Bojová stresová reakce

Příznaky

Bojová stresová reakce může mít mnoho různých příznaků. Tyto příznaky mohou ovlivňovat vojákovo tělo (fyzické příznaky), pocity (emoční příznaky) a chování (behaviorální příznaky). V závislosti na tom, jak závažné tyto příznaky jsou, se bojové stresové reakce označují jako mírné (nepříliš závažné) až závažné (velmi závažné).

Fyzické příznaky

Mírné příznaky

Mírné fyzické příznaky mohou zahrnovat:

• Pocit únavy
• Pocit nervozity
• Pocení
• Potíže se spánkem
• Rychlý srdeční tep
• Pocit závratě
• Pocit nevolnosti nebo zvracení
• Průjem
• Časté močení
• Nereaguje na věci tak rychle jako obvykle.
• Sucho v ústech
• Zatažené svaly

Tyto příznaky nemusí způsobovat bezpečnostní problémy nebo bránit vojákovi v práci. Pokud se však vojákovi nedostane pomoci, mohou se příznaky stát závažnými.

Závažné příznaky

Závažné příznaky mohou zahrnovat:

• Neschopnost sedět nebo stát v klidu
• Velmi snadné vyděšení
• Třesení nebo chvění
• Slabost
• Paralýza
• Problémy se sluchem
• Pocit vyčerpání
• Neschopnost pohybu
• Zírání přímo před sebe, aniž byste se na cokoli dívali (někdy se tomu říká "pohled na tisíc yardů").
• Palpitace (bušení srdce)
• Hyperventilace (příliš rychlé dýchání)
• Pocit neschopnosti mluvit
• Nemožnost spát

Emocionální příznaky

Emocionální příznaky mohou zahrnovat:

• Pocit úzkosti
• potíže se soustředěním nebo zaměřením se na něco
• Noční můry
• Necítíte se sebejistě
• Pocit hněvu
• Pocit stresu nebo velké rozrušení kvůli maličkostem.

Symptomy chování

Mezi příznaky chování mohou patřit:

• Neschopnost se rozhodovat
• Nedáváte dobře pozor
• Nezáleží na věcech
• Velká ostražitost
• Necítíte se motivovaní (nechce se vám nic dělat).
• Agresivní chování
• Pláč
• Neschopnost relaxovat

Voják vlevo má pohled, kterému se říká "tisícimetrový pohled". Může jít o příznak reakce na bojový stres nebo posttraumatické stresové poruchy.

Historie

Sigmund Freud studoval účinky "válečné neurózy". Domníval se, že bez přílišného stresu dokáží lidé vyvažovat impulsy (to, co chtějí dělat) a zákazy (to, o čem vědí, že by dělat neměli). Domníval se však, že traumatický stres může způsobit silné impulsy, které člověk již nedokáže ovládat. V bojových situacích to podle něj může způsobit, že vojáci začnou utíkat nebo slepě útočit. Domníval se, že vojáci se budou snažit tyto impulsy zastavit, což povede k emočním příznakům a dokonce ke ztrátě fyzických schopností.

První světová válka

Během první světové války se reakce na bojový stres nazývala "shell shock". Na začátku roku 1916 (tedy v polovině války) byl počet britských vojáků s "shell shockem" obrovský. Jen málo z těchto vojáků se vrátilo do boje. Do boje se vrátilo asi 30-40 % vojáků s "shell shockem" odeslaných do nemocnic ve Francii. Ve Velké Británii se vrátilo jen asi 4-5 % vojáků odeslaných do nemocnic.

Z tohoto důvodu byly vytvořeny nové jednotky. Nazývaly se "dosud nediagnostikovaná nervová centra". Tato centra nepoužívala termíny jako "válečná neuróza" nebo "šok z výbuchu". K léčbě vojáků s reakcí na bojový stres používala nový model léčby nazvaný "PIE". "PIE" znamenalo "blízkost, bezprostřednost a očekávání":

• Blízkost znamenala, že vojáci s bojovou stresovou reakcí by měli být léčeni v blízkosti frontové linie (blízko místa, kde se bojuje).
• Okamžitost znamenala, že tito vojáci měli být ošetřeni ihned - ne až poté, co byli ošetřeni vojáci, kteří byli fyzicky zraněni.
• Očekávání znamenalo, že každý voják věděl, že se od něj očekává návrat do boje.

Model léčby PIE vyvinul Thomas W. Salmon. Po zahájení léčby "PIE" se přibližně 80 % vojáků léčených v centrech "Zatím bez diagnózy, nervově labilní" vrátilo do boje. (Někteří z těchto vojáků však po návratu do boje nebyli schopni vykonávat dobrou práci).

Druhá světová válka

Britské jednotky během druhé světové války zásady PIE nepoužívaly. Místo toho posílaly vojáky s reakcí na bojový stres do psychiatrických nemocnic.

