Variace (hudba)
Hudební forma, v níž se opakující téma postupně upravuje různými prostředky — melodicky, harmonicky, rytmicky nebo instrumentačně — při zachování rozpoznatelného základu.
Přehled
Variace v hudbě označují postup, kdy skladatel nebo interpret vezme základní téma (krátkou melodii nebo harmonický sled) a vytvoří z něj řadu odlišných verzí. Každá variace mění některý prvek tématu tak, aby bylo zřejmé, odkud vychází, ale zároveň působila jako samostatná hudební myšlenka. Variace mohou být součástí větší skladby nebo samostatným cyklem.
Galerie obrázků
10 ObrázkyCharakteristiky a techniky úpravy
Existuje velké množství způsobů, jak téma obměnit. Mezi často používané techniky patří změna tempa, rytmické přetvarování, obohacení tóniny nebo ornamentace. Některé konkrétní postupy zahrnují:
- Změna rytmu a metra — téma může být přetvořeno do jiné taktové struktury.
- Harmonická variace — upraví se akordy doprovodu, což mění harmonický kontext tématu (viz harmonické postupy).
- Melodické ozdoby a chromatika — přidávají se běhy, mordenty nebo další tónové změny (ornamentace).
- Rozsah a oktávy — téma může být hráno v jiné výšce nebo rozděleno mezi hlasy (přesuny v oktávách).
- Kontrapunktické kombinace — jednotlivé variace mohou zapojit proti sobě jdoucí hlasy (kontrapunkt).
- Instrumentace a barva — jiné nástroje nebo obsazení dramaticky změní celkový výraz (orchestrální či instrumentační varianty).
Historie a vývoj
Variace jako forma se objevují již v baroku a raném klasicismu, kdy skladatelé jako Bach používali variace v klavírních i varhanních skladbách. V 18. a 19. století se forma rozvinula: známé jsou klavírní a orchestrální cykly tématu a variací od Haydna, Mozarta, Beethovena nebo Brahmse. Později skladatelé experimentovali s volnějšími přístupy, které kombinovaly variace s fantazií či variacemi v rámci větších děl.
Formy a příklady
Typickým uspořádáním je „téma a variace“ — uvedení jasného tématu následované několika variacemi, často zakončenými grandiózním závěrem. Existují i sety, kde každá variace má vlastní charakter (taneční, melancholická, virtuózní apod.). Mezi slavné příklady patří Mozartovy a Beethovenovy variace pro klavír, Dvořákovy variace nebo cykly pro orchestr a komorní obsazení.
Význam a rozlišení
Variace slouží skladatelům k představě tématu v mnoha tvářích: umožňují ukázat kontrast, improvizační dovednost i řemeslnou dovednost v práci s harmonií a formou. Je důležité odlišit „variaci“ od prostého opakování či přehrávky — variace musí aktivně přetvářet prvky tématu, nikoli jej pouhým opakováním reprodukovat.
Poznámka: Pro základní přehled technik a historických příkladů lze použít dostupné zdroje a učebnice hudební teorie nebo sledovat návody a analýzy skladeb, které demonstrují jednotlivé přístupy (ornamentace, oktávové přesuny, harmonické změny, instrumentace, kontrapunkt).
Historie v hudbě
Skladatelé používají variace v hudbě již po staletí. V období renesance a baroka skladatelé psali variace na krátkou melodii v basu, která se stále opakovala. Tomu se říkalo přízemní bas, někdy to byla passacaglia nebo chacona. Renesanční skladatelé také rádi psali tzv. divize. To znamenalo obměňovat melodii tím, že ji hráli například dvojnásobnou rychlostí nebo poloviční rychlostí atd., takže z kroket (čtvrťových not) se staly minimy (půlové noty) nebo kvavery (osminové noty).
George Frideric Händel napsal slavný soubor variací pro cembalo s názvem Harmonický kovář a Johann Sebastian Bach napsal Goldbergovy variace, což je soubor 30 variací: velmi dlouhé hudební dílo. Byla napsána pro muže, který v noci špatně usínal, a tak žádal svého cembalistu, který se jmenoval Goldberg, aby mu hrál.
Mnoho skladatelů z období klasicismu, romantismu a 20. století psalo sady variací. Wolfgang Amadeus Mozart jich napsal několik, přičemž jedna z nich byla založena na francouzské lidové písni, kterou v Británii známe jako "Twinkle, Twinkle, Little Star". Beethoven napsal několik nádherných variací. Mnohé z nich byly určeny pro klavír, ale tuto formu použil i v jiných skladbách, např. v pomalé větě Deváté symfonie. Schubert často psal variace na melodie svých vlastních písní.
Mezi další skladatele, kteří psali variace, patří Brahms, Elgar, Schoenberg a Britten.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Variace (hudba) Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/104262