Prezidentské volby USA 1824: volba, kandidáti a rozhodnutí Sněmovny

V roce 1824 skončila éra dobrých pocitů. Do té doby dominovala americké politice jedna politická strana, demokratičtí republikáni. Když James Monroe nepodpořil kandidáta na svého nástupce, umožnilo to v roce 1824 široce otevřenou kampaň na prezidenta.

V roce 1824 byla Amerika republikou, ale stále se vyvíjela jako demokracie. V té době se lidé nezapojovali do politického procesu tak přímo, jak se to stalo později. Existovalo 24 států a šest z nich ponechávalo volbu prezidenta na svých státních zákonodárných sborech. Prezidentská kampaň tedy nebyla soutěží popularity, jakou se stala později. O volbě prezidenta rozhodovali zčásti jiní volení úředníci a zčásti občané, kteří mohli volit. Na rozdíl od moderních politiků nevedli prezidentští kandidáti osobní kampaň. Namísto toho vedoucí jejich kampaně a další osoby umisťovaly do novin inzeráty, které kritizovaly soupeře jejich kandidáta a zároveň propagovaly přednosti jejich kandidáta. Kandidáti přenechávali vedení kampaně svým přátelům.

V létě 1824 se sešla asi třetina kongresmanů, kteří měli právo kandidovat, na neformálním shromáždění, aby nominovali Crawforda na prezidenta. Massachusettští zákonodárci následně nominovali Adamse jako svého oblíbeného kandidáta na syna. Claye nominoval zákonodárný sbor Kentucky. Calhoun se rozhodl kandidovat raději na viceprezidenta. Všichni čtyři kandidáti byli demokraté-republikáni, takže nedošlo k oficiálnímu stranickému schválení. V té době již federalistická strana neexistovala.

Madison se stal posledním z dynastie virginských prezidentů. Tři členové jeho kabinetu se však rozhodli kandidovat. Adams z Massachusetts byl ministrem zahraničí. Crawford z Georgie byl ministrem financí. Calhoun z Jižní Karolíny byl ministrem války. Clay, v západních teritoriích téměř stejně populární jako Jackson, byl mocným předsedou Sněmovny reprezentantů. Jako hrdinný generál byl Jackson veřejnosti zdaleka nejznámější. V Kongresu působil jen krátce a byl teritoriálním guvernérem. Měl jen málo dalších kvalifikací. Neměl zkušenosti s diplomacií, nikdy nezastával vládní funkci a neovládal žádné cizí jazyky. Do této doby měli všichni američtí prezidenti před nástupem do prezidentského úřadu diplomatické a administrativní zkušenosti.

Adams byl bezpochyby nejkvalifikovanějším prezidentem. Byl synem druhého prezidenta a studoval na Harvardově univerzitě. Hovořil plynně nizozemsky, francouzsky a německy. V roce 1794 byl americkým ministrem v Nizozemsku. Během prezidentství svého otce působil jako ministr v Prusku. Za prezidenta Madisona pomáhal v roce 1814 vyjednat Gentskou smlouvu, která ukončila válku z roku 1812. Jako ministr zahraničí hrál klíčovou roli v zahraniční politice. Adams se podílel na formulaci Monroeovy doktríny. V roce 1802 byl zvolen do massachusettského zákonodárného sboru a následující rok byl zvolen do Senátu Spojených států.

Adamsovi však téměř úplně chybělo charisma. Byl malý, plešatý a vždycky se mračil. Kdyby vedl kampaň osobně, jeho vzhled by mu zabránil získat mnoho hlasů. Sám sebe popisoval slovy: "Jsem muž zdrženlivých, chladných, strohých a zakázaných způsobů." Vždyť i on sám byl v té době velmi oblíbený.

Crawford už jednou kandidoval na prezidenta, a to v roce 1816. Dvě volební období byl senátorem USA. Byl členem kabinetu dvou prezidentů a měl zkušenosti jako zahraniční diplomat. Crawford byl silným zastáncem práv států. Byl členem skupiny zvané "staří republikáni" nebo "radikálové". Byl proti ochranným clům a chtěl omezený rozpočet, aby federální vláda zůstala slabá. Ačkoli byl obecně přátelský a mírný, měl stejně špatnou povahu jako Jackson. V roce 1823 utrpěl těžkou mrtvici a málem zemřel. Zůstal po ní křehký a slabý. V době svého jmenování byl slepý a stále ochrnutý. Odmítal se však vzdát dalšího pokusu o prezidentský úřad.

Calhoun byl silný jeffersonovský republikán. V roce 1807 byl zvolen do zákonodárného sboru státu Jižní Karolína a v roce 1811 zastupoval svůj stát ve Sněmovně reprezentantů USA. Již v roce 1807 byl pro válku proti Velké Británii. V roce 1817 se stal ministrem války pod vedením Jamese Madisona. V roce 1824 Calhoun krátce kandidoval na prezidenta, ale předčasně odstoupil a místo toho se ucházel o post viceprezidenta.

