Cheema

Historie

Kmen Cheema byl v Indii nazýván "Shaka" podle jména Saka, které používali Peršané. Od dob válek Mahábháraty (1500-500 př. n. l.) byli Šakové mnohokrát zmiňováni v textech, jako jsou Purány, Manusmriti, Rámájana, Mahábhárata, Pataňdžaliho Mahábhásíja, Brhat Samhita Vraha Mihiry, Kavjamimamsa, Brihat-Katha-Mandžari, Katha-Saritsagara a mnoho dalších starých textů. Existují tři královské rody jattů (Cheema, Sandhu a Gill). Říká se také, že Cheema/Chattha Jaats jsou potomci mahárádži Prithvi Raj Chohana z jedné z jeho manželek.

Invaze do Indie (od roku 180 př. n. l.)

Ve Vanaparavě z Mahábháraty je proroctví, že králové Šakové, Javanové, Kambodžové, Bahlikové a Abhírové budou v Kalijugě vládnout nespravedlivě (MBH 3/188/34-36).

Zdá se, že jde o situaci po rozpadu maurjovské a sungské dynastie a obsazení severní Indie cizími vojsky Šaků, Javanů, Kambodžů a Páhlavů.

Alexandrova invaze do Paňdžábu

Alexandr v roce 331 př. n. l. ovládl Achaimenovskou říši a s padesátitisícovou armádou vstoupil na území dnešního Afghánistánu. Jeho písaři nezmiňují Gandharu ani Kamboja, místo toho jmenují dvanáct malých zemí na těchto územích. To znamená, že Gandhara a/nebo Kamboja nemusely být na konci 4. století př. n. l. příliš velkými královstvími. V roce 326 př. n. l. byla většina z těchto asi dvanácti zemí, které patřily do Gandhary Kamboja Mahajanapadas, dobyta makedonským dobyvatelem.

Alexandr vyzval všechny náčelníky bývalé gandharské satrapie, aby k němu přišli a podřídili se jeho autoritě. Ambhi, vládce Taxily, jehož království sahalo od Indu až po Hydaspes (Jhelum), mu vyhověl. Po jeho potvrzení ve své satrapii Alexandr vytáhl proti Sakům (Cheemové jsou považováni za dekadenty Saků) a horalům z Kamboja v údolí Kunaru i Svátu, známým v řeckých textech jako Aspasios a Assakenois (q.v.) a v indických textech jako Ašvajana a Ašvakajana (jména odkazují na jejich jezdeckou povahu), kteří se Alexandrovi odmítli podřídit. Ašvajan, Ašvakajan, Kamboja a spřízněné klany Saků kladly útočníkovi tvrdý odpor a bojovaly s ním do posledního muže. Když došlo na nejhorší, dokonce i ašvakajské ženy se chopily zbraně a přidaly se na bojišti ke svým mužům, a daly tak přednost "slavné smrti před životem v hanbě".

Poté Alexandr táhl na východ k Hydaspům, kde se mu Porus, vládce království mezi Hydaspy (Jhelum) a Akesiny (Chenab), odmítl podřídit. Obě vojska svedla historickou bitvu u řeky Hydaspes na břehu řeky u města Nikaia (poblíž dnešního města Jhelum). Porusova armáda bojovala statečně, ale Alexandrově armádě se nevyrovnala. Když byl vzdorovitý rádža (ačkoli byl zraněn a přišel o své syny) přiveden před Alexandra, došlo k legendárnímu rozhovoru, v němž se Alexandr Poruse zeptal: "Jak se k tobě mám chovat?" Statečný Porus odpověděl: "Tak, jak se král chová k jinému králi." Alexandr byl zasažen jeho duchapřítomností. Nejenže Porovi vrátil dobyté království, ale přidal k němu i zemi ležící mezi Akesinem (Čenabem) a Hydraotisem (Ravi), jejíž vládce uprchl. Alexandrovo vojsko překročilo Hydraotis a táhlo na východ k Hesidros (Beas), ale tam jeho vojáci odmítli táhnout dál na východ, a Alexandr se obrátil zpět, po Jhelumu a Indu došel k Arabskému moři a odplul do Babylonu.

V polovině 2. století př. n. l. se kmen Jüe-č' z dnešní Číny přesunul na západ do Střední Asie, což následně způsobilo přesun Saků (Skythů) na západ a jih. Severní Sakové, známí také jako Indo-Skythové, se nejprve přesunuli do Baktrie a později překročili Hindúkuš do Indie, kde úspěšně vyrvali moc Indo-Řekům. Následovali je Jüeziové, kteří byli v Indii známí jako Kušánci nebo Kušánci. Kušánové založili v 1. století království, které přetrvalo několik století. Jak Indo Skythové, tak Kušánci přijali buddhismus a absorbovali prvky indogreckého umění a kultury do své vlastní. Dalším středoasijským národem, který se stal domovem v Paňdžábu, byli Heftalité (Bílí Hunové), kteří podnikali nepřetržitá tažení z celého Hindúkuše a nakonec v 5. století nastolili svou vládu v Indii.

