Tritylodonti byli malí až středně velcí kynodonti podobní savcům. Jejich velikost se pohybovala od velikosti králíka po velikost bobra; většina druhů se však pohybovala v rozmezí dnešních hlodavců až menších zajícovitých zvířat. Měli typicky robustní lebku, dobře vyviné lícní kosti a mohutné žvýkací svaly, což jim umožňovalo zpracovávat tuhou rostlinnou potravu.
Patřili mezi pozdní větve ne-mammálních synapsidů a jsou považováni za jednu z nejúspěšnějších skupin ne-savčích kynodontů. Jeden z jejich předků mohl být cynodont podobného rodu Cynognathus, podle čehož se někdy popisuje jejich evoluční původ. Název skupiny (Tritylodontidae) vychází z charakteristických tří hrbolků či hřebenů na lícních zubech, které formovaly složité žvýkací plochy.
Stavba těla a zuby
Zuby a žvýkání: Tritylodonti neměli vyvinuté špičáky, ale měli výrazné přední řezáky a složité lícní zuby se třemi hlavními hrbolky a navazujícími hřebeny. Čelistní pohyb byl přizpůsoben k pohybu dopředu a dozadu (propalinní pohyb), čímž potravu efektivně drtili mezi zubními hřebeny. Tato zubní adaptace je hlavním důvodem jejich bylinožravé specializace.
Lokalizace svalů a lebka: Robustní lícní oblouk a velké žvýkací svaly ukazují na silné žvýkání. Některé rysy lebky, například částečně vyvinuté sekundární patro a podobnosti v stavbě spodní čelisti, připomínají savce, přesto zůstávají tritylodonti mimo třídu Mammalia.
Potrava a ekologie
Tritylodonti byli převážně býložraví. Předpokládá se, že se živili vláknitou vegetací — stonky, listy i kořeny — které rozmělnili mechanicky pomocí čelistí a zubních hřebenů. Díky své zubní specializaci mohli zpracovávat i tužší rostlinný materiál, který pro jiné malá terapsidní zvířata představoval obtíž.
Časové rozšíření a rozšíření po světě
Tritylodonti se poprvé objevují v nejmladším triasu, prosperovali v průběhu jury a některé nálezy ukazují, že přežili až do spodní (rané) křídy. Tento dlouhý stratigrafický rozsah z nich činí jednu z nejdéle trvajících skupin ne-savčích terapsidů — byli tedy velmi úspěšní, i když žili „vedle“ tehdejších dominantních dinosaurů.
Geograficky byly fosilie tritylodontů nalezeny v různých částech světa: v Severní Americe, v jižní Africe i v částech Eurasie (včetně bohatých lokalit v Číně a Evropě). Podle některých autorů je možné, že měli kosmopolitní rozšíření a vyskytli se i na území dnešní Antarktidy, i když tamní záznam je limitovaný.
Fylogeneze, vztah k savcům a konkurence multituberkulátů
Tritylodonti byly mimo linii pravých savců, ale vykazují řadu konvergentních znaků se savci, zejména v oblasti žvýkacích adaptací. Mezi tritylodonty a pravými savci (např. multituberkuláty) existuje mnoho podobností v zubním uspořádání a způsobu obživy — to je příklad konvergence spojené s podobnou ekologickou nikou.
Kermackův a další paleontologové navrhli, že když se multituberkuláti objevili ve střední juře, stali se silnou konkurencí tritylodontů. Multituberkuláti, jako skuteční savci, mohli mít některé výhody (např. odlišné reprodukční strategie, jemnější manipulaci potravy), a pravděpodobně přispěli k postupnému poklesu a nakonec vymření tritylodontů.
Reprodukce a vývoj mláďat
Přímé důkazy o způsobu rozmnožování tritylodontů chybějí. Výzkum souboru fosilií rodu Kayentatherium ukázal přítomnost mnoha drobných jedinců u jedné dospělé fosilie, což naznačuje, že tritylodonti mohli mít velký počet malých mláďat (r-strategie) spíše než malé početné a intenzivně opečovávané mláďata, jak je typické pro mnoho savců. To dále podporuje názor, že i když měli savčí rysy, jejich reprodukční strategie mohla být rozdílná.
Zánik a význam
Postupný ústup tritylodontů během jury a křídy je pravděpodobně výsledkem kombinace ekologické konkurence (zejména s multituberkuláty), změn v prostředí a možných omezení jejich adaptabilních možností. Díky svému dlouhému trvání a specializovaným žvýkacím schopnostem jsou tritylodonti důležití pro pochopení evoluce herbivorních strategií u synapsidů a ukazují, jak blízko se některé ne-savčí skupiny přiblížily ke stavbě tela a ekologii savců.
Význačné rody: mezi dobře prozkoumané rody patří např. Tritylodon (Jižní Afrika), Oligokyphus (Evropa), Kayentatherium (Severní Amerika) a několik asijských forem známých z Číny. Tyto rody ilustrují morfologickou variabilitu skupiny i její široké geografické rozšíření.
