Alessandro Scarlatti

Život

Scarlatti se narodil v Palermu. V té době bylo součástí Sicilského království. O jeho hudebním vzdělání nic nevíme. Když byla v roce 1679 v Římě uvedena jeho opera Gli Equivoci nell sembiante, udělala na švédskou královnu, která v té době v Římě žila, velký dojem a pověřila ho funkcí maestra di cappella. V únoru 1684 se stal Maestro di cappella neapolského místokrále. Napsal pro něj mnoho oper a také hudbu k významným státním příležitostem.

V roce 1702 Scarlatti opustil Neapol a odešel do Florencie, kde komponoval opery pro Ferdinanda Medicejského a kardinála Ottoboniho, který ho jmenoval svým maestrem di cappella. V roce 1703 získal podobnou práci také v Římě v bazilice Santa Maria Maggiore.

Po návštěvě Benátek a Urbina v roce 1707 se Scarlatti v roce 1708 vrátil do Neapole, kde zůstal až do roku 1717. Neapolské publikum však o jeho hudbu přestalo mít zájem. Měli rádi, když jejich vážné opery obsahovaly komickou hudbu. Některé z jeho nejlepších oper byly napsány pro Řím, kde byly uváděny v Teatro Capranica. Napsal také několik chrámových skladeb a hudbu pro královské svatby. Zemřel v Neapoli.

Scarlattiho hudba

Scarlattiho hudba je důležitým spojovacím článkem mezi raně barokními italskými vokálními styly 17. století a klasicistním obdobím 18. století, které vedlo k hudbě Haydna a Mozarta.

Snad jeho největším dílem je Mitridate Eupatore. Mnoho jeho pozdějších oper je plných hudby, která umožňuje pěvcům se předvést. V opeře Teodora (1697) jako první skladatel použil orchestrální ritornello (melodie, která se neustále vrací po úsecích sólového zpěvu).

V některých jeho pozdějších operách napsaných pro Řím zní orchestr mnohem moderněji. V orchestru používá lesní rohy. To byl nový nápad.

Kromě oper složil Scarlatti nejméně pět set komorních kantát. Jedná se o skladby pro sólový hlas s doprovodem orchestru. Téměř žádná z nich nebyla vydána, ale obsahují spoustu dobré hudby.

Napsal také mše, včetně mše svaté Cecílie (1721).