Sonderkommando

Co dělalo Sonderkommando?

Sonderkommando nikoho nezabilo. Když nacističtí dozorci v koncentračních táborech zabíjeli lidi v plynových komorách, nutili Sonderkommandos dělat několik různých prací:

• Odvádění vězňů do plynových komor
• vynášení mrtvých těl z plynových komor poté, co je nacisté zabili.
• Vezměte si z mrtvých těl věci, které nacisté chtěli. Museli například vyjmout zlaté zuby a zubní plomby, ostříhat ženám vlasy a vzít šperky a brýle.
• Pohřbít nebo spálit mrtvá těla
• Vyčistit plynové komory a připravit je na další skupinu lidí, které chtěli nacisté zabít.

Život v Sonderkommandu

Nacistické táborové stráže obvykle vybíraly lidi do skupin Sonderkommanda hned poté, co se dostali do koncentračních táborů. Téměř vždy si vybírali židovské vězně. Těmto lidem bylo řečeno, že pokud nebudou souhlasit, budou zabiti. Nebylo jim řečeno, jakou práci budou muset vykonávat. Někdy nová sonderkommanda nacházela v plynových komorách těla svých vlastních rodin. Nesměli změnit práci nebo odmítnout pracovat. Jediný způsob, jak mohli přestat pracovat jako Sonderkommando, byla sebevražda.

Někdy byly skupiny Sonderkommandos velmi početné. Protože nacisté zabíjeli v koncentračních táborech stále více lidí, chtěli mít více Sonderkommandos. V roce 1943 v koncentračním táboře Birkenau (nazývaném také "Osvětim II") čítaly skupiny Sonderkommanda 400 vězňů. Když však bylo v roce 1944 do tábora posláno mnohem více Židů z Maďarska, přidali nacisté dalších 500 Sonderkomand.

Nacisté potřebovali Sonderkommandos, aby zůstali dostatečně silní a mohli pracovat. Proto se s nimi zacházelo o něco lépe než s ostatními vězni. Mohli spát ve vlastních barácích. Směli si také ponechat věci jako potraviny, léky a cigarety, které patřily lidem zabitým v plynových komorách. Nacisté tyto věci povolili, protože chtěli mít možnost co nejrychleji zabíjet lidi v plynových komorách. Bez Sonderkommanda, které by pomáhalo s mrtvými těly, by nacisté nemohli plynové komory tolik využívat.

Smrt

Protože věděli tolik o tom, jak nacisté zabíjejí tolik lidí, považovali nacisté Sonderkommando za Geheimnisträger - lidi, kteří znají tajemství. Z tohoto důvodu byli v táborech drženi odděleně od ostatních vězňů. Nacisté také nechtěli, aby kdokoli mimo tábory věděl, co dělají. Aby Sonderkommando nikdy nemohlo říct, co ví, nacisté pravidelně zabíjeli všechny členy Sonderkommanda, obvykle zhruba každé tři měsíce. Pak si vybírali novou skupinu z nových vězňů, kteří se právě dostali do táborů. Prvním úkolem nové skupiny by bylo spálit těla starých Sonderkommand.

 
Krematorium v koncentračním táboře Dachau  


Henryk Mandelbaum a tlumočník hovoří na místě krematorií v Birkenau. Byl členem táborového Sonderkommanda.  

Sonderkommandos se brání

Některá sonderkommanda se pokusila proti nacistům vzbouřit (bojovat). Například v roce 1944 Sonderkommandos v Osvětimi částečně zničili jedno z krematorií, kde se spalovala těla. Mladé židovské ženy po celé měsíce tajně odebíraly malé množství střelného prachu z továrny na zbraně v osvětimském táboře. Tento střelný prach tajně předávaly mužům a ženám z táborového hnutí odporu. (Hnutí odporu byla skupina vězňů v Osvětimi, kteří se rozhodli bojovat proti nacistům, někdy i tajnými způsoby.) Pomocí tohoto střelného prachu plánovali vůdci Sonderkommanda vyhodit do povětří plynové komory a krematoria a zahájit vzpouru proti dozorcům tábora.

Než však byl tento plán hotov, lidé z táborového hnutí odporu zjistili, že nacistické stráže se chystají 7. října 1944 Sonderkommando vyvraždit. Členové odboje varovali Sonderkommando, které na dozorce zaútočilo dvěma samopaly, sekerami, noži a granáty. Zabili asi 3 strážce a dalších asi 12 zranili. Celkem bylo v tento den zabito 451 příslušníků Sonderkommanda. Někteří zemřeli v boji se strážemi tábora. Někteří ne a nacisté je později téhož dne popravili.

Ke vzpourám došlo i v dalších dvou koncentračních táborech, nazvaných Treblinka a Sobibór. V Treblince se 2. srpna 1943 podařilo z tábora uprchnout asi stovce vězňů. V Sobiboru se 14. října 1943 vzbouřilo sonderkomando v jedné části tábora (tábor I). Sonderkommando v jiné části tábora (tábor III) se nevzbouřilo, ale následující den bylo zavražděno.

Ostatní sonderkommanda se tajně bránila. Například v Osvětimi v srpnu 1944 se členům Sonderkommanda podařilo pořídit snímky, na nichž byla vidět spalovaná těla a lidé posílaní do plynových komor. Tyto snímky propašovali z tábora jako důkaz toho, co nacisté dělali.

Je známo, že z několika tisíc členů Sonderkommanda jich přežilo méně než dvacet, kteří mohli podat svědectví o tom, co se stalo. Po druhé světové válce se v některých táborech našly zápisky, které členové Sonderkommanda zakopali nebo ukryli v naději, že je někdo později najde a bude vědět, co se stalo.

Svědectví

V letech 1943-1944 se některým členům sonderkommanda v Birkenau (Osvětim II) podařilo získat pera a papír a psali o věcech, které v táboře viděli. Napsané věci zakopávali poblíž krematorií. Jejich zápisky byly nalezeny po skončení války.

Například tento vzkaz byl nalezen pohřbený v osvětimském krematoriu. Napsal ho Zalman Gradowski, příslušník sonderkomanda, který byl zabit při vzpouře 7. října 1944:

"Milý nálezce těchto poznámek, mám k tobě jednu prosbu... aby mé dny pekla, můj beznadějný zítřek našly v budoucnosti smysl. Předávám [píši] jen část toho, co se stalo v pekle Birkenau-Auschwitz. Uvědomíte si, jak vypadala skutečnost ... Z toho všeho si uděláte obrázek o tom, jak naši lidé zahynuli [zemřeli]."

 

Související stránky

• Fotografie Sonderkommanda
• Holokaust
• Koncentrační tábor Osvětim