Francouzská ústava z roku 1791 byla druhou psanou ústavou Francie. Nová francouzská vláda ji začala používat po Velké francouzské revoluci. Jejím úvodem byla Deklaracepráv člověka a občana.
Podle této ústavy měla být ve Francii konstituční monarchie. Největší neshody panovaly ohledně toho, jakou moc by měl mít v takovém systému francouzský král. Po velmi dlouhých jednáních byla první ústava předložena v září 1791.
Vytvořila konstituční monarchii. Král ale stejně utekl, protože se bál jakobínů, kteří neměli rádi krále.
Základem ústavy byla myšlenka dělby moci: Národní konvent byl zákonodárným orgánem, král a ministři tvořili výkonnou moc a soudní moc byla nezávislá na ostatních dvou. Francouzská revoluce však pokračovala i po podpisu tohoto dokumentu.
Ústava se snažila vytvořit liberální buržoazní konstituční monarchii, ale to se nepodařilo. Dne 10. srpna 1792 francouzská monarchie skončila.
