Eomaia („matka úsvitu“) je rod raného fosilního eutheriánského savce, známý především z velmi dobře zachovalé zkameněliny staré přibližně 125 milionů let. Fosilie poskytuje vzácný pohled na morfologii a možné reprodukční rysy předků placentálních savců v období spodní křídy.

Nález a stáří

Holotyp byl nalezen v horninách formace Yixian v provincii Liaoning v Číně. Tyto vrstvy náleží k bohatému souboru zkamenělin často označovanému jako Jeholská fauna a pocházejí ze spodní křídy, tedy z období zhruba před 125 miliony let (mya).

Popis fosilie

Zkamenělina je mimořádně kompletní; tělo dosahuje asi 10 cm (bez detailního odhadu délky ocasu) a hmotnost rekonstrukce se odhaduje na 20–25 gramů (0,71–0,88 oz). Lebka je sice zploštělá vlivem zkamenění, ale jsou zachovány zuby, drobné kosti končetin, části chrupavek a otisky srsti. Díky tomu je možné studovat jak vnější pokrytí těla, tak některé vnitřní anatomické rysy.

Anatomie a znaky

Eomaia vykazuje kombinaci znaků typických pro eutheriány i znaků považovaných za primitivní (plesiomorfní) pro savce. Mezi důležité anatomické rysy patří:

  • znaky v oblasti holeně a kotníků (např. stavba hlezenních kostí), které souhlasí s postavením mezi ranými eutheriány;
  • eutheriánsky podobný zubní vzorec, tedy uspořádání a typy zubů, které se blíží pozdějším eutheriánům;
  • široký otvor na dně pánve, který by teoreticky umožňoval porod relativně větších a lépe vyvinutých mláďat – u vačnatců a u některých neplacentárních savců je pánev užší a omezovala velikost narozených mláďat;
  • Eomaia má také epipubické kosti (tzv. epipubes) vybíhající z pánve dopředu. Tyto kosti se nacházejí u většiny raných savců (včetně kynodontních terapsidů) a jejich přítomnost je spojována se zpevněním trupu při pohybu. Jejich přítomnost by omezovala roztažnost břišní stěny během gravidity, což je důvod, proč je jejich absence typická pro placentální savce, u kterých břišní roztažnost umožňuje delší nitroděložní vývoj mláďat.

Reprodukční a fylogenetické souvislosti

Přítomnost epipubických kostí a některé další primitivní rysy nasvědčují tomu, že Eomaia nebyla „pravým“ placentálním savcem v tom smyslu, jak to známe u moderních placentálů. Spíše jde o raného eutheriána (tj. příbuzného skupiny, z níž se později vyvinuli placentálové), který si uchoval kombinaci odlišných znaků. To znamená, že plně placentální reprodukční strategie se pravděpodobně vyvinula později než u Eomaia.

Autoři původného popisu analyzovali mnoho znaků raných savců – v publikaci vybrali 268 vzorků ze všech hlavních druhohorních savčích rodů a eutheriánských čeledí křídy – a na základě své analýzy umístili Eomaia do bazální větve eutheriánské linie. Toto umístění však bylo a je předmětem diskuze a následných revizí, jak přibývají nové nálezy a kladistické analýzy.

Potrava, ekologie a srst

Podle velikosti a tvaru zubů se předpokládá, že Eomaia mohla být drobným hmyzožravcem či všežravcem s dobře vyviným lezením po větvích (název druhu Eomaia scansoria naznačuje „lezoucí“ způsob života). Fosilie zachovává otisky srsti, což dokládá, že pokrytí těla chlupy bylo u této skupiny přítomné. Nejde však o nejstarší důkaz srsti u savců — starší a dobře známé stopy srsti vykazuje například dokodonta Castorocauda, která je datována zhruba do období před 164 miliony let.

Význam objevu

Zkamenělina Eomaia je důležitá pro pochopení rané evoluce eutheriánů a přechodných forem mezi primitivními savci a pozdějšími placentály. Ukazuje, že některé anatomické rysy spojené se skupinou eutheriánů se objevily již v spodní křídě, zatímco plně placentální reprodukční vlastnosti se zřejmě vyvinuly až později v evoluci této větve.

Nové nálezy a přehodnocení kladistických analýz často upřesňují postavení Eomaia v rodokmenu savců, takže její přesné filogenetické umístění zůstává aktivním tématem paleontologického výzkumu.