Červená Karkulka

Nejrozšířenější verzí příběhu je ta, kterou v 19. století napsali bratři Grimmové.^[] Bratři Grimmové vyslechli mnoho tradičních příběhů starých lidí a sepsali je do knihy.^[] Mnoho "pohádkových příběhů", jak se jim obvykle říká, se díky knize bratří Grimmů stalo známějšími.^[] Název příběhu se správně překládá jako "Červená Karkulka", i když v angličtině je obvykle známý jako "Little Red Riding Hood".

Dívka dostala na hlavu červenou čepici (nebo plášť s kapucí). Matka ji pošle, aby donesla jídlo nemocné babičce. Matka jí řekne, že se cestou nesmí zastavit. Dívku, která jde lesem, uvidí vlk a vymyslí si, že ji sežere. Vlk se dívky zdvořile zeptá, kam jde. Dívka mu odpoví, protože se jí zdá přátelský. Vlk dívce řekne, aby natrhala nějaké květiny pro babičku. Zatímco dívka trhá květiny, vlk jde k babičce a sní ji. Oblékne si babiččinu noční čepici a vleze jí do postele. Když dívka přijde do babiččina domu, vleze si k vlkovi do postele.

V Perraultově verzi je dívka překvapena, když vidí, jak její "babička" vypadá bez šatů. "Ty máš ale velké ruce!" vykřikne. "O to lepší, aby tě mohla obejmout!" odpoví jí vlk. Dialog pokračuje, dítě si všímá dalších částí těla, až si všimne vlkových velkých zubů. "Ty máš ale velké zuby!" zvolá. "O to lepší, že tě můžu sníst!" odpoví vlk. "Sežeru tě."

Vlk se vrhne na dítě a dívku sežere. V Grimmově verzi přijde dřevorubec a rozřízne vlkovo tělo. Zachrání babičku a dívku, které jsou ve vlkově žaludku stále živé. Poté do vlkova těla vloží kameny, které vlka zabijí.

Zdá se, že příběh o Červené Karkulce se v různých zemích vyprávěl po staletí pod různými jmény. Ve Francii se tento příběh vypráví pravděpodobně již nejméně 700 let. V Itálii existuje několik verzí. Jedna se jmenuje Falešná babička. Existuje také příběh z Číny, který se podobá tomuto a jmenuje se Babička tygřice.

Ve starých verzích příběhu je vlk někdy strašlivým monstrem nebo vlkodlakem. V jedné verzi příběhu dává vlk dívce k jídlu. Je to část těla její babičky. Vlk dívce řekne, aby hodila všechny šaty do ohně a zalezla do postele. Dívka řekne, že si nejprve musí odskočit. Vlk ji sváže dlouhým provázkem, aby nemohla utéct, aniž by o tom věděl. Dívka si však provaz omotá něčím jiným a uteče.

Charles Perrault

Příběh byl poprvé napsán a vydán v knize francouzského spisovatele Charlese Perraulta z roku 1697. Kniha se v angličtině jmenuje Tales and Stories of the Past with Morals: Příběhy Matky Husy. Příběh se jmenuje Červená čepička (Le Petit Chaperon Rouge). Perraultova verze pohádky je původní tištěnou verzí, ale pravděpodobně vychází ze starší ústní tradice. Není jisté, zda Perrault znal lidovou pohádku z jižní Francie o dívce, která chytře unikne vlkodlakovi okupujícímu postel její babičky.

Perrault chtěl důrazně poukázat na moudré a hloupé chování.^[] Chtěl ukázat, že krásné mladé ženě hrozí nebezpečí, že se ji muži se špatnými mravy pokusí svést k "nesprávnému chování". V Perraultově příběhu je dívka snědena a žádný šťastný konec se nekoná.

Příběh byl v průběhu staletí po svém vydání mnohokrát změněn. Je trochu odlišný od toho, jak jej vyprávějí bratři Grimmové. V jejich verzi myslivec zabije vlka, který požírá děti. Poté osvobodí hrdinku ze zvířecího žaludku.

Vyprávění příběhu pro malé děti

Červená Karkulka se často objevuje jako obrázková knížka nebo ve sbírkách příběhů pro nejmenší děti. Stejně jako lidové pohádky jsou tyto knihy určeny k vyprávění a poslechu, nikoli k samostatnému čtení.^[] V mnoha převyprávěních příběhu pro nejmenší děti je babička snědena, což je považováno za příliš děsivé.^[] Proto se babička schová do skříně. V těchto vyprávěních je Červená Karkulka zachráněna myslivcem nebo dřevorubcem právě ve chvíli, kdy ji vlk chytá za zástěru. ^[]

Důležitou součástí příběhu jsou otázky a odpovědi. Malé dítě se může tyto části naučit a říkat je spolu s osobou, která příběh čte. V příběhu vlk zaklepe na babiččiny dveře.^[] Příběh pokračuje:

"Ťuk, ťuk!"

"Kdo je tam?"

"Červená Karkulka!"

"Zvedni zámek a vejdi dovnitř!"

Druhá část opakujících se částí příběhu se odehrává, když Červená Karkulka uvidí vlka v babiččině posteli.

Červená Karkulka řekne: "Ty máš ale velké oči!" a vlk odpoví: "O to lépe tě vidí!"

Červená Karkulka řekne: "Ty máš ale velké uši!" a vlk odpoví: "O to lépe tě slyší!"

