Mikrobiální rohož je vícevrstvá vrstva mikroorganismů, především bakterií a archeí. Poprvé je popsal Paracelsus (~1519),p1 ale jejich plný význam si uvědomil až v poslední čtvrtině 20. století.
Mikrobiální rohože rostou převážně na ponořených nebo vlhkých površích, ale některé přežívají i na pouštích. Kolonizují prostředí s teplotou od -40 °C do +120 °C. Některé z nich jsou endosymbionty živočichů.
Mikrobiální rohože jsou obvykle silné jen několik centimetrů, ale vytvářejí širokou škálu vnitřních chemických prostředí. Skládají se z vrstev mikroorganismů, které se mohou živit chemickými látkami na své úrovni nebo je tolerovat. Za vlhkých podmínek drží rohože pohromadě slizovité látky (polysacharidy) vylučované mikroorganismy. 118; 1671-7 Některé mikroorganismy vytvářejí spletité sítě vláken, které rohož zpevňují. Nejznámějšími fyzikálními formami jsou ploché rohože a zašpičatělé sloupy zvané stromatolity, ale existují i kulovité formy.
Mikrobiální rohože jsou nejstarší formou života na Zemi, o níž existují dobré fosilní důkazy, z doby před 3500 miliony let, a po dlouhou dobu byly nejdůležitějšími členy ekosystémů planety.
Původně byli možná závislí na hydrotermálníchvývěrech, které jim poskytovaly energii a chemickou "potravu". Rozvoj fotosyntézy je postupně vymanil z "hydrotermálního ghetta" tím, že jim poskytl dostupnější zdroj energie, sluneční světlo, i když zpočátku byly fotosyntetizující rohože stále závislé na difúzi chemických látek uvolňovaných hydrotermálními průduchy. Poslední a nejvýznamnější fází tohoto osvobození byl rozvoj fotosyntézy produkující kyslík, protože hlavními chemickými vstupy pro ni jsou oxid uhličitý a voda.
V důsledku toho začaly mikrobiální rohože vytvářet atmosféru, kterou známe dnes a jejíž důležitou součástí je volný kyslík. Přibližně ve stejné době se na nich možná zrodil i složitější typ eukaryotních buněk, z nichž se skládají všechny mnohobuněčné organismy. Mikrobiální rohože byly na mělkém mořském dně hojné až do kambrické substrátové revoluce, kdy živočichové žijící v mělkých mořích zvýšili své hrabací schopnosti, a tím rozbili povrch rohoží a pustili okysličenou vodu do hlubších vrstev, čímž otrávili mikroorganismy, které tam žily a nesnášely kyslík. Přestože tato revoluce vytlačila rohože z měkkých den mělkých moří, stále se jim daří v mnoha prostředích, kde je norování omezené nebo nemožné, včetně skalnatých mořských den a pobřeží, hyper-slaných a brakických lagun, a vyskytují se i na dnech hlubokých oceánů.
Vzhledem ke schopnosti mikrobiálních rohoží využívat téměř cokoli jako živiny je značný zájem o průmyslové využití rohoží, zejména pro čištění vody a čištění znečištění.
