Lady Macbeth z Mcenského okresu
Lady Macbeth Mcenského okresu (rusky Леди Макбет Мценского уезда) je opera ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších ruských oper 20. století112699. Slova k opeře ("libreto") napsal Alexander Preis, který je napsal na základě povídky ruského spisovatele Nikolaje Leskova. Opera nemá nic společného se Shakespearovou hrou Macbeth, kromě toho, že je o ženě, která je jako Lady Macbeth v pokušení spáchat vraždu.
Lady Macbeth Mcenského okresu v Teatro Comunale Bologna, prosinec 2014, Světlana Sozdateleva jako Kateřina L'vovna Izmailová, režie Dmitrij Bertman, Helikon Opera Moskva.
Historie opery
Lady Macbeth Mcenského revíru byla druhou operou, kterou Šostakovič napsal. Poprvé byla uvedena 22. ledna 1934 v leningradském Malém divadle. Měla velký úspěch a přišlo si ji poslechnout mnoho lidí.
Šostakovič však žil v těžké době. Diktátor Josef Stalin tvůrčím lidem velmi ztěžoval život. Domníval se, že hudba a všechna ostatní umění by měla chválit a oslavovat svou zemi (Sovětský svaz). Nedovoloval lidem vyjadřovat své osobní pocity. Vše, co se mu nelíbilo, nazýval "formalistickým". Pokud se Stalinovi někdo nelíbil, nesměl ten člověk pracovat. Mohl je dokonce poslat do vězení na Sibiř, kde s nimi bylo zacházeno velmi špatně. Mnozí z nich zemřeli.
Stalin si přišel poslechnout představení Lady Macbeth Mcenského okresu. To se mu však nelíbilo a během představení odešel. O několik dní později vyšel o opeře článek v novinách ''Pravda''. Titulek článku zněl: "Chaos místo hudby". Psalo se v něm, že opera je plná příšerné hudby a hlučných akordů. Opera se v Sovětském svazu nesměla znovu hrát téměř třicet let.
Šostakovič si musel dávat velký pozor na to, co říká, jinak by mohl mít velké problémy. O hudbě a kultuře na veřejnosti nikdy nemluvil. V roce 1937 napsal pátou symfonii. Hudba v této symfonii byla srozumitelnější než hudba, kterou psal předtím a v níž bylo hodně atonální hudby. Šostakovič řekl, že tato jeho nová symfonie je "odpovědí sovětského umělce na spravedlivou kritiku". Musel s tím souhlasit, aby mu bylo umožněno pokračovat v komponování. Později, v roce 1962, provedl v opeře několik změn a nazval ji Kateřina Ismailova. Od jeho smrti v roce 1975 se obvykle hraje původní verze.
Opera vypráví příběh osamělé ženy v Rusku 19. století, která se zamiluje do jednoho z manželových sluhů a je dohnána k vraždě. Část hudby je ovlivněna expresionismem a verismem. Po Stalinově odsouzení byla v Sovětském svazu téměř třicet let zakázána.
Příběh
Kateřina je osamělá. Je vdaná za obchodníka Zinova, ale nemají děti. Její tchán Boris se k ní chová hrozně a vyčítá jí, že nemá děti. Když Zinovy odjede na služební cestu, Boris ji nutí, aby přísahala věrnost (že se nebude milovat s žádným jiným mužem, když bude její manžel pryč). Jejím milencem se však stane jeden ze sluhů, Sergej. Když to Boris zjistí, rozzuří se, Sergeje zbičuje a zavře. Kateřina otráví Borise houbami. Když zemře, získá z jeho kapsy klíč a Sergeje osvobodí.
Kateřina a Sergej spolu ulehnou do postele, ale Kateřina trpí duchem Borise. Když se Zinovy vrátí, Sergej se schová, ale Zinovy uhodne, co se stalo. Katerina a Sergej Zinového zabijí a jeho tělo ukryjí ve sklepě.
Kateřina a Sergej se berou. Sedlák najde ve sklepě Zinovjevovo tělo a jde pro policii. Policie přijede, Kateřina a Sergej se pokusí o útěk, ale jsou chyceni a posláni do vězení na Sibiř. Cestou tam se Sergej pomiluje s jinou dívkou Sonětkou. Když se to Katerina dozví, strčí Sonetku do řeky, aby se zabila, a nakonec do ní skočí sama.
Kritika
Těžko říct, proč se Stalin rozhodl, že se mu opera nelíbí. Možná to bylo proto, že se policie tváří hloupě. Možná to bylo proto, že v ní byli zobrazeni lidé posílaní na Sibiř. Možná to bylo proto, že Kateřina zpívá spoustu krásné hudby, zatímco ostatní postavy mají hudbu, která z nich často dělala hlupáky a grotesky. Možná si myslel, že se Šostakovič vyjadřuje kriticky k vůdcům Sovětského svazu.