Červená Karkulka řekne: "Ty máš ale velké zuby!" a vlk odpoví: "O to lepší, aby tě mohl sníst!"

Tyto řádky jsou nejznámější částí příběhu a jsou často citovány. Jsou považovány za důležitou součást dobrého "vyprávění příběhu", díky kterému je příběh pro malé děti napínavější. ^[]

To vedlo k vtipům typu ťuk, ťuk. Vedlo to také ke hře na krmení malých dětí, při níž rodič otevře dítěti ústa pomocí nosu jako "západky" a při "vstupu" mu strčí do úst lžičku s jídlem.

Příběhy s některými stejnými myšlenkami

Existuje mnoho příběhů^[] , v nichž hladový vlk ohrožuje mladého člověka nebo zvíře. Ve většině těchto příběhů mladý člověk unikne díky lsti (chytrosti). Jedním z příběhů je ruská lidová pohádka Petr a vlk. Příběh o malých dětech a vlkovi vyprávěli bratři Grimmové. Dalším takovým příběhem jsou Tři malá prasátka, která poprvé vydal James Orchard Halliwell-Phillipps.

V jedné severské legendě je část s otázkami a odpověďmi, které se podobají otázkám, které Červená Karkulka pokládá vlkovi. V tomto příběhu se Thor vydává za krásnou nevěstu obra. Obr klade stejný druh otázek Thorovi, který je ve skutečnosti převlečený muž.

Stejně jako v mnoha jiných pohádkách lze i v Červené Karkulce najít skrytá poselství.^[] Lidé mají velmi odlišné interpretace (způsoby chápání skrytých významů).^[] Příběh o Červené Karkulce lze interpretovat dvěma hlavními způsoby. . ^[]

První typ výkladu se týká morálky. Jde o to, co je správné a co špatné.

• Nejjednodušší poselství pro děti je, že důvěřovat cizím lidem může být nebezpečné.
• Dospělejší výklad se týká sexuality. Někteří lidé si myslí, že příběh o "snědené" dívce je ve skutečnosti symbolem znásilnění. Susan Brownmillerová o tom napsala knihu s názvem Proti naší vůli. Některé další verze příběhu se zdají být více o znásilnění než o tom, jak ho napsali bratři Grimmové, tedy pro děti.
• Charles Perrault to myslí zcela jasně. Na konci příběhu píše:

"Z tohoto příběhu se člověk dozvídá, že děti, zvláště mladé dívky, hezké, zdvořilé a dobře vychované, dělají velmi špatně, když poslouchají cizí.... všichni vlci nejsou stejného druhu.... existuje jeden druh, [který není] hlučný, ani nenávistný, ani zlý, ale krotký, úslužný a mírný, který chodí za mladými dívkami na ulici, dokonce i do jejich domů. Bohužel! .... tito mírní vlci jsou ... nejnebezpečnější!"

Perrault nepsal jen o znásilnění, ale i o sexu před svatbou, který by dívce a její rodině způsobil strašlivou hanbu.^[]

• Erich Fromm vycházel pouze z příběhu bratří Grimmů. Červená čepička Červené Karkulky je podle něj symbolem menstruace.
• Ve starých francouzských a italských verzích příběhu je dívka nezávislá a chytrá. Přelstí vlka a uteče bez pomoci.

Druhý způsob vnímání příběhů nemá nic společného s chováním nebo pocity lidí. Tyto výklady souvisejí s koloběhem slunce a ročních období a s koloběhem života, s umíráním a rozením lidí.

• Jeden z výkladů se týká dne a noci. V tomto výkladu je jasně červená čepička Červené Karkulky symbolem slunce. Slunce je pohlceno strašlivou nocí (vlkem). Když je opět vyříznuta, představuje svítání. To se podobá severské legendě o vlku Skollovi (nebo Fenrirovi), který při Ragnaröku spolkne slunce.
• Jiný výklad říká, že pohádka je o jarním období nebo o měsíci květnu, kdy se utíká před zimou. Příběh by mohl být vnímán jako popis rituálu královny máje, který představuje příchod jara, přičemž korunu z květin nahradila červená kapuce.

Další převyprávění

François Adrien Boieldieu (1775-1834) podle tohoto příběhu vytvořil operu. Opera se jmenuje Le petit chaperon rouge. Poprvé byla uvedena v Paříži v roce 1818.

V roce 1927 použil Sir Compton MacKenzie Červenou Karkulku jako ústřední postavu románu pro děti "Santa Claus v létě". Červená Karkulka je v tomto převyprávění dcerou hajného jménem Riding Hood.

Příběh byl adaptován do různých médií. Tex Avery podle něj natočil kreslený film Červená karkulka. Příběh upravil tak, aby byl přitažlivější pro dospělé. Červená Karkulka pracuje ve striptýzovém klubu. Vlk, oblečený v obleku, jde po striptérce (striptérka je osoba, která se na veřejnosti svléká).

Roald Dahl převyprávěl příběh ve vtipné básni o Červené Karkulce. Najdete ji v jeho sbírce Revolting Rhymes.

Lon Po Po je starobylá čínská verze Červené Karkulky, která v roce 1990 získala Caldecottovu medaili Randolpha Younga za akvarelové a pastelové ilustrace.

Art

Červená Karkulka byla namalována na mnoha obrazech. Mezi umělce, kteří namalovali obrazy s touto pohádkou, patří George Frederick Watts, Samuel Albrecht Anker a François Richard Fleury.