Přejít na obsah
Domů

Striptýz: původ, podoby, význam a společenské otázky

Přehled striptyzu: historie a kulturní kontext, základní formy a scéna, umělecké aspekty, praktiky a právní či etické otázky spojené s vystupováním.

Striptýz je performativní forma, při níž se vystupující postupně svléká za doprovodu hudby a choreografie. Má řadu místních variant — od stylizovaných divadelních představení až po komerční vystoupení v nočních podnicích — a v mnoha kulturách se vyskytuje v průběhu dlouhé historie lidského tance. Z technického i kulturního hlediska jde o kombinaci tance, hereckých prvků, kostýmního návrhářství a často i interakce s publikem.

Galerie obrázků

9 Obrázky

Charakteristiky a průběh vystoupení

Striptýz může být ladný, provokativní nebo symbolický; klíčové jsou postupné změny oděvu, výrazová práce a hudební doprovod. Performérky i performéři využívají rytmus, gesta, mimiku a rekvizity (vějíře, kabáty, boty), aby vytvořili příběh nebo náladu. V některých podobách se uplatňují pravidla zakrývání intimních partií a hranice obscénnosti jsou v praxi nastavovány podle zákonů a zvyklostí konkrétní země. Mezi běžné variace patří lap dance, exotické tance, pole dance a burleska, přičemž každá zdůrazňuje odlišné prvky estetické či atletické povahy.

Historie a kulturní kontext

Formy svlékacího tance se objevují v mnoha starých společnostech a v novověku se propojily s kabaretem a burleskou. Výrazné literární a divadelní motivy — například postavy jako Salome — ovlivnily moderní představení, která někdy pracují s historickými nebo exotizujícími náměty. V průběhu 20. století striptyz komercializoval noční život, vznikaly specializované kluby a umělecké interpretace, které posunuly žánr i směrem k performance artu.

Scéna, místa a profesionální podmínky

Striptýz se provádí v různých typech prostor: profesionálních klubech (noční podniky), divadlech (burleska), soukromých akcích nebo v rámci uměleckých festivalů. Publikum bývá různorodé (diváci), a vystupující často rozvíjejí obchodní dovednosti, branding a ochranu práv. V mnoha zemích existují regulace týkající se nejrůznějších aspektů provozu, od věkového omezení návštěvníků po hygienické a bezpečnostní normy.

Význam, kontroverze a ochrana práv

Striptýz bývá vnímán dvojmo: jako forma zábavy a uměleckého projevu, ale také jako předmět debat o sexualizaci, objektivizaci a pracovních podmínkách. Z tohoto důvodu se objevují snahy o zlepšení pracovních práv tanečníků, vytváření profesních standardů a boj proti vykořisťování. Některá města regulují vystoupení kvůli veřejnému pořádků či morálním normám, zatímco jiná podporují umělecké varianty jako legitimní součást kulturní nabídky.

Varianty, inspirace a kulturní odkazy

  • Burleska: často hravá a parodická forma, která zdůrazňuje kostým a nadsázku (burleska).
  • Historické a literární inspirace: motivy jako Salome se objevují v choreografiích i scénických kostýmech (Salome).
  • Postavy a archetypy: vystupující mohou čerpat z popkultury nebo sexuálních fantazií, včetně mladistvého hávu typu "Lolita" (Lolita), a z osobních narativů.
  • Psycho-sociální aspekty: představení může odrážet erotické fantazie nebo exhibicionistické tendence, které divákům nabízejí symbolickou projekci (erotické fantazie, exhibicionismus).

Pro zájemce o hlubší studium existují zdroje zaměřené na historii tance, genderová studia a právní rámce; ty se často věnují otázkám autonomie vystupujících a společenské percepce. Informace o provozu a regulacích lze nalézt i v praktických průvodcích a lokálních pravidlech (více informací).

Starověké

Salome

Sumerové měli mýtus o bohyni Inanně, která sestoupila do podsvětí. U každé ze sedmi bran si sundala jeden kus oděvu nebo šperk. Dokud zůstávala v pekle, byla země neúrodná. Když se vrátila, oplývala plodností.