Invaze Muhammeda bin Kásima do Paňdžábu

Mnoho Džátů/Čímů bylo utlačováno hinduistickým králem Rádžou Dahirem, který vládl Paňdžábu, kde většina obyvatel vyznávala buddhismus (Ram Swarup Joon: Rothak, Indie (1938, 1967)). Džátové uzavřeli pevné spojenectví s muslimskými Araby a uvítali dobytí arabského generála Muhammada bin Kásima. Muhammad bin Kásim porazil hinduistického rádžu Dahira ve spojenectví s Džáty a dalšími buddhistickými rádži. Po jeho příchodu k městu Brahmanábád padlo v následné bitvě šest až šestnáct tisíc mužů. Buddhisté a kmeny Džátů, Médů a Bhuttů ho oslavovali jako zachránce před tyranií z rukou Čacha a jeho příbuzných (považovaných za kverulanty dynastie Rájů).

Historik Baladhuri zaznamenal pocity místních obyvatel po Kasimově odvolání,

"Lidé v Hindu plakali pro Kásima a uchovávali jeho podobiznu v Karadži".

V "Chach-Namě" jsou jako nejdůležitější momenty Qasimovy vlády uvedeny následující:

• Dovolil všem svobodně praktikovat své náboženství
• Hinduisté byli zařazeni do Ahl al Kitab.
• hinduistům a buddhistům byl přiznán status dhimmí (chráněných osob).
• Majetek zničený během válečných akcí byl odškodněn.
• Na znamení úcty k hinduistickému obyvatelstvu vydal v Sindhu a Multánu edikt zakazující porážku krav.

Útlak Džátů

Vládci před islámem byli: Siharus, Sahasi II, Chach, Dahir. První dva byli buddhističtí džátové , poslední dva byli hinduističtí džátové . Noví bráhmanští vládci nebyli přátelští k mnoha buddhistům, kteří v té době v Sindí žili, a byli krutí k Džátům a Medům, kteří tvořili většinu rolníků. Na Džaty byly uvaleny špatné podmínky a přišli o mnohá občanská práva. "Když Čach, bráhmanský komoří, který si uzurpoval trůn krále Čacha, odjel do Brahmanábádu, nařídil Džátům a Lohanům, aby nenosili meče, vyhýbali se sametu a hedvábným látkám, jezdili na koních bez sedel a chodili s holou hlavou a bosí". Právě díky tomuto zázemí Muhammad bin Kásim během svého tažení v Sindí získal spolupráci buddhistů i Džátů a Médů [1](An advanced history of India by Ramesh Chandra Majumdar; Hemchandra Raychaudhuri; Kalikinkar Datta Delhi: Macmillan India, 1973).

Ve skutečnosti byl několika skupinami místních obyvatel oslavován jako osvoboditel. Postoj buddhistů v Sindě, kteří hledali podporu zvenčí, lze vyčíst z Chach Namy.

Mohamammad bin Kásim přišel jako osvoboditel starobylých kmenů Džátů a Médů a porazil utlačujícího krále Sindhu. Od té doby se ve válce mezi budhisty a hinduisty objevil další soupeř, jehož budoucí stoupenci monoteistické islámské víry navždy změní dějiny Indie.

Cheemas dnes

Klan Cheema má největší počet politických křesel v pákistánském Národním shromáždění a pákistánském Senátu v Paňdžábu, Dr. Nisar Ahmad Cheema z NA-79 dnes vede Cheemy v Národním shromáždění, Jeho předkové tak činili v posledních 6 desetiletích.

Tato rodina Cheema byla a stále je nejpočetnější a nejmocnější rodinou, patřící k Wazirabadu, z níž pochází velké množství státních úředníků, soudců, policejních úředníků, federálních ministrů a ministrů provincií a dokonce i pákistánský prezident. V současné generaci si IG policie Zulfiqar Ahmad Cheema získal celonárodní popularitu a je považován za nejlepšího policistu, jakého kdy země vyprodukovala. Mnoho Cheemů emigrovalo a založilo úspěšnou kariéru mimo jiné v humanitárních agenturách a armádách. V mnoha okresech, například v Gudžranvále, mají Čímy velmi silnou politickou kontrolu. Cheemové jsou majiteli mnoha rýžovaru a podlahářství, například Ghulam Haider Cheema z Aroopu míval největší obchod s rýží a podlahářstvím v Pákistánu.

Zesnulý sardar (kapitán) Autar Singh Cheema byl prvním Pákistáncem narozeným v Indii, který 20. května 1965 vystoupil na nejvyšší vrchol světa Mount Everest. Patřil a po odchodu z aktivní služby v indické armádě žil v rodné vesnici Chak Sri Ganganagar v indickém Rádžasthánu.

Mnoho Čemů se nyní usadilo v Anglii poté, co se zúčastnili 1. i 2. světové války v indické armádě na straně britských sil. Většinou se mylně domnívali, že na konci světa získají svobodu Indie, což se nestalo. V první světové válce sloužilo přibližně 1,3 milionu indických vojáků - a více než 74 000 z nich přišlo o život.

