Herbert von Karajan: rakouský dirigent a dlouholetý šéf Berlínské filharmonie
Herbert von Karajan — legendární rakouský dirigent, 35 let šéf Berlínské filharmonie, ikona nahrávek a orchestru, která změnila klasickou hudbu.
Herbert von Karajan (narozen 5. dubna 1908 v Salcburku, Rakousko; zemřel 16. července 1989 v Salcburku) byl rakouský dirigent. Ve své době byl pravděpodobně nejznámějším dirigentem na světě. Dirigoval největší orchestry a pořídil mnoho skvělých nahrávek. Po 35 let byl dirigentem Berlínské filharmonie.
Život a vzdělání
Herbert von Karajan se narodil v Salcburku a od mládí se věnoval hudbě, zejména klavíru a studiu dirigování. Vyučil se na hudebních školách v Salcburku a ve Vídni, kde získal základní odborné vzdělání, které mu umožnilo rychlý profesní postup. Jeho temperament, technická zručnost a organizační schopnosti mu zajistily první angažmá v menších divadlech a operních domech v Rakousku a Německu.
Kariéra
Karajan si postupně vydobyl reputaci v operním a symfonickém repertoáru. Po druhé světové válce obnovil mezinárodní kariéru a zvláštní místo v ní našel od roku 1955, kdy se stal hlavním dirigentem Berlínské filharmonie — postu, který zastával více než tři desetiletí. Během této doby orchestru vtiskl svůj charakteristický zvuk: lesklý, homogenní a technicky perfektní.
Dirigoval také na významných festivalech (zejména ve svém rodném Salcburku), spolupracoval s předními sólisty a provozoval jak operní, tak symfonický repertoár. Byl rovněž aktivní v nahrávacím studiu a jeho nahrávky získaly široké mezinárodní uznání.
Styl, nahrávky a technické inovace
Karajan byl známý svou pečlivostí v přípravě a důrazem na detail: dbal na jednotný tón orchestru, přesnou intonaci a hladký legato. V nahrávacím studiu prosazoval moderní záznamové techniky a podílel se na popularizaci stereofonních nahrávek a hudebních filmů. Mezi jeho nejčastěji nahrávaný repertoár patřily díla Beethovenova, Brahmse, Brucknera, Wagnera a Richarda Strausse; jeho kompletní cykly symfonií a operních titulků patří dodnes k referenčním nahrávkám.
Kontroverze
Karajanova kariéra nebyla bez kontroverzí. Jeho politické postoje a styky před a během druhé světové války vyvolaly po válce kritickou pozornost a krátkodobá omezení v činnosti v období poválečné denacifikace. Později mu někteří kritici vytýkali autoritářský způsob vedení orchestru, preferenci určitého „nazvučeného“ zvuku a komerční přístup k projekci vlastní osobnosti. Přesto zůstává jeho umělecký odkaz předmětem širokého obdivu i rozporuplných hodnocení.
Odraz v hudebním světě a odkaz
Herbert von Karajan měl obrovský vliv na pojetí moderního orchestru a nahrávací průmysl; jeho záznamy ovlivnily několik generací hudebníků i posluchačů. Podporoval festivaly a projekty, které měly zvyšovat kvalitu interpretace a přístup veřejnosti k vážné hudbě, a zasloužil se o popularizaci klasické hudby v masových médiích. Jeho práce s Berlínskou filharmonií a dalšími špičkovými tělesy zanechala bohaté nahrávky a živé záznamy, které se stále studují a poslouchají.
Dědictví: Karajan zůstává jednou z nejvýraznějších osobností 20. století v oblasti dirigování — pro mnoho posluchačů synonymum pro dokonalý orchestrální zvuk, pro jiné příklad silné osobní kontroly nad hudebním produktem. Jeho nahrávky a záznamy nadále ovlivňují interpretaci velkého repertoáru a jeho jméno je pevně spjato s historií berlínské filharmonie i se salcburským hudebním životem.
