jim však, že jsou nazýváni náboženskými fundamentalisty, protože islámští fundamentalisté patří do stejné skupiny.

Historie

Fundamentalismus vznikl jako hnutí ve Spojených státech, které začalo v prvním desetiletí dvacátého století mezi konzervativními presbyteriánskými akademiky a teology na Princetonském teologickém semináři. Brzy se rozšířil mezi konzervativce z řad baptistů a dalších denominací během první světové války a bezprostředně po ní. Cílem hnutí bylo potvrdit ortodoxní protestantské křesťanství a horlivě ho bránit proti výzvám liberální teologie, německé vyšší kritiky, darwinismu a dalších hnutí, která považovalo za škodlivá pro křesťanství.

Termín "fundamentalismus" má své kořeny v Niagarské biblické konferenci (1878-1897), která definovala věci, které jsou pro křesťanskou víru zásadní. Termín se používal také pro označení sbírky "The Fundamentals", která obsahovala dvanáct knih na pět témat a byla vydána v roce 1910 a financována Miltonem a Lymanem Stewartovými.

Problémy fundamentalismu

Ne všichni náboženští fundamentalisté věří ve stejné věci. V mnoha otázkách jsou však pevně přesvědčeni. Některé z těchto otázek jsou podobné i v různých náboženstvích. Některé z těchto otázek jsou:

• Potrat
• Homosexualita
• Feminismus (nebo práva žen)
• Sex před manželstvím
• Antikoncepce
• Náboženství jako základ pro zákony
• Výuka náboženství ve školách
• Věda

Kritika

K fundamentalistickým postojům bylo vysloveno mnoho kritických připomínek. Jednou z nejčastějších je, že některá tvrzení fundamentalistické skupiny nelze dokázat a jsou iracionální, prokazatelně nepravdivá nebo v rozporu s vědeckými důkazy. . Některé z těchto výtek například proslul Clarence Darrow ve Scopesově opičím procesu.

Dalším důvodem je, že náboženské přesvědčení se v různých tolerantních společnostech špatně promítá do zákonů nebo sociální politiky. Tato kritika podporuje sekularismus jako lepší základ pro sociální harmonii a stabilitu.

Jeden z kritiků, Elliot N. Dorff, napsal:

K praktickému naplnění fundamentalistického programu by bylo třeba dokonale rozumět starobylému jazyku původního textu, pokud se skutečně pravý text dá (najít...) mezi variantami. Navíc jsou to právě lidé, kteří toto porozumění předávají mezi generacemi. I kdyby se někdo chtěl řídit doslovným Božím slovem, potřeba, aby lidé tomuto slovu nejprve porozuměli, (vyžaduje) lidský výklad. Tímto procesem se lidská omylnost neoddělitelně mísí do samotného významu Božího slova. V důsledku toho není možné řídit se nezpochybnitelným Božím slovem; člověk může dosáhnout pouze lidského pochopení Boží vůle.