August Belmont

Raný život

August Belmont se narodil 8. prosince 1813 - některé prameny uvádějí rok 1816 - Simonovi a Frederice Elsass Schönbergovým. Matka mu zemřela, když mu bylo sedm let, a on odešel žít ke strýci a babičce do Frankfurtu. Navštěvoval židovské nižší a vyšší gymnázium, než nastoupil do svého prvního zaměstnání jako učeň u Rothschildů. Zametal podlahy, leštil nábytek a vyřizoval pochůzky, přičemž se učil anglicky, počítat a psát. V roce 1832 pak získal důvěrné úřednické místo a byl povýšen na soukromého tajemníka, poté cestoval do Neapole, Paříže a Říma. V roce 1837 Belmont odcestoval do Havany, aby spravoval Rothschildovy kubánské zájmy. Cestou do Havany se však Belmont zastavil v New Yorku. Tam dorazil v době paniky v roce 1837 a zůstal, aby se staral o Rothschildovy zájmy, místo aby pokračoval do Havany. Po emigraci do Spojených států si změnil příjmení Schönberg (německy "krásná hora") na Belmont (francouzsky "krásná hora").

August Belmont and Company

Během paniky v roce 1837 zkrachovaly stovky amerických podniků, včetně Rothschildových amerických agentů. Belmont proto odložil svůj odjezd do Havany a založil společnost August Belmont & Company v domnění, že může nahradit nedávno zkrachovalou firmu American Agency. August Belmont and Company měla okamžitý úspěch a Belmont během následujících pěti let ozdravil Rothschildovy americké zájmy. V roce 1844 byl Belmont jmenován generálním konzulem Rakouska v New Yorku. V roce 1850 rezignoval, protože se domníval, že Rakousko zachází s Uhrami krutě.

Vstup do politiky

Belmont se 7. listopadu 1849 oženil s Caroline Slidell Perryovou, dcerou Matthewa Calbraitha Perryho. Brzy začal Belmontovi pomáhat John Slidell, strýc jeho ženy. Belmontovým prvním úkolem byla kampaň pro Jamese Buchanana v New Yorku. V červnu 1851 psal Belmont dopisy do New York Herald a New York National-Democrat a naléhal, aby spravedlivě ocenily Buchananovu prezidentskou kandidaturu. Místo něj však nominaci získal Franklin Pierce a Belmont přispěl Demokratické straně velkou částkou. Po svém vítězství Pierce v roce 1853 jmenoval Belmonta chargé d'affaires a ministrem v Haagu. Během svého pobytu v Holandsku Belmont naléhal na americkou anexi Kuby jako nového otrokářského státu v dokumentu, který se stal známým jako Ostendský manifest.

Ačkoli za to Belmont usilovně lobboval, Buchanan mu po svém zvolení v roce 1856 díky Ostendskému manifestu odepřel velvyslanecký post ve Španělsku. Jako delegát Demokratického národního konventu v roce 1860 Belmont podpořil Stephena A. Douglase, který ho následně jmenoval předsedou Demokratického národního výboru. Během občanské války Belmont jako válečný demokrat energicky podporoval věc Unie a pomáhal kongresmanovi z Missouri Francisi P. Blairovi shromáždit a vybavit první převážně německo-americký pluk armády Unie. Belmont také využil svého vlivu na evropské obchodní a politické představitele, aby podpořil věc Unie v americké občanské válce, zabránil Rothschildům a dalším bankéřům v poskytování půjček Konfederaci a osobně se setkal s britským premiérem lordem Palmerstonem a členy vlády Napoleona III.

Poválečná politická kariéra

Belmont zůstal předsedou Národního výboru Demokratické strany i po válce, ale myslel si, že to bylo pro stranu to nejhorší období. Již v roce 1862 Belmont a Samuel Tilden koupili s pomocí šéfredaktora Mantona M. Marbla akcie listu New York World, aby v něm mohli publikovat články podporující demokraty.

Republikánská strana byla na konci války rozdělena, a tak Belmont zorganizoval nové stranické shromáždění a snažil se prosadit, aby byl Salmon Chase v roce 1868 zvolen prezidentem. Domníval se, že Chase je nejméně zranitelný vůči obviněním z neloajality ke straně během republikánské Lincolnovy a Johnsonovy vlády.

Místo něj se demokratickým kandidátem stal Horatio Seymour, který prohrál s Ulyssesem S. Grantem o mnoho hlasů ve Sboru volitelů, ačkoli lidové hlasování bylo mnohem těsnější. V roce 1872 podpořili demokraté v katastrofální prezidentské kampani liberálního republikána Horace Greeleyho. Volby v roce 1872 přiměly Belmonta k rezignaci na funkci předsedy Národního výboru Demokratické strany, ale o politiku se nadále zajímal jako zastánce kandidatury amerického senátora Thomase F. Bayarda z Delaware na prezidenta a jako ostrý kritik procesu, který v roce 1877 udělil prezidentský úřad Rutherfordu B. Hayesovi, a jako zastánce "tvrdých peněz".

Smrt

Belmont zemřel v New Yorku v roce 1890. Kniha The Letters, Speeches and Addresses of August Belmont vyšla v New Yorku v roce 1890. Belmont po sobě zanechal majetek v hodnotě více než deseti milionů dolarů. Je pohřben v Newportu na Rhode Islandu.

Belmontovi synové byli Oliver Hazard Perry Belmont, Perry Belmont a August Belmont mladší.

August Belmont v kultuře

August Belmont pořádal opulentní plesy a večeře, které se setkávaly se smíšenými ohlasy newyorské smetánky. Byl vášnivým sportovcem a na jeho počest je pojmenován slavný dostih plnokrevných koní Belmont Stakes. Debutoval na závodišti Jerome Park Racetrack, které vlastnil Belmontův přítel Leonard Jerome. Dnes jsou Belmont Stakes součástí Trojkoruny plnokrevných dostihů a konají se na dostihovém závodišti Belmont Racetrack v New Yorku.

Na Belmontovu počest je pojmenováno také město Belmont ve státě New Hampshire, což pan Belmont nikdy nepřiznal. Edith Whartonová údajně podle Belmonta vytvořila postavu Julia Beauforta v románu Věk nevinnosti.

Šunkový mousseline à la Belmont vytvořil na jeho počest Charles Ranhofer v restauraci Delmonico's.