Bajkalské jezero

Geologie

Jezero Bajkal vyplňuje prastaré zlomové údolí, stejně jako jezero Tanganika ve východní Africe.

V Bajkalské riftové zóně se zemská kůra trhá. Je to nejhlubší jezero na světě, měří 1 642 m. Dno jezera se nachází v hloubce 1 186,5 m pod hladinou moře, ale pod ním leží asi 7 km sedimentů. To znamená, že dno riftu je 8-11 km pod povrchem: jedná se o nejhlubší kontinentální rift na Zemi.

Z geologického hlediska je trhlina mladá a aktivní - ročně se rozšiřuje asi o dva centimetry. Zlomová zóna je také seizmicky aktivní; v oblasti se vyskytují horké prameny a každých několik let dochází k pozoruhodným zemětřesením.

Stáří Bajkalu je 25-30 milionů let: je to jedno z nejstarších jezer. Mezi velkými vysokohorskými jezery je jedinečný, protože jeho sedimenty nebyly odplaveny kontinentálními ledovými příkrovy. Americké a ruské studie jádrových sedimentů v 90. letech 20. století poskytly podrobný záznam klimatických změn za posledních 250 000 let. Brzy se očekávají delší a hlubší jádra sedimentů. Bajkal je jediné uzavřené sladkovodní jezero, v němž existují důkazy o výskytu hydrátů plynu.

Jezero je zcela obklopeno horami. Bajkalské pohoří na severním břehu a tajga jsou chráněny jako národní park. Má 27 ostrovů; největší z nich, Olchon, je dlouhý 72 km a je třetím největším jezerním ostrovem na světě. Jezero napájí až 330 přítokových řek. Je odvodňováno jediným odtokem, řekou Angarou.

Navzdory velké hloubce je voda v jezeře dobře promíchaná a okysličená v celém vodním sloupci ve srovnání se stratifikací, která se vyskytuje například v jezeře Tanganika nebo v Černém moři.

Povodí řeky Jenisej, které zahrnuje jezero Bajkal.

Volně žijící zvířata

Na Bajkale roste více než 1000 druhů rostlin a 1550 druhů a odrůd živočichů. Více než 60 % živočichů je endemických, to znamená, že z 52 druhů ryb je 27 endemických.

Ryba omul (Coregonus autumnalis migratorius) se vyskytuje v Bajkalu. Loví se, udí a prodává na všech trzích v okolí jezera. Pro mnoho cestujících po Transsibiřské magistrále je nákup uzeného omula jedním z vrcholů dlouhé cesty.

Na Bajkale žije také druh tuleně, tuleň bajkalský neboli nerpa.

U pobřeží Bajkalu lze pozorovat a lovit medvědy a jeleny.

Omul Fish na trhu Listyanka

Ekosystém

V roce 1986 se Bajkalskij a Barguzinskij staly biosférickými rezervacemi. Ekosystémy jsou součástí programu UNESCO Člověk a biosféra (MAB).

Související stránky

• Seznam památek světového dědictví v Rusku
• Marina Rikhvanová, ekoložka, která pracuje na ochraně jezera Bajkal.