Herbert von Karajan
Raná léta
Herbert von Karajan se narodil v Salcburku. Nejprve se jmenoval Heribert Ritter von Karajan. V roce 1916 odešel studovat hru na klavír na Mozarteum v Salcburku. Tam mu řekli, že by se měl učit dirigování. V roce 1929 už dirigoval v salcburském Festspielhausu a v roce 1934 poprvé vedl Vídeňské filharmoniky. Pravidelně dirigoval v Ulmu a Cáchách.
V roce 1937 Karajan poprvé dirigoval Berlínské filharmoniky a Berlínskou státní operu Velmi úspěšný byl při dirigování opery Tristan a Isolda. V roce 1938 ho berlínský hudební kritik nazval Das Wunder Karajan (Karajanův zázrak). Začal nahrávat. Jednoho dne v červnu 1939 však dirigoval "Die Meistersinger" v Bayreuthu před Hitlerem a jeho hosty králem a královnou Jugoslávie, když si náhle nemohl vzpomenout na hudbu (dirigoval bez partitury). Zpěváci přestali zpívat a opona spadla. Hitler se velmi rozzlobil a prohlásil, že Karajan už nikdy nebude v Bayreuthu dirigovat. Tato událost možná skutečně pomohla jeho kariéře po druhé světové válce. Mnoho lidí, kteří pracovali pro nacisty a pro Hitlera, nesmělo pracovat.
Manželství a válečná kariéra
Během války, v roce 1942, se Karajan oženil s Anitou Gütermannovou. Byla to dcera bohatého muže, který podnikal ve výrobě šicích strojů. Jeho žena byla částečně Židovka. To způsobilo, že nacisté začali mluvit o tom, zda má Karajan ještě smět dirigovat. V roce 1944 už nebyl u nacistů v přízni, ale stále dirigoval v Berlíně. V únoru 1945 opustil Berlín a odjel se svou ženou do italského Milána. S Anitou se Karajan rozvedl v roce 1958.
Přestože byl po válce sesazen kvůli svým vazbám na nacisty, začal v roce 1946 opět dirigovat.
Po válce
Svůj první poválečný koncert uspořádal Karajan v roce 1946 ve Vídni s Vídeňskými filharmoniky. Okupační Rusové mu opět zakázali činnost, ale v následujícím roce začal opět dirigovat.
Karajan uspořádal mnoho koncertů s Vídeňským symfonickým orchestrem pro Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni. V sezóně 1948-49 dirigoval v milánské La Scale. Od roku 1947 pořídil mnoho nahrávek s Philharmonia Orchestra v Londýně a Vídeňskými filharmoniky ve Vídni.
V letech 1951 a 1952 opět dirigoval v Bayreuth Festspielhausu, kde změnil zasedací pořádek orchestru, který byl povinný od Wagnerova zavedení v roce 1876.
V roce 1955, po smrti Wilhelma Furtwänglera, se stal doživotním uměleckým ředitelem (dirigentem) Berlínské filharmonie. V letech 1957-1964 byl uměleckým ředitelem Vídeňské státní opery.
Velmi často dirigoval Vídeňské filharmoniky a mnohokrát koncertoval na Salcburském festivalu. Až do své smrti v roce 1989 pokračoval ve velmi intenzivní koncertní, dirigentské a nahrávací činnosti. V posledních letech života Karajan po sporech s Berlínskými filharmoniky odešel a soustředil se opět na práci s Vídeňskou státní operou a Vídeňskými filharmoniky.
Jeho sláva a osobnost
Herbert von Karajan měl velmi dobré hudební schopnosti a paměť. Dirigoval, aniž by měl před sebou partituru, velmi často se zavřenýma očima. Vzpomíná se na něj, že byl velmi přísný (jako diktátor) a vždy trval na tom, aby vše bylo podle jeho představ. Existuje o něm mnoho historek, které to dokládají. Trval na tom, aby mu byly vypláceny velmi vysoké honoráře. Když ho natáčeli, jak diriguje orchestr, chtěl, aby ho kamery ukazovaly celou dobu. Když dirigoval Wagnera v Metropolitní opeře, nechal si vyvýšit stojan pro dirigenta, aby na něj diváci viděli.
Vyhledávání