Cholera je infekční onemocnění způsobené bakterií Vibrio cholerae. Infikuje tenké střevo.

Existuje mnoho typů (kmenů) bakterie Vibrio cholera. Některé z nich způsobují závažnější onemocnění než jiné. Z tohoto důvodu někteří lidé, kteří cholerou onemocní, nemají žádné příznaky, jiní mají příznaky nepříliš závažné a další mají příznaky velmi závažné.

Nejčastějším příznakem je velké množství vodnatého průjmu. V nejhorších případech může být průjem tak silný, že lidé mohou během několika hodin zemřít na dehydrataci.

Cholera je velmi stará nemoc. Spisy o choleře (psané v sanskrtu) byly nalezeny již v 5. století př. n. l. V průběhu dějin došlo k mnoha epidemiím a výskytu cholery.

Cholera stále postihuje mnoho lidí na celém světě. Podle odhadů z roku 2010 se cholerou každoročně nakazí 3 až 5 milionů lidí a 58 až 130 tisíc lidí na tuto nemoc každoročně zemře. V současné době je cholera považována za pandemii. Nejčastěji se však vyskytuje v rozvojových zemích, zejména u dětí.

Příznaky

Inkubační doba je obvykle krátká — od několika hodin do pěti dnů po infekci. Průběh nemoci se může lišit od zcela bezpříznakového až po velmi těžký stav. Mezi hlavní příznaky patří:

  • Silný vodnatý průjem („rybí voda“) — objem stolice může být velmi vysoký.
  • Zvracení, které přispívá k rychlé ztrátě tekutin.
  • Rychlá dehydratace — suché sliznice, snížené močení, slabost, závrať, snížené vědomí až šok.
  • Elektrolytové poruchy — zejména hypokalémie (nízký draslík), která může způsobit svalovou slabost nebo poruchy srdečního rytmu.

U některých nemocných je průběh mírný nebo asymptomatický, přesto však mohou být přenašeči bakterie.

Příčiny a přenos

Choleru způsobuje bakterie Vibrio cholerae. K přenosu dochází nejčastěji fekálně-orální cestou — konzumací kontaminované vody nebo potravin. Mezi běžné zdroje nákazy patří:

  • Kontaminovaná pitná voda (studny, vodovod v postižených oblastech).
  • Kontaminované mořské plody nebo ryby, zejména konzumované syrové či nedostatečně tepelně upravené.
  • Potraviny připravované v nedostatečně hygienických podmínkách.

Existují i asymptomatičtí nosiči, kteří bakterii šíří, aniž by sami onemocněli. Mezi kmeny, které způsobují epidemie, patří zejména serogrupy O1 a O139.

Diagnóza

Diagnóza se obvykle stanoví na základě klinických příznaků a potvrzuje se laboratorně: kultivací stolice nebo pomocí rychlých diagnostických testů (RDT). Laboratorní vyšetření také určuje serotyp bakterie a citlivost k antibiotikům.

Léčba

Nejdůležitější a často život zachraňující je včasná rehydratace:

  • Perorální rehydratační roztoky (ORS) — u většiny postižených jsou dostatečné k nápravě dehydratace.
  • Intravenózní tekutiny — u těžké dehydratace nebo u osob, které nemohou přijímat tekutiny ústy (šok), je nutná léčba infuzemi solných roztoků.
  • Antibiotika — zkracují průběh onemocnění a snižují množství vylučované bakterie; používají se u těžkých forem nebo u hospitalizovaných pacientů. Volba léku závisí na lokální rezistenci, běžně nasazovaná antibiotika zahrnují doxycyklin, azithromycin nebo ciprofloxacin (podle věku, těhotenství a místních doporučení).
  • Podpora elektrolytů — doplnění draslíku a dalších elektrolytů podle potřeby.

Včasná léčba dehydratace výrazně snižuje mortalitu — z více než 50 % u neléčených těžkých případů na méně než 1 % při adekvátní rehydrataci a péči.

Prevence

Prevence cholery je založena na zajištění bezpečné vody, dobré hygieně a správné sanitaci. Mezi konkrétní opatření patří:

  • Pití bezpečné vody — vaření, chlorování nebo použití filtrů tam, kde není k dispozici bezpečná vodovodní síť.
  • Důkladné mytí rukou mýdlem, zejména před jídlem a po použití toalety.
  • Bezpečná příprava a skladování potravin — vyhýbat se konzumaci syrových mořských plodů a potravin z ulice v rizikových oblastech.
  • Zlepšení kanalizace a hygieny ve společnostech a uprchlických táborech.
  • Očkování — existují perorální vakcíny proti choleře (např. Shanchol, Euvichol a Dukoral). Vakcinace se používá při prevenci v rizikových oblastech a při kontrolovaných očkovacích kampaních během epidemie; neposkytuje stoprocentní ochranu, ale snižuje riziko a závažnost onemocnění.

Pro cestovatele do oblastí s výskytem cholery platí: pít pouze balenou nebo upravenou vodu, nejíst nevařené potraviny a zvážit očkování podle aktuálních doporučení.

Epidemiologie a historie

Cholera má dlouhou historii a v průběhu 19. a 20. století způsobila několik pandemií. Ve 20. století snahy o zlepšení zásobování vodou a hygieny snížily výskyt v mnoha zemích, přesto se nemoc pravidelně vyskytuje v oblastech s chudými hygienickými podmínkami, při přírodních katastrofách a v hustě obydlených uprchlických táborech.

Světová zdravotnická organizace (WHO) a další instituce monitorují výskyt cholery a podporují preventivní opatření a očkovací kampaně při ohniscích. Statistické odhady počtu případů a úmrtí se liší podle zdrojů a období; v nedávných dekádách se odhadovalo, že se ročně nakazí řádově stovky tisíc až několik milionů lidí a tisíce až desítky tisíc osob každoročně na tuto nemoc zemře, přičemž nejzranitelnější jsou obyvatelé rozvojových zemí a malé děti.

Komplikace a rizikové skupiny

Nejzávažnější komplikací je hypovolemický šok v důsledku masivní ztráty tekutin a elektrolytů. Dále může dojít k selhání ledvin, acidóze a poruchám srdečního rytmu. Nejvíce ohrožené skupiny jsou:

  • Malé děti
  • Senioři
  • Osoby s chronickými onemocněními (např. diabetem, onemocněním ledvin)
  • Osoby žijící v oblastech se špatnou dostupností čisté vody a sanitací

Co dělat při podezření na choleru

  • Okamžitě začít s rehydratací (perorálními rehydratačními roztoky) a vyhledat lékařskou pomoc.
  • V případě těžkého zvracení, málo močení, extrémní slabosti nebo zmatení jde o stav ohrožující život — nutná hospitalizace.
  • Všichni s podezřením by měli dodržovat přísnou hygienu, aby se snížilo šíření infekce.

Cholera je onemocnění, u kterého preventivní opatření (bezpečná voda, hygiena, sanitační infrastruktura) a rychlá lékařská intervence mohou výrazně snížit nemocnost i úmrtnost. V ohniskových situacích jsou důležité i veřejnozdravotní zásahy, monitoring a cílené očkovací kampaně.