Dětství
Knut se narodil v berlínské zoo. Jeho matkou byla Tosca, dvacetiletá lední medvědice. Byla to cirkusová umělkyně z východního Německa, která se narodila v Kanadě, a její třináctiletý druh Lars pocházel z parku v Mnichově. Tosca porodila Knuta a jeho nejmenovaného bratra 5. prosince 2006. Mláďata však nechala na skále ve výběhu ledních medvědů a nestarala se o ně. Ošetřovatelé zoo mláďata zachránili rybářskousítí, ale Knutův bratr o čtyři dny později zemřel na nemoc. Knut byl velký jen jako morče a prvních 44 dní svého života musel strávit v inkubátoru, než ošetřovatel Thomas Dörflein začal mládě v zoo vychovávat.
Dörflein musel v noci spát na matraci vedle mláděte, protože Knut potřeboval péči. Dörflein si také musel s mládětem každý den hrát, koupat ho a krmit. Knutova strava začínala lahví kojeneckého mléka smíchaného s olejem z tresčích jater každé dvě hodiny. Ve čtyřech měsících už mohl jíst mléčnou kaši smíchanou s kočičím krmivem a vitamíny. Dörflein se s Knutem objevoval také v hodinových pořadech, které se v zoo konaly dvakrát denně. Díky tomu se s mládětem objevil na mnoha videích a fotografiích a stal se v Německu velmi známým. Za svou usilovnou práci a péči o Knuta získal také berlínskou medaili za zásluhy. Dörflein zemřel 22. září 2008 na infarkt.
Kontroverze
Začátkem března 2007 citoval německý list Bild-Zeitung aktivistu za práva zvířat Franka Albrechta, který prohlásil, že Knut by měl být raději zabit než ponižován chovem v zoo. Prohlásil, že zoologická zahrada porušuje pravidla ochrany zvířat tím, že ho drží naživu. Wolfram Graf-Rudolf, ředitel cášské zoo, s Albrechtem souhlasil. Prohlásil, že ošetřovatelé v zoo "měli mít odvahu nechat medvěda zemřít". U zoologické zahrady protestovala skupina dětí, které držely v rukou nápisy "Knut musí žít" a "Milujeme Knuta". Další lidé posílali e-maily a dopisy, v nichž žádali, aby byl život mláděte ušetřen. Výhružné dopisy byly zaslány také Albrechtovi. Berlínská zoo souhlasila, že mládě ledního medvěda podpoří, a slíbila, že mu neublíží.
Albrecht později tvrdil, že to uvedl proto, že chtěl změnit zákon, nikoliv proto, aby medvěda zabil. Publicita této reportáže zvýšila Knutovu prestiž z národní na mezinárodní.
Sláva
23. března 2007 se Knut poprvé objevil na veřejnosti. Berlínskou zoo navštívilo v takzvaný "Knutův den" asi 400 novinářů, kteří natáčeli reportáže po celém světě. Protože se Knut proslavil už jako velmi mladý, šířilo se během prvního roku jeho života mnoho mylných zpráv o zdravotním stavu mláděte. Například 16. dubna 2007 si Knut udělal přestávku v expozici kvůli bolestem při prořezávání zubů, ale zprávy hovořily o tom, že by mohl mít neznámou nemoc. Objevilo se také mnoho výhrůžek smrtí, jako například ta, která byla zaslána ve středu 18. dubna 2007. Zoo obdržela faxem anonymní dopis, ve kterém stálo: "Knut ist tot! Donnerstag Mittag." ("Knut je mrtvý! Čtvrtek v poledne.") Policie zvýšila zabezpečení medvěda.
V listopadu 2007 vážil Knut více než 90 kg a stal se příliš nebezpečným na to, aby se o něj někdo pečlivě staral. Stovky dětí se zúčastnily oslavy mláděte na jeho prvních narozeninách. Tuto oslavu vysílala v přímém přenosu i německá televize. Státní mincovna k jeho narozeninám také vyrobila 25 000 speciálních stříbrných mincí. Když se v prosinci 2007 v norimberské zoo narodila samice ledního medvěda Flocke, deník Bild ji pojmenoval paní Knutová, čímž naznačil, že by se z těchto dvou ledních medvědů narozených v Německu mohli stát partneři.
2008–2010
Rok po svém veřejném debutu vážil Knut podle zpráv více než 130 kg. Mezi něj a návštěvníky zoo bylo postaveno velmi silné šestipalcové sklo. Koncem března 2008 Markus Röbke, jeden z ošetřovatelů, kteří se na Knutově výchově podíleli, prohlásil, že medvěd by měl zoo opustit, aby si zvykl na samostatný život. Röbke také řekl, že Knutovi chybí Thomas Dörflein, který pro něj byl jako otec, a že pláče, když není nikdo v jeho blízkosti. "Knut potřebuje publikum," řekl Röbke. "To se musí změnit."
V červenci 2008 bylo oznámeno, že Zoo Neumünster v severním Německu, která vlastní Knutova otce, zažalovala berlínskou zoo o peníze, které pocházely z Knutova úspěchu. Neumünster se zpočátku snažil být s berlínskou zoo přátelský, ale nyní se snažil využít soudu k tomu, aby ji přiměl k vydání části peněz, které pocházely z Knuta. Peter Drüwa, ředitel zoo v Neumünsteru, řekl, že "nechtějí Knuta odstranit z jeho prostředí, ale máme právo na náš požadavek na peníze". Krátce před Knutovými druhými narozeninami se šířily zprávy, že se medvěd bude muset přestěhovat do jiné zoo, protože začíná být pro svůj výběh příliš velký. Zoo však uvedla, že si Knuta chce i nadále ponechat.
Spory mezi oběma zoologickými zahradami pokračovaly i v roce 2009. Dne 19. května nabídla berlínská zoo, že Knuta od Neumünsteru "odkoupí" a převezme jejich finanční nároky na dvouletého ledního medvěda. Přestože Zoo Neumünster stanovila cenu 700 000 eur, berlínská zoo prohlásila, že nezaplatí "ani o cent více" než 350 000 eur (488 145 Kč). Dne 8. července berlínská zoo souhlasila, že zaplatí 430 000 eur (599 721 Kč) za to, že Knut zůstane v Berlíně.
Giovanna, samice ledního medvěda přibližně stejně stará jako Knut, odjela do Berlína z mnichovské zahrady Hellabrunn v září 2009. Krátce sdílela Knutův výběh po dobu oprav svého stálého domova. Její příchod zaujal lidi z celého světa, protože podle mnoha zdrojů se oba medvědi (ačkoli byli pohlavně nedospělí) brzy "scházeli". V březnu 2010 však německá pobočka organizace Lidé za etické zacházení se zvířaty (PETA) vyzvala, aby Giovanna zůstala někde jinde. Knut a Giovanna mají společného dědečka a mluvčí PETA Frank Albrecht se domníval, že stejný člověk, který tvrdil, že Knut by měl být zabit, by ohrozil německou populaci ledních medvědů, kdyby se mohli rozmnožovat. Berlínská zoo nereagovala, ale poznamenala, že Giovannin pobyt v Berlíně byl jen krátkodobý. V srpnu 2010 byla Giovanna po dokončení oprav svého výběhu převezena zpět do Mnichova.
Knutova smrt
Knut zemřel 19. března 2011 na onemocnění mozku. Měl encefalitidu (podráždění a otok mozku). Otok byl pravděpodobně způsoben virem a způsobil epileptický záchvat. Po smrti bylo medvědovo tělo předmětem dalšího zkoumání v berlínském přírodovědném muzeu.