Canonic Variations on "Vom Himmel hoch da komm' ich her"

Historie kompozice

V červnu 1747 se Bach mohl stát členem "Korespondenční společnosti hudebních věd" (Correspondierde Societät der Muscialischen Wissenschaften). V době Bachova vstupu do ní bylo 14 členů. Společnost studovala a podporovala lidi v Lipsku v komponování hudby. Na oslavu toho, že se stal členem, daroval Bach společnosti verzi Kánonických variací a také svůj portrét, který namaloval Elias Gottlob Haussmann. Na portrétu je vidět Bacha, jak drží v ruce kopii jiné skladby, v níž je použito velké množství kánonu.

Pět variací na "Von Himmel Hoch" není variacemi v obvyklém hudebním smyslu. Není to pět výpovědí na téma s ornamenty. Je to pět částí, které všechny využívají kánon k budování hudby. V posledních letech svého života Bach zkomponoval několik děl, která byla založena na kánonech. Několik jeho děl z tohoto období je kánonických, včetně varhanních skladeb z III. a IV. části Clavier-Übung, Goldbergových variací pro cembalo, Hudební oběti a Umění fugy.

Kánonické variace vycházejí z vánoční písně "Von Himmel hoch, da komm ich her". Slova a melodii složil v roce 1539 Martin Luther. Bach tento chorál (melodii hymnu) použil již dříve. Objevuje se v jeho Vánočním oratoriu, v jeho Magnificat a v několika varhanních preludiích včetně krátkého preludia z Orgelbüchlein (Malé varhanní knížky), které můžeme slyšet v Británii a dalších zemích v rozhlase a televizi každý Štědrý den na konci světoznámé bohoslužby koled z King's College v Cambridgi.

Hudba

Existuje pět variant:

Varianta I

Jedná se o dvoudílný kánon mezi pravou a levou rukou. Jedná se o "oktávový kánon", protože druhá část začíná o oktávu níže než část první. Obě ruce hrají na různých manuálech, takže mohou vytvářet různý druh zvuku, podobně jako duet dvou nástrojů. Nápěv chorálu (cantus firmus) je slyšet v pedálech. Hraje se v dlouhých tónech s mezerami mezi jednotlivými frázemi v délce půldruhého taktu. Hudba kánonu hraná rukama zní místy podobně jako tvar chorálu. Začíná šesti tóny klesajícími dolů. Bach to možná udělal záměrně, aby naznačil příchod Krista na zem. Tento druh "symboliky" nebo "malování slov", kdy skutečné tóny hudby ukazují význam slov (nebo to, co byla slova v původním hymnu), je v Bachově hudbě a v mnoha dalších hudebních dílech té doby velmi častý.

Varianta II

Opět je zde kánon mezi rukama a chorálová melodie v pedálech. Jedná se o přísné tříhlasé psaní (každá ruka hraje vždy jen jeden tón, jako by šlo o melodický nástroj). Tentokrát se jedná o "kánon na kvintu" (pravá ruka začíná na C, levá ruka napodobuje o půl taktu později a začíná na F níže). Kánon vychází z prvního a druhého řádku chorálu. Když se začátek kánonu vrací ke konci, je synkopický. Na samém konci hrají ruce stupnici stoupající vzhůru. Bach to možná zamýšlel tak, aby to znělo jako andělé stoupající k nebi nebo duše stoupající vzhůru.

Varianta III

Kánon je tentokrát mezi levou rukou a pedály. Kánon se pohybuje převážně v kvartách a vychází z melodie chorálu. Pravá ruka hraje volnou melodii a nahoře v dlouhých tónech také melodii chorálu.

Varianta IV

Tato variace má novou melodii v pravé ruce (ale její celkový tvar vychází z melodie chorálu). Je velmi živá (často se v ní objevují demisemiquavery, zejména ke konci) a je velmi synkopická. Spodní část levé ruky hraje stejnou melodii v kánonu, ale pohybuje se pouze poloviční rychlostí než horní část. Tomu se říká "augmentace". Horní část levé ruky má mezitím volnější part. Pedál má chorálovou melodii v dlouhých tónech. Tři takty před koncem slyšíme v levé ruce motiv BACH. Jedná se o čtyři tóny, které Bach často používá pro znázornění svého jména.

Varianta V

Poslední variace je stále velkolepější a končí velkým vyvrcholením. Dobře funguje, když se hraje jako poslední variace (namísto prostřední variace, jak je tomu v autografu).

Na začátku této variace je kánon pouhou melodií chorálu. Hraje ji pravá i levá ruka, ale tentokrát ji levá ruka hraje obráceně (inverze). Jedná se o "kánon na šestku" (pravá ruka začíná na C, levá pak na E pod ním). Později se z něj stane kánon na tercii. Pedál jednoduše hraje basový part (jako nástroj continuo).

V dalším úseku se pravá ruka (označená jako "forte" (hlasitá)) pohybuje v rychlých tónech, zatímco pedál hraje chorálovou melodii a spodní část levé ruky ji hraje v kánonu obráceně na sekundě (pedál začíná na C, levá ruka kánon napodobuje od B). Pak se pravá a levá ruka prohodí a na devítce zazní kánon.

V poslední části, označené forte, hraje pedálový part melodii chorálu vzhůru nohama. Na samém konci, když hudba stoupá k vrcholu, opakuje poslední řádek chorálové melodie a končí na nejnižším pedálovém tónu: spodním C. Ruce mezitím hrají na stejném manuálu. Následuje "stretto": všechny hlasy začínají melodii (nebo její verzi) rychle jeden po druhém. Na samém konci opět zazní motiv BACH.

Titulní strana (přední strana obálky) vydání z roku 1747


Tomášský kostel, Lipsko, 1735

Závěr

O Bachovi se často říká, že je "matematický" skladatel. Tento soubor variací je dobrým příkladem hudebního díla, v němž se Bach snaží ukázat různé kompoziční techniky. Ke zkomponování takto složitých kánonů, aby hudba zároveň dobře zněla, je zapotřebí velké zručnosti. Popis hudby může znít velmi komplikovaně, ale člověk si hudbu může vychutnat, aniž by rozuměl všem technikám použitým při jejím komponování. Je však vždy fascinující sledovat, jak Bach všechny tyto myšlenky spojil dohromady.