Henry Clay byl v roce 1824 jedním z hlavních kandidátů. Narodil se v roce 1777 ve Virginii. Poté, co se v roce 1797 stal ve Virginii právníkem, přestěhoval se do Kentucky, aby si zde založil advokátní praxi. V roce 1803 byl zvolen do generálního shromáždění státu Kentucky. Jako další stoupenec jeffersonovské politiky byl v roce 1811 zvolen do Sněmovny reprezentantů USA. Zde působil několik volebních období a nakonec se stal předsedou Sněmovny reprezentantů. Byl jedním z pěti amerických delegátů, kteří vyjednávali mírovou smlouvu v Gentu. Byl to Clay, kdo navrhl a prosadil přijetí Missourského kompromisu v roce 1820.

Kandidátem, který měl být poražen, byl v některých ohledech generál Andrew Jackson z Tennessee. Byl hrdinou bitvy u New Orleans. Během války v roce 1812 bojoval proti indiánům z kmene Creek spolu s dalším hrdinou Davy Crockettem. Jeho muži mu přezdívali "Old Hickory". Díky tomu byl známější než většina ostatních kandidátů. Stejně jako George Washington riskoval život, aby sloužil své zemi. Byl politickým outsiderem. Pokud by ostatní kandidáti nedali dohromady koalici, bylo by obtížné Jacksona porazit.

V roce 1824 žádný volební "den" neexistoval. Po celý podzim roku 1824 voliči hlasovali buď pro jednotlivé kandidáty, nebo pro volitele, kteří měli hlasovat ve Sboru volitelů. Kurfiřti se volili ve státech Delaware, Georgia, Louisiana, New York, Jižní Karolína a Vermont. Někteří volitelé se zavázali podporovat určité kandidáty, zatímco jiní nikoli. Někteří z těch, kteří byli zavázáni, si to rozmysleli a hlasovali pro jiného kandidáta.

Jackson získal většinu hlasů voličů a většinu hlasů volitelů. Žádný z kandidátů však nezískal potřebných 131 hlasů volitelů, které vyžadovala ústava. Na základě dvanáctého dodatku by o volbě mezi třemi nejlepšími kandidáty rozhodla Sněmovna reprezentantů. Clay jako čtvrtý kandidát byl vyřazen. Jako předseda Sněmovny reprezentantů by však hrál velkou roli při rozhodování o tom, kdo se stane prezidentem. Clay využil veškerého svého vlivu, aby podpořil Adamse. Přesvědčil také ostatní členy Sněmovny, že Jackson není pro funkci prezidenta kvalifikován. A to i přesto, že Clay měl instrukce od kentuckého zákonodárného sboru, aby hlasoval pro Jacksona. Clayovy argumenty zřejmě uspěly a Adams byl 9. února 1825 sněmovnou zvolen prezidentem. O několik dní později Adams jmenoval Claye svým ministrem zahraničí.

Jackson a jeho stoupenci označili jednání Claye a Adamse za "zkorumpovanou dohodu". Prezidentský závod v roce 1828 začal ještě před Adamsovou prezidentskou přísahou. Zjevná dohoda mezi Adamsem a Clayem byla využita k tomu, aby ukázala zkorumpovanost systému, který ignoroval vůli lidu. Jackson zahájil kampaň jako "zastánce obyčejných lidí".

Volby v roce 1824 způsobily několik změn v americké prezidentské politice. Byl to konec systému volebních shromáždění v Kongresu, který sloužil k nominaci kandidátů. V letech 1800 až 1820 vybíraly prezidentské kandidáty kongresové sbory. Přímá účast voličů v tomto systému byla velmi malá. V roce 1824 však byl na základě volebních shromáždění vybrán pouze jeden kandidát. Ostatní kandidáti se rozhodli oslovit lid přímo. To vedlo k zásadní změně systému. Ve 30. letech 19. století se politika stala předmětem širokého celonárodního zájmu.

Volby v roce 1824 znamenaly konec politického systému jedné strany. Demokraté-republikáni se rozdělili na dvě strany. Novou Demokratickou stranu založil Jackson a jeho stoupenci. Národní republikánskou stranu (nezaměňovat s pozdější Republikánskou stranou) vedli Adams a Clay.

Jackson se vzdal senátorského mandátu a vrátil se do Tennessee. On a jeho stoupenci začali připravovat půdu pro jeho prezidentskou kampaň v roce 1828. Jeho podpora rostla po celých Spojených státech. V Kongresu se jeho stoupenci postavili proti výdajovým programům, které navrhoval Adams. Jackson byl zastáncem obyčejných lidí, zatímco o Adamsovi se říkalo, že představuje vše, co je v americké politice špatné. Po třech letech v úřadu toho Adams dokázal jen velmi málo. Částečně to bylo způsobeno jeho vlastními nedostatky a částečně tlakem, který na něj vyvíjeli Jacksonovi stoupenci.