Klan Cheema se nachází v Nurmahalu (Cheema Kalan a Cheema kurd) na pozemcích bývalé Noor Jahan (Perské královny), dvacáté a poslední manželky mughalského císaře Jahangira. Na pozemcích Cheema se nyní nacházejí královniny tajné podzemní chodby. Většina pozemků Cheema nacházejících se v Nurmahalu byla klanu Cheema darována za jejich statečnost, tvrdou práci a staletou obětavost v indických ozbrojených silách a námořnictvu.

Klany Cheema se nyní vyskytují po celém světě včetně Ameriky, Kanady, Anglie a Austrálie.

Hinduistická písma

V Mahábháratě

Udjógaparava z Mahábháraty (5/19/21-23) vypráví, že se války v Mahábháratě zúčastnilo smíšené vojsko Kambodžů, Javanů a Šaků pod velením Sudakšiny Kambodži. Epos opakovaně uvádí, že toto složené vojsko bylo velmi divoké a hněvivé.

Také Mahábhárata podobně řadí Šaky ke Kambodžům a Jávanům a uvádí, že původně byli vznešenými Kšatrijci, ale kvůli nedodržování posvátných bráhmanských pravidel byli degradováni na vrišaly.

Viz hlavní článek: Kšatrija

Toto zhoršení společenského postavení Cheemů lze přičíst také jejich bezbožnému chování.

V Manusmiriti

Manusmriti řadí Šaky ke Kambodžům, Jávanům, Pahlavům a Paradům a všechny je označuje za degradované kšatrijce (svaté bojovníky), kteří se vzpírají bráhmanským pravidlům a rituálům.

V puránách

V "Puránách Darádě" jsou podkmeny Jattů nazývány ponižujícími výrazy, jako jsou Rakšové (démoni), kteří nemají daršan od bráhmínů.

Celní úřad

Cheemové z okresu Sialkot mají specifické sňatkové zvyky, které mají i Sindhuové a Shahiové. Například uříznou kozí ucho a označí si čelo krví a ženich si uřízne větvičku ze stromu jhand (Prosopis spicigera). Stejně jako většina ostatních kmenů žijících v okrese Sialkot uctívají strom jhand.

Zeměpis

Čímy jsou nejpočetnější v okrese Amritsar. V okrese Patiala je také 42 vesnic. Podle Cunninghama se tato oblast dříve nazývala "Čima des" ("Des" nebo "Desh" v hindustánštině a paňdžábštině znamená "země"). V době, kdy Britové vládli Paňdžábu, se v Montgomery (Sahiwal) a Sandal Baru usadilo mnoho lidí, protože v těchto oblastech byla vybudována rozsáhlá síť kanálů. Čímové mají také několik vesnic roztroušených po Rávalpindí, Bhawalpuru, Amritsaru, Gurdaspuru, Džalandharu, NurMahalu nebo Noor Mahalu, Móze, Ludhianě a Sanguru.

V západním Paňdžábu na pláních se komunity Čímů obvykle nevyskytují za Chaj Doabem. Na východních paňdžábských pláních se nevyskytují za okresem Sangrur, a to až do roku 1947, kdy se mnoho sikhských Čímů přestěhovalo ze Sialkotu a Gudžranvaly, aby se po rozdělení Paňdžábu usadili ve vesnici Čak 4e Sri Ganganagar v Rádžasthánu Patiala, Karnal a Sirsa. Některé rodiny se poté přestěhovaly také do Udhamsingh nagar(Uttrakhand), Pilibhit, Puranpur a Rampur (Utter Pradesh). Tento region se nazývá Mini Paňdžáb a Terai Region.

V pákistánských okresech Sialkot a Gujranwal žije velké množství čímanů a nachází se zde mnoho čímanských vesnic, například Chak 4e v Sri Ganganagar (Raj) Begowal, Verowala Cheema Jamke Cheema, Tajokay Cheema, Adamkay Cheema, Bhopalwala, Sahowala, Kamalpur, Manpur, a Lodikay Cheema a v Gujranwalu, Baddokey Cheema, Kot Inayat Khan,Delawar Cheema, Saroki Cheema, Bharoki Cheema, Mansorwali Cheema, Ratti Thatt, Bankay Cheema, Kathor, Kalay Wala, Kheway Wali, Wadala Cheema, Phaloki Cheema, Marday Ki a Chabba Cheema. V okrese Rávalpindí se poblíž Gudžar Chánu nachází vesnice, která se jmenuje Sui Cheemian a žije v ní značný počet Čímů.

V jižním Paňdžábu, v Bahawalpuru a Jazmánu, žije značný počet rodin Čímů, a to v takovém počtu, že se v této oblasti volí více než tucet členů vlády.

V Indii žije v okresech Rupnagar a Mohali ve státě Paňdžáb velké množství čímanů a nachází se zde mnoho čímanských vesnic, například Salaura.