Sciadopitys (koyamaki): japonská deštníkovitá borovice, živoucí fosilie
Sciadopitys (koyamaki) — jedinečná japonská deštníkovitá borovice, živoucí fosilie, endemit a zahradní rarita s dekorativními kladodami a fascinující historií.
Sciadopitys, japonská deštníkovitá borovice, je jedinečný jehličnan. Je to endemit Japonska a jediný žijící zástupce čeledi Sciadopityaceae. Jedná se o žijící fosilii, která nemá žádné blízké příbuzné: její fosilie pocházejí z doby před 230 miliony let.
V současné botanice je obvykle uváděný jediný druh Sciadopitys verticillata (syn. S. verticillata), běžně nazývaný koyamaki. Je to zajímavý taxon z hlediska evoluce i fylogeneze, protože jeho anatomie i chemické složení pryskyřice odlišují tento rod od ostatních jehličnanů.
Popis
Je to stálezelený strom, který může dorůst výšky 15-27 m. Jeho hnědé hlavní výhony mají 7-12 cm dlouhé pružné zelené "kladody". Ty vypadají jako listy a plní jejich funkci, ale ve skutečnosti jsou tvořeny tkáněmi kmene. Občas se některá kladoda rozvětví a vytvoří pupen ve tvaru "V" rozvětvení, stejně jako normální stonek.
Kladody jsou obvykle uspořádány ve svazcích nebo vějířích (odtud český název "deštníkovitá"), což dává koruně charakteristický vzhled. Kůra je hnědá až tmavě hnědá, s pravidelnými prasklinami u starších stromů. Růst je pomalý, mladé stromy mají kompaktní, pyramidální habitus.
Rozmnožování a plody
Šišky jsou 6-11 cm dlouhé, dozrávají asi za 18 měsíců a mají ploché šupiny, které se otevírají a uvolňují semena.
Šišky se tvoří na koncích větví; po dozrání se šupiny rozevírají a semena jsou uvolněna na zem. V pěstování se nejčastěji používá rozmnožování ze semen, která často vyžadují stratifikaci (chladné období) před klíčením. Kvůli pomalému růstu a relativně malému počtu semen je zajištění reprodukce pomalejší než u mnoha jiných jehličnanů.
Rozšíření a stanoviště
Rostlina je endemit Japonska, vyskytuje se v horských a pahorkatých lesích s mírně vlhkým klimatem. Má omezené přirozené rozšíření a ve volné přírodě bývá méně běžná než v kultuře; některé populace jsou chráněné v národních parcích a rezervacích.
Pěstování a využití
Jedná se o velmi atraktivní strom, který je v zahradách oblíbený, přestože roste pomalu a jeho cena je vysoká. Koyamaki byl vybrán jako japonský císařský erb pro prince Hisahita z Akišina, v současnosti třetího v pořadí na chryzantémový trůn.
V zahradnictví je ceněn pro svůj dekorativní habitus a nenápadné, ale výrazné kladody. Nejlépe se mu daří na mírně kyselých, dobře propustných půdách s dostatkem vlhkosti a částečným zastíněním. Snáší mírné mrazy, ale v extrémně chladných lokalitách nebo při dlouhotrvajícím přemokření může trpět. Vhodné je umístění chráněné před silným větrem. Stromy lze pěstovat i v kontejneru a často se používají v bonsajové kultuře.
Propagace: nejčastěji ze semen (stratefakcí a delší dobou klíčení), mladé rostliny lze také roubovat nebo množit vegetativně v odborné kultuře. Díky pomalému růstu a estetické hodnotě je alejová nebo solitérní výsadba oblíbená v parcích a velkých zahradách.
Odolnost a škůdci: obecně má druh relativně málo škůdců a chorob, nicméně přemokření a špatné odvodnění půdy mohou způsobit hnilobu kořenů.
Paleobotanický a chemický význam
Rostlinu do Evropy poprvé přivezl John Gould Veitch v září 1860.
Infračervená mikrospektroskopie identifikovala jehličnany z čeledi Sciadopityaceae jako hlavní zdroj baltského jantaru. To má význam pro paleobotaniku i geochemii, protože pomáhá vysvětlit původ a vlastnosti starodávných pryskyřic, které se zachovaly jako jantar.
Ochrana a význam
Sciadopitys má zvláštní vědecký i kulturní význam: jako relikt starších geologických období poskytuje vhled do evoluce jehličnanů a chemických vlastností jejich pryskyřic. Vzhledem k omezenému rozšíření ve volné přírodě je důležitá ochrana přirozených stanovišť a udržitelná péče o populace v Japonsku.
Shrnutí: Sciadopitys (koyamaki) je unikátní, evolučně izolovaný strom s typickými dlouhými kladody, pomalým růstem a vysokou hodnotou v kultuře i vědě. Jeho historie sahá do hluboké minulosti, což potvrzují fosilní nálezy i chemické stopy v jantaru.
Sciadopitys verticillata detailní záběr
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to Sciadopitys?
Odpověď: Sciadopitys je unikátní jehličnan, který je endemitem Japonska a jediným přežívajícím zástupcem čeledi Sciadopityaceae.
Otázka: Jak staré jsou fosilie rodu Sciadopitys?
Odpověď: Fosilie Sciadopitys jsou staré 230 milionů let.
Otázka: Jak vypadají stromy rodu Sciadopitys?
Odpověď: Stromy rodu Sciadopitys mají hnědé hlavní výhony s trsy 7-12 cm dlouhých ohebných zelených "kladod", které se podobají listům, ale ve skutečnosti jsou tvořeny tkáněmi kmene.
Otázka: Jak šišky uvolňují semena?
Odpověď: Šišky stromů rodu Sciadopitys jsou 6-11 cm dlouhé a mají ploché šupiny, které se otevírají a uvolňují semena.
Otázka: Proč je Sciadopitys oblíbený v zahradách?
Odpověď: Navzdory pomalému růstu a vysoké ceně je Sciadopitys v zahradách oblíbený pro svůj atraktivní vzhled.
Otázka: Jak se jmenuje japonský císařský erb prince Hisahita z Akišina?
Odpověď: Japonský císařský erb prince Hisahita z Akišina je Koyamaki, což je Sciadopitys.
Otázka: Kdo představil Sciadopitys v Evropě?
Odpověď: John Gould Veitch přivezl Sciadopitys do Evropy v září 1860.
Vyhledávání