Pohádka
Pohádka je anglický výraz pro druh krátkého příběhu. Má stejný význam jako francouzský výraz conte de fée nebo Conte merveilleux, německé slovo Märchen, italské fiaba, polské baśń, ruské сказка nebo švédské saga. Ne všechny tyto příběhy jsou přímo o vílách, ale liší se od legend a tradic (které obvykle říkají, že příběhy jsou pravdivé) a přímo morálních příběhů. V pohádkách obvykle vystupují víly, skřítci, elfové, trollové, obři nebo trpaslíci a obvykle se v nich vyskytují kouzla.
Pohádky mohou také znamenat neobvyklé štěstí (například výraz "pohádkový konec", který znamená šťastný konec, i když ne všechny pohádky mají šťastný konec). Také "pohádka" může jednoduše znamenat jakýkoli neuvěřitelný příběh.
Tam, kde jsou démoni a čarodějnice považováni za skutečné, se pohádky někdy podobají legendám, o nichž se tvrdí, že jsou historicky pravdivé. Na rozdíl od legend a eposů se však obvykle výslovně nezmiňují o náboženství a skutečných místech, osobách a událostech. Neuvádějí také, kdy přesně se to stalo. Místo toho uvádějí, že se příběh stal "kdysi dávno".
Pohádky se vyskytují v ústní podobě (předávají se z úst do úst) a v literární podobě (jsou zapsány). Historie pohádek se těžko hledá. Je to proto, že pouze psané pohádky se mohou předávat po dlouhou dobu. Přesto literární díla ukazují, že pohádky existují již tisíce let. Mnoho dnešních pohádek vychází z velmi starých příběhů, které se objevovaly, i když v různých podobách, v mnoha různých kulturách po celém světě. Pohádky a díla, která z nich vycházejí, se píší i dnes.
Zpočátku byly pohádky určeny jak dospělým, tak dětem, ale nyní jsou s pohádkami spojeny především děti. Příkladem tradičních starých pohádek jsou Šípková Růženka, Červená Karkulka a "Tři prasátka". Mohou existovat i nové pohádky, které napsal autor, například Malá mořská víla nebo Pinocchio. Nové pohádky napsali například Hans Christian Andersen, James Thurber nebo Oscar Wilde.
Obrázek Palečka a obra z roku 1865
Význam
Lidé se neshodnou na tom, co přesně je pohádka. Někteří tvrdí, že pohádkou je příběh, v němž vystupují víly nebo jiné kouzelné bytosti. Jiní však naznačují, že tento výraz vznikl při překladu francouzského výrazu conte de fées (poprvé jej použila madame D'Aulnoyová v roce 1697). Rozdíl mezi "pohádkami" a "zvířecími pohádkami" kritizoval Vladimír Propp ve své knize Morfologie lidové pohádky. Tvrdil, že mnoho příběhů má jak fantastické vlastnosti, tak zvířata. Navrhoval, že pohádky lze poznat podle příběhu, což však bylo kritizováno, protože stejné příběhy lze najít i v příbězích, které pohádkami nejsou.
Lidé jako Stith Thompsonová upozorňují, že v pohádkách je často více mluvících zvířat a kouzel než víl. Nicméně to, že se v příběhu vyskytuje mluvící zvíře, ještě neznamená, že se jedná o pohádku.
Steven Swann Jones uvedl, že pohádky se od ostatních druhů lidových pohádek liší tím, že obsahují kouzla. Davidson a Chaudri tvrdí, že "proměna (změna)" je nejdůležitější součástí pohádky.
Někteří místo pohádky rádi používají německý výraz Märchen nebo "zázračná pohádka". Například Thompson ve svém vydání knihy The Folktale z roku 1977 uvedl, že pohádka je "příběh určité délky zahrnující sled motivů nebo epizod. Pohybuje se v neskutečném světě bez určité lokality nebo určitých bytostí a je plná podivuhodností. V této zemi, kde nikdy nic není, pokorní hrdinové zabíjejí protivníky (nepřátele), získávají království a žení se s princeznami". Postavy a motivy pohádek jsou jednoduché: princezny a dívky starající se o husy; nejmladší synové a stateční princové; zlobři, obři, draci a trollové; zlé macechy a falešní hrdinové; víly kmotřičky a další kouzelní pomocníci, často mluvící koně nebo lišky či ptáci; pravidla a lidé porušující pravidla.
Obraz Ivana Bilibina k ruské pohádce o Vasilise Krásné
Historie
Pohádky se předávaly vyprávěním z člověka na člověka ještě před vznikem písma. Příběhy se vyprávěly nebo hrály dramaticky. Z tohoto důvodu není historie pohádek příliš jasná. Nejstarší písemné pohádky, které známe, pocházejí ze starověkého Egypta z doby kolem roku 1300 př. n. l.. V písemné literatuře různých kultur se někdy objevují pohádky, například Zlatý osel, jehož součástí jsou Amor a Psýché (Řím, 100-200 n. l.). Ukazují, že pohádky se vyprávěly již velmi dávno.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to pohádka?
Odpověď: Pohádka je anglický výraz pro druh krátkého příběhu. Má stejný význam jako francouzský výraz conte de fée nebo Conte merveilleux, německé slovo Märchen, italské fiaba, polské baśń, ruské сказка nebo švédské saga. Tyto příběhy obvykle zahrnují víly, skřítky, elfy, trolly, obry nebo trpaslíky a často obsahují prvky magie. Mohou se také používat k popisu neobvyklého štěstí a neuvěřitelných příběhů.
Otázka: Jak se pohádky liší od legend a pověstí?
Odpověď: Pohádky se od legend a pověstí liší tím, že netvrdí, že jejich příběhy jsou pravdivé, jako to dělají legendy a pověsti. Kromě toho se v nich obvykle výslovně nezmiňuje náboženství ani skutečná místa, lidé a události, jak to dělají legendy a eposy.
Otázka: Kde můžeme pohádky najít?
Odpověď: Pohádky se vyskytují jak v ústní podobě (předávané z úst do úst), tak v literární podobě (zapsané). Literární díla ukazují, že pohádky existují již tisíce let.
Otázka: Kdo napsal některé nové pohádky?
Odpověď: Nové pohádky napsali autoři jako Hans Christian Andersen, James Thurber a Oscar Wilde. Příkladem je Malá mořská víla nebo Pinocchio.
Otázka: Mají všechny pohádky šťastný konec?
Odpověď: Ne, ne všechny pohádky končí šťastně - i když se někdy pro označení šťastného konce používá výraz "pohádkový konec", i když se nemusí nutně vztahovat na konkrétní příběh.
Otázka: Jsou démoni a čarodějnice v pohádkách považováni za skutečné?
Odpověď: Ano - v některých kulturách na světě jsou démoni a čarodějnice považováni za skutečné a tyto postavy se mohou objevit v některých verzích tradičních starých pohádek, jako je Šípková Růženka nebo Červená Karkulka.
