Psí srdce

Pozemek

Moskva, 1924. Po hrozném dni přemýšlí toulavý pes o své smůle žít na moskevských ulicích. Pak k jeho překvapení přijde úspěšný chirurg Filip Filippovič Preobraženskij a nabídne psovi kus salámu. Pes se radostí vydá za Filipem do jeho bytu, kde dostane zásobní psí jméno Šarik.

V domě se Šarik seznamuje s domácností doktora Preobraženského, do níž patří doktor Bormenthal, profesorův student a chráněnec, a dvě služebné. Navzdory profesorovu hlasitému antikomunismu je díky svému častému lékařskému ošetřování stranických špiček nedotknutelný. Odmítá zmenšit svůj sedmipokojový byt a k bolševikům v bytové komisi se chová s opovržením. Pod dojmem svého nového pána Šarik snadno vklouzne do role "panského psa".

Poté, co se Šarikův zdravotní stav zlepší, připravuje se profesor na operaci. Sharik je za krk odvlečen do laboratoře. Tam je uspán a začíná operace. Zatímco Bormenthal asistuje, profesor mu podává lidskou hypofýzu a lidská varlata.

Během několika týdnů po operaci je domácnost ohromena, když se Šarik začne měnit v neuvěřitelně zanedbaného člověka. Profesor s Bormenthalem se následně trpělivě snaží naučit Šarika základní etiketě. Místo toho se Šarikov myšlence slušného chování vysmívá jako přežitku carismu. Trvá na tom, že je lepší chovat se, jak sám říká, "přirozeně". Výsledkem je, že Šarikov před ženami nadává, odmítá se holit a obléká se jako lajdák.

Šarikov mezitím promění profesorovi život v peklo. Je přistižen při pokusu o znásilnění jedné ze služebných. Rozzuřený Bormenthal Šarikova zmlátí a donutí ho, aby se omluvil. Rozzuřený Šarikov opustí byt a zůstane několik dní pryč.

Později Bormenthal prosí profesora o povolení podat Šarikovovi dávku arzenu a nazývá ho člověkem se "srdcem psa". Profesor je zděšen a nařídí Bormenthalovi, aby "psa nepomlouval". Vysvětlí mu, že za všechny Šarikovovy vady mohou části lidského těla, které pochází z opilce. Bormenthal pak navrhne, aby operaci zopakovali a použili tělo génia. Profesor opět odmítá a vysvětluje, že operace měla za cíl zlepšit lidskou rasu. Profesor se rozchází se svým dřívějším přesvědčením a připouští, že génia by mohla porodit každá selka a že eugenika je ztrátou času. Na závěr profesor odmítá povolit Šarikovu vraždu nebo zrušit operaci, která by mohla snadno zabít i jeho.

Brzy poté se Šarikov vrací a vysvětluje, že mu sovětský stát poskytl práci. Svůj pracovní den nyní tráví škrcením toulavých koček, jejichž srst se používá k imitaci veverek. Brzy poté si Šarikov přivede domů spolupracovnici, kterou profesorovi představí jako svou novou zákonitou manželku.

Místo aby jim dal vlastní pokoj, jak Šarikov požaduje, vezme si profesor ženu stranou a vysvětlí jí, že Šarikov je výsledkem laboratorního experimentu, který se strašlivě zvrtl. Žena, která věřila, že Šarikov je veterán Rudé armády zraněný během ruské občanské války, s pláčem opustí byt. Šarikov jí vyhrožuje, že ji vyhodí. Bormenthal Šarikova znovu zmlátí a donutí ho slíbit, že nic takového neudělá.

Následujícího dne přijde vysoký stranický funkcionář a sdělí profesorovi, že Šarikov ho udal tajné policii, Čece. S vysvětlením, že se mu kvůli státní nedůvěře vůči Šarikovovi nic nestane, stranický funkcionář odjíždí. Když se Šarikov vrátí, Profesor a Bormenthal mu nařídí, aby byt natrvalo opustil. Šarikov to však odmítne a vytáhne revolver. Rozzuřený profesor a Bormenthal se na něj vrhnou.

Tu noc v bytě zavládne zlověstné ticho a světla zůstávají rozsvícená ještě mnoho hodin po večerce. V následujících dnech vypadají profesor a Bormenthal mnohem uvolněněji než kdykoli před Šarikovovým příchodem. Nakonec přijíždí policie s příkazem k prohlídce. Chtějí vidět Šarikova. Profesor bez obav nařídí Bormenthalovi, aby předvolal Šarikova, který se pomalu mění zpět v psa. Profesor vysvětluje proměnu jako přírodní jev, i když je čtenáři zřejmé, že ve skutečnosti on a Bormenthal jednoduše provedli opačnou operaci. Policie odjíždí.

Po něm se psík Šarik blaženě vrátí do role psa gentlemana. Brzy však s hrůzou zjistí, že profesor si domů přinesl lidský mozek a odstranil z něj hypofýzu...