Přejít na obsah
Domů

Přežvýkavci (ruminanty) — co jsou, příklady a trávení

Poznejte přežvýkavce: co jsou, příklady (skot, kozy, žirafy...) a unikátní trávení. Přehled druhů, anatomie a funkce přežvykování pro každého zájemce.

Přežvýkavec je savec, který se živí převážně rostlinnou potravou (např. trávou) a zpracovává ji pomocí složitého způsobu trávení zvaného přežvykování. Mezi přežvýkavce patří řada druhů hospodářských i volně žijících zvířat, například skot, kozy, ovce, žirafy, bizoni, jaci, vodní buvoli, jeleni, velbloudi, alpaky, lamy, pakoně, antilopy, pratuři a nilgaje. Většina těchto druhů patří mezi sudokopytníky (Artiodactyla) — jsou to zvířata se sudým počtem prstů na končetinách. Slovo "přežvýkavec" pochází z latinského slova ruminare, což znamená "přežvykovat".

Galerie obrázků

10 Obrázky

Typický trávicí systém přežvýkavců

Charakteristickým rysem pravých přežvýkavců je čtyřkomorový žaludek, který umožňuje účinné rozkládání rostlinné vlákniny pomocí mikroorganismů. Hlavní části žaludku jsou:

  • bachor (rumen) – velká fermentační nádrž, kde mikrobi (bakterie, prvoci, houby) rozkládají celulózu a jiné polysacharidy a vyrábějí těkavé mastné kyseliny, hlavní zdroj energie pro zvíře;
  • čepec (reticulum) – spolu s bachorem tvoří první fermentační oddíl a podílí se na tvorbě sousta zvaného kýt; v čepec se také zadržují těžší předměty;
  • kniha (omasum) – odděluje kapaliny od pevné složky, absorbuje vodu a některé živiny;
  • slez (abomasum) – „pravý“ žaludek podobný žaludku ostatních savců, kde probíhá enzymatické trávení bílkovin.

Jak probíhá přežvykování

Proces trávení u přežvýkavců má několik kroků:

  • rychlé natrávení rostlinné hmoty a její nashromáždění v bachoru, kde mikrobi začnou fermentovat složité cukry;
  • regurgitace části nestráveného materiálu ve formě kytu (cud) zpět do úst, kde zvíře masu důkladně přežvýká, rozdrtí a promíchá se slinami, čímž zvyšuje povrch pro mikrobiální rozklad;
  • opakované polknutí a postupné přecházení potravy přes čepec a knihu do slezu, kde probíhá enzymatické trávení a vstřebávání živin.

Mikrobi v bachoru produkují těkavé mastné kyseliny (acetát, propionát, butyrát), které jsou hlavním zdrojem energie pro přežvýkavce. Současně při fermentaci vzniká i plyn (především CO2 a CH4 — metan), což má ekologický dopad jako zdroj skleníkových plynů.

Praví přežvýkavci vs. další foregut fermentující savci

Ne všechny zvířata, která fermentují potravu v předním oddílu trávicího traktu, jsou „pravými“ ruminanty v taxonomickém slova smyslu. Například velbloudi, alpaky a lamy patří do čeledi velbloudovitých (Camelidae) a mají odlišnou stavbu žaludku — jedná se o foregut fermentery, ale jejich žaludek má obvykle tři komory místo čtyř a reakce na fermentaci se liší. Přes rozdíly mají podobné ekologické a potravní strategie (spotřeba vlákniny, pomalé trávení).

Význam přežvýkavců

  • zemědělství: chov skotu, ovcí a koz je hlavním zdrojem masa, mléka a vlny pro lidi;
  • ekologie: přežvýkavci ovlivňují vegetaci, šíření semen a strukturální dynamiku travních a lesních společenstev;
  • klima a životní prostředí: produkce metanu z bachoru představuje významný zdroj skleníkových plynů, proto se ve výzkumu zkoumají krmné doplňky a chovatelské postupy s cílem snížit emise;
  • biotechnologie: bachorová mikroflóra je zdrojem enzymů a metabolitů zajímavých pro průmysl a vědu.

Příklady přežvýkavců

Mezi běžně známé a často chované či pozorované příklady patří:

Přežvýkavci představují skupinu s klíčovou ekologickou a hospodářskou rolí. Jejich specializovaný způsob trávení jim umožňuje využívat rostlinnou vlákninu, kterou mnoho jiných savců nestráví, a tím zaplňovat důležitou niky v přírodě i v zemědělství.

Jak funguje prožívání

Přežvykování funguje tak, že se nejprve normálním způsobem přežvýká a spolkne, a pak se polotrávená žvýkací hmota vyvrhne, aby se znovu přežvýkala a získala se z ní co největší potravní hodnota.

Přežvykování zmenšuje napůl strávené částice potravy, než mohou projít procesem trávení.

Podrobnosti na

Hlavní rozdíl mezi přežvýkavci a nepřežvýkavci (jako jsou lidé, psi a prasata) spočívá v tom, že přežvýkavci mají čtyřkomorový žaludek.

Čtyři části žaludku jsou bachor, retikulum, omasum a abomasum. V prvních dvou komorách, bachoru a retikulu, se potrava mísí se slinami a rozděluje se na vrstvy pevného a tekutého materiálu. Pevné látky se shlukují a tvoří žvýkací hmotu nebo bolus.

Žvýkačka se pak vyvrhne (vynese do tlamy) a pomalu rozžvýká. Vláknina, zejména celulóza, je rozkládána mikroby (bakteriemi, archei, prvoky a houbami).

Přestože se bachor a retikulum jmenují jinak, jde o stejný funkční prostor, protože se mezi nimi může trávenina (potrava) pohybovat tam a zpět.

Trávenina pak přechází do další komory, omasum, kde se do krevního oběhu vstřebává voda a mnoho minerálních prvků.

Poté se trávenina přesune do pravého žaludku, tzv. abomasa. Zde probíhá trávení.

Nakonec se trávenina přesune do tenkého střeva, kde se vstřebávají živiny. Voda se vstřebává v tlustém střevě, kde zůstává odpad.

Téměř veškerá glukóza vzniklá rozkladem celulózy je využita mikroby v bachoru, takže přežvýkavci obvykle přijímají jen málo glukózy z tenkého střeva. Potřeba glukózy přežvýkavců (pro funkci mozku a případnou laktaci) je vytvářena spíše játry.

Kde se přežvýkavci vyskytují

Na světě žije 3,5 miliardy domácích přežvýkavců, z nichž asi 95 % tvoří skot, kozy a ovce.

Dále žije asi 75 milionů volně žijících přežvýkavců. Vyskytují se všude kromě kontinentů Austrálie a Antarktidy. Nejvíce jich žije v Evropě, Africe a Asii.

Související články

Autor

AlegsaOnline.com Přežvýkavci (ruminanty) — co jsou, příklady a trávení

URL: https://cs.alegsaonline.com/art/84713

Sdílet

Zdroje