Šípková Růženka – pohádka Perraulta a bratří Grimmů (La Belle au bois dormant)

Šípková Růženka — historie a verze Perraulta a bratří Grimmů: původ, děj a známé literární i filmové adaptace klasické pohádky La Belle au bois dormant.

"Šípková Růženka" (francouzsky La Belle au bois dormant) je pohádka. Existuje několik jejích verzí, mimo jiné "Šípková Růženka v lese" od Charlese Perraulta a "Briar Rose" nebo "Malá Briar Rose" (německy Dornröschen) od bratří Grimmů. Příběh vypráví o princezně, která na sto let upadne do hlubokého spánku a je probuzena hrdinným princem.

Perraultova verze se poprvé objevila v roce 1695 v ručně psaném a ilustrovaném rukopise nazvaném Pohádky matky Husy (francouzsky Contes de ma mère l'oye) spolu s pohádkami Červená Karkulka, Modrovous, Kocour v botách a Diamanty a ropuchy. Další díl vyšel v novinách Mercure galant v roce 1696. V roce 1697 ji přepracoval a v Paříži vydal Claude Barbin v knize Histoires ou contes du temps passé (česky Příběhy nebo pohádky minulých časů), sbírce osmi Perraultových pohádek. Pohádka se dočkala různých mediálních adaptací včetně pantomimy Jamese Robinsona Planchého, baletu a animovaného filmu společnosti Disney.

Grimmové vydali svou verzi v roce 1812 v knize Dětské a domácí pohádky (německy Kinder- und Haus-Märchen).

Stručné shrnutí děje

Základní dějová kostra je v mnoha verzích podobná: král a královna se dočkají dcery, na slavnosti bývá pozváno několik víl nebo čarodějek, jedna z nich je urazena (či zapomenuta) a sesype na princeznu kletbu — že se píchne o kolovrat nebo vřeteno a upadne do smrtelného spánku. Ustanoví se, že spánek potrvá dlouhou dobu (v Perraultově i Grimmově podobě sto let) a celé království usne s ní nebo je obrostlé neprostupnými trnímí keři. Po uplynutí času přijede princ, prorazí živý plot, nalezne princeznu a probudí ji; v některých verzích je probuzení doprovázeno polibkem, jinde stačí dotek nebo pouhé setkání. V Perraultově verzi příběh pokračuje — princezna se provdá, narodí se jim děti a objevuje se epizoda s jahodovou nebo obří matkou ženicha (v Perraultově podání označovaná někdy jako ogress), kterou princ musí přelstít či porazit.

Hlavní rozdíly mezi Perraultovou a Grimmovskou verzí

• Rozsah a podrobnost: Perraultova verze obsahuje delší epilog (manželství, děti, konflikt s ogre nebo tchyní), zatímco Grimmové podání je stručnější a pohádkovější — důraz je kladen na kouzlo, trní a princovo hrdinství.
• Motivy: Grimmové výrazně zdůrazňují obraz trnitého lesa (Dornröschen = Růženka trní) a boj prince s překážkami, Perrault zase rozvíjí morální a společenské detaily související se sňatkem a následným životem.
• Tón a styl: Perrault často upravoval lidové příběhy do podoby více sofistikovaných, literárních pohádek vhodných pro dvorní publikum; Grimmové shromažďovali a zveřejňovali verze blíže lidovým vyprávěním.

Původ a příbuzné texty

Příběh má ještě starší předchůdce: italský autor Giambattista Basile ve své sbírce Lo cunto de li cunti (1634–1636) popsal podobný motiv v povídce známé v češtině jako "Slunce, Měsíc a Palička" nebo "Talia" (Sun, Moon, and Talia) — tam hrdinka upadá do spánku po zranění vláknem a následuje problematičtější, méně zjemněné rozuzlení. Folkloristé řadí pohádku do mezinárodní typologie pohádek jako ATU 410, která zahrnuje motivy usnutí, píchutí o vlákno/kolovrat a následné probuzení po dlouhé době.

Symbolika a interpretace

Pohádka je často interpretována jako příběh nástupu dospělosti, přechodu z dětství do manželství nebo jako symbol opětovného znovuzrození a obnovy (království probuzené spolu s princeznou). Psychoanalytické i kulturní interpretace zkoumají motivy pasivity, čekání, sexuální zrání a role žen ve společnosti. Literární zpracování (Perrault) i sběratelské verze (Grimmové) zdůrazňují různé aspekty morálky a společenských norem své doby.

