Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) je tučňák žijící v Antarktidě. Je to nejvyšší a nejtěžší druh tučňáka a patří mezi málo ptáků, kteří hnízdí přímo na ledu.
Tučňáci císařští dosahují výšky kolem 1,1–1,2 m. Hmotnost se sezónně mění; jedinci mívají zpravidla 20–45 kg, přičemž někteří samci v době před hnízděním mohou být těžší. Mají silně zkrácená křídla přeměněná ve „ploutve“ pro plavání; uvádí se délka nebo rozpětí těchto ploutví kolem 76 cm, které jim umožňují rychlý a pohyblivý pohyb pod vodou. Celkový vzhled je typicky černobílý, s kontrastním tmavým hřbetem a světlým břichem, přičemž boky krku a část hrudi jsou zbarveny do žluta až zlatova.
Vzhled a přizpůsobení chladu
Srst (peří) tučňáků císařských je velmi hustá a voděodolná, pod ní mají silnou vrstvu podkožního tuku, která slouží jako izolace. Tělo je zhydrodynamizované pro potápění, nohy jsou krátké a posazené vzadu, což usnadňuje plavání, ale způsobuje charakteristický pohyb při chození. Aby snášeli extrémní mrazy, vytvářejí velké shluky (huddly), ve kterých se střídají z vnějších chladných okrajů do středu, čímž šetří energii a teplo.
Rozmnožování a život v Antarktidě
Tučňáci císařští hnízdí během antarktické zimy, kdy se přesouvají na pevný mořský led nebo ledové pláně. Samičky snesou obvykle jedno vejce, které po snesení předají samci. Inkubace trvá přibližně 60–65 dní a většinou ji zajišťuje samec, který vejce nosí na svých nohách pod kožním košíkem (brood pouch) a téměř nejeví, zatímco samice odplouvá na moře při hledání potravy. Po vylíhnutí se mláďata po určitou dobu sdružují do „školiček“ (crèches), kde jsou chráněna před chladem a predátory. Odchov mláďat vyžaduje další týdny až měsíce, dokud nejsou schopna samostatného potápění a lovu.
Potrava a lov
Hlavní složkou potravy jsou ryby (zejména drobnější druhy), kril a chobotnice. Tučňáci císařští jsou vynikající potápěči: dokážou dosahovat hloubek až několik stovek metrů (uvedené rekordy přesahují 500 m) a zadržet dech na řadu minut při lovu kořisti. Pro hledání potravy tráví čas na moři a vracejí se k hnízdům s potravou pro mláďata.
Hrozby a ochrana
Největší hrozbu představuje pro tučňáky císařské změna klimatu a s ní spojené tání mořského ledu, které ovlivňuje jejich hnízdní možnosti a dostupnost potravy. Mezi přirozené predátory patří například skalní ptáci (skua), kteří mohou útočit na vejce a mláďata, a lachtani leopardí (leopard seal), kteří loví dospělé jedince na moři. Druh je předmětem mezinárodního výzkumu a monitoringu; ochranná opatření se zaměřují na zachování vhodných oblastí mořského ledu a omezení dopadů lidských činností v antarktickém regionu.
Tučňák císařský je ikonickým druhem Antarktidy díky své velikosti, extrémní odolnosti v chladném prostředí a jedinečnému reprodukčnímu chování. Jeho průměrná délka života ve volné přírodě se pohybuje kolem 15–20 let, v závislosti na podmínkách a dostupnosti potravy.
