Herbert von Karajan

Raná léta

Herbert von Karajan se narodil v Salcburku. Nejprve se jmenoval Heribert Ritter von Karajan. V roce 1916 odešel studovat hru na klavír na Mozarteum v Salcburku. Tam mu řekli, že by se měl učit dirigování. V roce 1929 už dirigoval v salcburském Festspielhausu a v roce 1934 poprvé vedl Vídeňské filharmoniky. Pravidelně dirigoval v Ulmu a Cáchách.

V roce 1937 Karajan poprvé dirigoval Berlínské filharmoniky a Berlínskou státní operu Velmi úspěšný byl při dirigování opery Tristan a Isolda. V roce 1938 ho berlínský hudební kritik nazval Das Wunder Karajan (Karajanův zázrak). Začal nahrávat. Jednoho dne v červnu 1939 však dirigoval "Die Meistersinger" v Bayreuthu před Hitlerem a jeho hosty králem a královnou Jugoslávie, když si náhle nemohl vzpomenout na hudbu (dirigoval bez partitury). Zpěváci přestali zpívat a opona spadla. Hitler se velmi rozzlobil a prohlásil, že Karajan už nikdy nebude v Bayreuthu dirigovat. Tato událost možná skutečně pomohla jeho kariéře po druhé světové válce. Mnoho lidí, kteří pracovali pro nacisty a pro Hitlera, nesmělo pracovat.

Manželství a válečná kariéra

Během války, v roce 1942, se Karajan oženil s Anitou Gütermannovou. Byla to dcera bohatého muže, který podnikal ve výrobě šicích strojů. Jeho žena byla částečně Židovka. To způsobilo, že nacisté začali mluvit o tom, zda má Karajan ještě smět dirigovat. V roce 1944 už nebyl u nacistů v přízni, ale stále dirigoval v Berlíně. V únoru 1945 opustil Berlín a odjel se svou ženou do italského Milána. S Anitou se Karajan rozvedl v roce 1958.

Přestože byl po válce sesazen kvůli svým vazbám na nacisty, začal v roce 1946 opět dirigovat.

Po válce

Svůj první poválečný koncert uspořádal Karajan v roce 1946 ve Vídni s Vídeňskými filharmoniky. Okupační Rusové mu opět zakázali činnost, ale v následujícím roce začal opět dirigovat.

Karajan uspořádal mnoho koncertů s Vídeňským symfonickým orchestrem pro Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni. V sezóně 1948-49 dirigoval v milánské La Scale. Od roku 1947 pořídil mnoho nahrávek s Philharmonia Orchestra v Londýně a Vídeňskými filharmoniky ve Vídni.

V letech 1951 a 1952 opět dirigoval v Bayreuth Festspielhausu, kde změnil zasedací pořádek orchestru, který byl povinný od Wagnerova zavedení v roce 1876.

V roce 1955, po smrti Wilhelma Furtwänglera, se stal doživotním uměleckým ředitelem (dirigentem) Berlínské filharmonie. V letech 1957-1964 byl uměleckým ředitelem Vídeňské státní opery.

Velmi často dirigoval Vídeňské filharmoniky a mnohokrát koncertoval na Salcburském festivalu. Až do své smrti v roce 1989 pokračoval ve velmi intenzivní koncertní, dirigentské a nahrávací činnosti. V posledních letech života Karajan po sporech s Berlínskými filharmoniky odešel a soustředil se opět na práci s Vídeňskou státní operou a Vídeňskými filharmoniky.

Jeho sláva a osobnost

Herbert von Karajan měl velmi dobré hudební schopnosti a paměť. Dirigoval, aniž by měl před sebou partituru, velmi často se zavřenýma očima. Vzpomíná se na něj, že byl velmi přísný (jako diktátor) a vždy trval na tom, aby vše bylo podle jeho představ. Existuje o něm mnoho historek, které to dokládají. Trval na tom, aby mu byly vypláceny velmi vysoké honoráře. Když ho natáčeli, jak diriguje orchestr, chtěl, aby ho kamery ukazovaly celou dobu. Když dirigoval Wagnera v Metropolitní opeře, nechal si vyvýšit stojan pro dirigenta, aby na něj diváci viděli.