O Salomeině tanci pro krále Heroda se zmiňuje Nový zákon (Matouš 14,6 a Marek 6,21-22). První zmínka o tom, že si sundala sedm závojů, je však až ve hře Oscara Wildea Salome z roku 1893. Někteří ji prohlašují za původce moderního striptýzu. Po Wildeově hře a opeře Richarda Strausse Salome, která byla poprvé uvedena v roce 1905, se erotický "tanec sedmi závojů" stal standardní rutinou v opeře, vaudevillu, filmu i burlesce. Známá byla Maud Allanová, která v roce 1907 předvedla tento tanec v soukromém vystoupení Eduardu VII.

Řecko a Řím

Ve starověkém Řecku zavedl zákonodárce Solón koncem 6. století př. n. l. několik tříd prostitutek. Patřily mezi ně auletridy: tanečnice, akrobatky a hudebnice, které se vyznačovaly svůdným tancem nahé před mužským publikem. Ve starověkém Římě byl tanec se striptýzem součástí dubnového svátku Floralia.

Císařovna Theodora, manželka byzantského císaře Justiniána ze 6. století, podle některých starověkých pramenů začínala jako kurtizána a herečka, která vystupovala v představeních inspirovaných mytologickými náměty a v nichž se svlékala, "jak jen to tehdejší zákony dovolovaly". Proslavilo ji striptýzové představení "Léda a labuť". Z těchto zpráv vyplývá, že tato praxe nebyla výjimečná ani nová. Aktivně proti ní však vystupovala křesťanská církev, která v následujícím století prosadila zákony, jež ji zakazovaly. Do jaké míry byly tyto zákony dodržovány, je otázkou. V textech evropského středověku se o žádné takové praxi nepíše.

Moderní

Paris

V 80. a 90. letech 19. století se v pařížských představeních, jako byl Moulin Rouge a Folies Bergère, objevovaly atraktivní spoře oděné ženy, které tančily a předváděly statické pózy (tableaux vivants). V aktech z 90. let 19. století si žena pomalu svlékala šaty a marně hledala blechu, která jí lezla po těle. Lidový almanach to považuje za původ moderního striptýzu.

Od roku 1905 vstoupila na scénu Mata Hari. Na pozvání Emila Guimeta tančila před pečlivě vybraným publikem. Scéna na konci představení, kde byla nahá, byla senzací. Následovala podobná vystoupení na přání barona von Rothschilda, Cécile Sorelové, Gastona Meniera a Natalie Clifford Barneyové. Mata Hari se nikdy neučila tančit a nikdy nestudovala indické a orientální tance. Její tance byly výplodem její fantazie. V roce 1917 byla Mata Hari obviněna ze špionáže a odsouzena k trestu smrti. Byla zastřelena 15. října 1917 ve Vincennes nedaleko Paříže.

Dalším přelomovým představením bylo vystoupení herečky Germaine Aymosové v Moulin Rouge v roce 1907, kdy vstoupila oblečená pouze do tří velmi malých mušlí. Ve třicátých letech 20. století tančila v divadle Folies polonahá slavná Josephine Bakerová v tanci danse sauvage a další podobná představení se konala v divadle Tabarin. Tato představení se vyznačovala propracovanou choreografií a častým oblékáním dívek do třpytivých flitrů a peří. V 60. letech 20. století se "plně nahá" představení poskytovala například v Le Crazy Horse Saloon.

Po druhé světové válce

Po válce, v 50. letech, se striptýz stal motorem vznikajícího sexuálního průmyslu (zaměřeného především na publikace, jako byl Playboy). V Paříži byly otevřeny striptýzové kluby vyšší společnosti, jako například Alcazar nebo Crazy Horse.

V moderní době se umění striptýzu stále více vytrácí. V 90. letech 20. století natočila německá soukromá televize (RTL) striptýzovou show s názvem Tutti Frutti. Od té doby se na mnoha televizních stanicích v nočních hodinách objevují ženy, které se snaží zbavit svého oblečení (aniž by přitom tančily), a přitom inzerují nějaká telefonní čísla na sex (nebo jiná čísla s prime-rate).

Existuje také film s názvem Striptease. Hraje se v amerických striptýzových klubech, aniž by poskytl mnoho informací.

Původně se striptýzu věnovaly pouze ženy. Dnes je zde jen velmi malý počet striptérů mužů. Mezi nejvýznamnější z nich patří Chippendales.

Související články

Autor

AlegsaOnline.com Striptýz: původ, podoby, význam a společenské otázky

URL: https://cs.alegsaonline.com/art/94303

Sdílet

Zdroje