Přežvýkavci (ruminanty) — co jsou, příklady a trávení

Poznejte přežvýkavce: co jsou, příklady (skot, kozy, žirafy...) a unikátní trávení. Přehled druhů, anatomie a funkce přežvykování pro každého zájemce.

Přežvýkavec je savec, který se živí převážně rostlinnou potravou (např. trávou) a zpracovává ji pomocí složitého způsobu trávení zvaného přežvykování. Mezi přežvýkavce patří řada druhů hospodářských i volně žijících zvířat, například skot, kozy, ovce, žirafy, bizoni, jaci, vodní buvoli, jeleni, velbloudi, alpaky, lamy, pakoně, antilopy, pratuři a nilgaje. Většina těchto druhů patří mezi sudokopytníky (Artiodactyla) — jsou to zvířata se sudým počtem prstů na končetinách. Slovo "přežvýkavec" pochází z latinského slova ruminare, což znamená "přežvykovat".

Typický trávicí systém přežvýkavců

Charakteristickým rysem pravých přežvýkavců je čtyřkomorový žaludek, který umožňuje účinné rozkládání rostlinné vlákniny pomocí mikroorganismů. Hlavní části žaludku jsou:

• bachor (rumen) – velká fermentační nádrž, kde mikrobi (bakterie, prvoci, houby) rozkládají celulózu a jiné polysacharidy a vyrábějí těkavé mastné kyseliny, hlavní zdroj energie pro zvíře;
• čepec (reticulum) – spolu s bachorem tvoří první fermentační oddíl a podílí se na tvorbě sousta zvaného kýt; v čepec se také zadržují těžší předměty;
• kniha (omasum) – odděluje kapaliny od pevné složky, absorbuje vodu a některé živiny;
• slez (abomasum) – „pravý“ žaludek podobný žaludku ostatních savců, kde probíhá enzymatické trávení bílkovin.

Jak probíhá přežvykování

Proces trávení u přežvýkavců má několik kroků:

• rychlé natrávení rostlinné hmoty a její nashromáždění v bachoru, kde mikrobi začnou fermentovat složité cukry;
• regurgitace části nestráveného materiálu ve formě kytu (cud) zpět do úst, kde zvíře masu důkladně přežvýká, rozdrtí a promíchá se slinami, čímž zvyšuje povrch pro mikrobiální rozklad;
• opakované polknutí a postupné přecházení potravy přes čepec a knihu do slezu, kde probíhá enzymatické trávení a vstřebávání živin.

Mikrobi v bachoru produkují těkavé mastné kyseliny (acetát, propionát, butyrát), které jsou hlavním zdrojem energie pro přežvýkavce. Současně při fermentaci vzniká i plyn (především CO2 a CH4 — metan), což má ekologický dopad jako zdroj skleníkových plynů.

Praví přežvýkavci vs. další foregut fermentující savci

Ne všechny zvířata, která fermentují potravu v předním oddílu trávicího traktu, jsou „pravými“ ruminanty v taxonomickém slova smyslu. Například velbloudi, alpaky a lamy patří do čeledi velbloudovitých (Camelidae) a mají odlišnou stavbu žaludku — jedná se o foregut fermentery, ale jejich žaludek má obvykle tři komory místo čtyř a reakce na fermentaci se liší. Přes rozdíly mají podobné ekologické a potravní strategie (spotřeba vlákniny, pomalé trávení).

Význam přežvýkavců

• zemědělství: chov skotu, ovcí a koz je hlavním zdrojem masa, mléka a vlny pro lidi;
• ekologie: přežvýkavci ovlivňují vegetaci, šíření semen a strukturální dynamiku travních a lesních společenstev;
• klima a životní prostředí: produkce metanu z bachoru představuje významný zdroj skleníkových plynů, proto se ve výzkumu zkoumají krmné doplňky a chovatelské postupy s cílem snížit emise;
• biotechnologie: bachorová mikroflóra je zdrojem enzymů a metabolitů zajímavých pro průmysl a vědu.

Příklady přežvýkavců

Mezi běžně známé a často chované či pozorované příklady patří:

• skot
• kozy
• ovce
• žirafy
• bizoni
• jaci
• vodní buvoli
• jeleni
• velbloudi (velbloudovití, foregut fermenteri)
• alpaky a lamy (také foregut fermenteri)
• pakoně, antilopy, pratuři a nilgaje

Přežvýkavci představují skupinu s klíčovou ekologickou a hospodářskou rolí. Jejich specializovaný způsob trávení jim umožňuje využívat rostlinnou vlákninu, kterou mnoho jiných savců nestráví, a tím zaplňovat důležitou niky v přírodě i v zemědělství.

Jak funguje prožívání

Přežvykování funguje tak, že se nejprve normálním způsobem přežvýká a spolkne, a pak se polotrávená žvýkací hmota vyvrhne, aby se znovu přežvýkala a získala se z ní co největší potravní hodnota.

Přežvykování zmenšuje napůl strávené částice potravy, než mohou projít procesem trávení.

Podrobnosti na

Hlavní rozdíl mezi přežvýkavci a nepřežvýkavci (jako jsou lidé, psi a prasata) spočívá v tom, že přežvýkavci mají čtyřkomorový žaludek.

Čtyři části žaludku jsou bachor, retikulum, omasum a abomasum. V prvních dvou komorách, bachoru a retikulu, se potrava mísí se slinami a rozděluje se na vrstvy pevného a tekutého materiálu. Pevné látky se shlukují a tvoří žvýkací hmotu nebo bolus.

Žvýkačka se pak vyvrhne (vynese do tlamy) a pomalu rozžvýká. Vláknina, zejména celulóza, je rozkládána mikroby (bakteriemi, archei, prvoky a houbami).

Přestože se bachor a retikulum jmenují jinak, jde o stejný funkční prostor, protože se mezi nimi může trávenina (potrava) pohybovat tam a zpět.

Trávenina pak přechází do další komory, omasum, kde se do krevního oběhu vstřebává voda a mnoho minerálních prvků.

Poté se trávenina přesune do pravého žaludku, tzv. abomasa. Zde probíhá trávení.

Nakonec se trávenina přesune do tenkého střeva, kde se vstřebávají živiny. Voda se vstřebává v tlustém střevě, kde zůstává odpad.

Téměř veškerá glukóza vzniklá rozkladem celulózy je využita mikroby v bachoru, takže přežvýkavci obvykle přijímají jen málo glukózy z tenkého střeva. Potřeba glukózy přežvýkavců (pro funkci mozku a případnou laktaci) je vytvářena spíše játry.

Hrubé znázornění trávicí soustavy přežvýkavců

Hledání podle dopisu