Armáda Spojených států neočekávala, že by její vojáci při vstupu do války trpěli reakcemi na bojový stres. Testovali vojáky při jejich přijímání do armády (přihlašování k vojenské službě). Věřili, že toto testování ukáže, kteří lidé jsou "psychicky slabí", a že tito lidé nebudou smět jít do války. Protože však bojová stresová reakce není způsobena slabostí, nefungovalo to a mnoho amerických vojáků mělo bojovou stresovou reakci.

Při léčbě těchto vojáků začal kapitán Frederick Hanson opět používat zásady PIE. Uvedl, že 70 % ze 494 pacientů, které léčil, se po 48 hodinách léčby PIE vrátilo do služby. Generál Omar Bradley se rozhodl nazvat reakci na bojový stres "vyčerpáním" a také se rozhodl poskytnout "vyčerpaným" vojákům sedm dní odpočinku.

Hlavním cílem PIE bylo vrátit "vyčerpané" vojáky do boje, nikoli léčit trauma, které poruchu způsobilo. Z tohoto důvodu se mnoho vojáků, kteří se vrátili do služby - možná až 70 % - vrátilo na nebojové pozice.

Korejská válka

Během korejské války začaly Spojené státy používat zásady PIE během prvních 8 týdnů války. Podle zpráv se 65-75 % vojáků s reakcemi na bojový stres vrátilo do služby. Pouze 44 % z nich však bylo schopno vykonávat svou práci na průměrné nebo lepší úrovni.

Válka ve Vietnamu

Na začátku války ve Vietnamu měla armáda Spojených států účinnou psychiatrickou službu do 8 týdnů od začátku války. Léčba byla založena na principech PIE. Byly vytvořeny speciální mobilní psychiatrické jednotky - vojáci, kteří mohli poskytovat léčbu PIE na různých místech.

Během války nebylo zaznamenáno mnoho případů bojové stresové reakce. Z tohoto důvodu se mnoho lidí domnívalo, že bojové stresové reakce již nebudou hrát ve válce velkou roli.

Po návratu domů však mnozí vojáci měli problémy s reakcí na bojový stres. Odcizení vedlo ke zneužívání návykových látek, za nimiž se skrývaly nikdy neléčené reakce na bojový stres. Pokud je míra posttraumatické stresové poruchy u vietnamských veteránů správná, zásady PIE nezabránily epidemii psychiatrických poruch.

První válka v Perském zálivu

Armáda Spojených států šla do této války s očekáváním vysokého počtu psychologických obětí. Léčba zahrnovala tradiční psychiatrii a také pozornost věnovanou rodinným problémům. Protože tato válka probíhala velmi rychle, bylo diagnostikování vojáků s reakcí na bojový stres obtížné.

Někteří velitelé používali reakci na bojový stres jako záminku k tomu, aby se vojáci nevraceli nebo aby je vyhodili z armády. To nakonec přispělo ke stigmatizaci psychických problémů v armádě.

Léčba a diagnostika dnes

Armáda Spojených států dnes používá zkratku BICEPS, která znamená stručnost, bezprostřednost, kontakt, očekávanost, blízkost a jednoduchost:

• Krátkost je krátká doba odpočinku. Mnoho vojáků se po tomto krátkém odpočinku vrací do služby. Vážněji postižení pacienti jsou odkázáni na další úroveň.
• Okamžitost znamená, že léčba by měla být zahájena, jakmile se objeví příznaky.
• Kontakt znamená, že voják by měl mít možnost se během léčby stýkat s příslušníky své jednotky. To může vojákovi pomoci udržet si pocit, že je vojákem a členem jednotky, místo aby se cítil jako pacient.
• Očekávání znamená, že vojáci by měli být informováni o tom, že jejich reakce na stres je normální a že jsou očekáváni zpět u své jednotky.
• Blízkost (closeness) znamená, že vojáci by měli být ošetřováni v blízkosti své jednotky, ale mimo dosah pacientů, kteří jsou fyzicky zraněni (pokud to není možné jinak).
• Jednoduchost znamená, že léčba by měla zahrnovat jednoduché způsoby, jak zlepšit sebevědomí a fyzické zdraví vojáků.

Dnešní léčba zahrnuje také "5 R":

• Ujištění o normálnosti (ujištění vojáků, že jejich reakce na stres jsou normální).
• Odpočinek
• doplnění tělesných potřeb (ujistěte se, že tělo vojáků dostává to, co potřebuje, například dostatek jídla a pití).
• Obnovení důvěry
• Udržovat (udržovat) kontakt se spolubojovníky a jednotkou.

Dnes se vojáci léčí kvůli reakci na bojový stres, nikoliv jako by měli emocionální problémy.