Významné adaptace

• Balet: Jeden z nejslavnějších adaptací je balet P. I. Čajkovského "The Sleeping Beauty" (1890), choreografie M. Petipa, který pohádku přenesl do hudebně-dramatické formy a upevnil její popularitu v baletním repertoáru.
• Pantomima: Jak už bylo zmíněno, James Robinson Planché napsal v 19. století populární pantomimu inspirovanou příběhem.
• Kino a animace: Mezi nejznámější filmové zpracování patří animovaný film společnosti Disney (1959), který popularizoval verzi s výrazným vizuálním stylem a romantickým pojetím probuzení.
• Literatura a moderní reinterpretace: Pohádka byla mnohokrát přepisována a reinterpretována v moderní literatuře, filmech, televizních seriálech a divadelních hrách — někdy ji autoři zpracovávají ironicky nebo feministicky, jindy jako temnější, gotické vyprávění.

Klasifikace a motivy

Folkloristická typologie přiřazuje pohádku k ATU 410 ("Sleeping Beauty"). Mezi stálé motivy patří:

• kletba či prorčení (odmítnutá víla či zlá moc),
• píchnutí se do vřetena, kolovratu nebo třísku,
• dlouhý spánek trvající generace (často sto let),
• život v zakletém, neporušeném království/ hradu,
• průnik/porážka trnovího pásma a probuzení princezny,
• následné manželství a někdy i další komplikace v podobě protivníka (v Perraultově verzi ogress).

Kulturní dopad

Šípková Růženka se stala archetypálním motivem v evropské a světové kultuře. Její obrazy — trnitý les, spící zámek, probuzení polibkem — pronikly do populární kultury, umění a výtvarného ztvárnění. Pohádka také podnítila debaty o tom, jak se staré lidové motivy adaptují pro děti a jaké změny provádějí autoři při literárním zpracování (Perrault vs. Grimmové vs. moderní autoři).

V závěru stojí za připomenutí, že ačkoliv se jednotlivé verze liší v detailech, jádro příběhu — nevinná princezna, kouzelný spánek a hrdinský zásah vedoucí k obnovení života — zůstává jedním z nejsilnějších a nejtrvalejších motivů pohádkového repertoáru.

Příběh

Král a královna touží po dítěti. Žába v královnině vaně předpovídá budoucí narození dítěte. Královna porodí dceru. Král a královna uspořádají oslavu (v Perraultově verzi křtiny). V Perraultově verzi pozvou sedm dobrých víl, v Grimmově verzi dvanáct "moudrých žen". Objeví se další zlá žena (nebo víla), která prokleje malou princeznu. Říká, že princezna se jednoho dne píchne prstem o vřeteno vřetena a zemře. Jedna z dobrých žen kletbu zmírní. Místo smrti bude princezna sto let spát.

Král nařídí spálit všechna vřetena, aby ochránil svou dceru. Když je jí však asi patnáct nebo šestnáct let, princezna najde ve věžní místnosti starou ženu, která přede. Princezna vezme do ruky vřeteno a píchne se do prstu. Upadne do hlubokého spánku. Dobrá víla uspí všechny na hradě. Vyroste trnitý les nebo živý plot z růží a obklopí hrad, aby chránil spící princeznu.

Uplyne sto let. Princ slyšel o tomto místě pohádkové příběhy a chce najít princeznu. Přijede na hrad a najde spící princeznu v pokoji ve věži. V Grimmově verzi ji probudí polibkem; Perraultova princezna se probudí, když si k ní princ jednoduše klekne. Princ a princezna se vezmou.

Perraultova verze pokračuje dále. Princ a princezna mají dvě děti. Princ odchází do války. Jeho žena a děti zůstanou u jeho matky. Ta je lidožroutka. Chce sníst své hosty. Sluha je zachrání. Zlobryně se rozzuří. Rozhodne se, že princeznu a její děti strčí do kotle naplněného ropuchami a hady. Přijde princ. Jeho žena a děti jsou zachráněny. Zlobřice skočí do kotle po hlavě a zemře.

Princ objeví spící princeznu

Otázky a odpovědi

Otázka: Jaký je název pohádky?

Otázka: Kdo napsal původní verzi pohádky "Šípková Růženka"?

Otázka: Kdy byla Perraultova verze poprvé publikována?

Otázka: Jaké další příběhy byly spolu se Šípkovou Růženkou zařazeny do Pohádek o Matce Huse?

Otázka: Kdy bratři Grimmové vydali svou verzi?

Otázka: Jak byla Šípková Růženka adaptována do různých médií?

Hledání podle dopisu