Ruhleben P.O.W. Camp byl internacní tábor poblíž Berlína v Německu, kde byli během první světové války zadržováni převážně britští civilisté a další osoby považované za nepřátelské cizince, často označovaní jako váleční zajatci nebo interneři. Ruhleben se tehdy nacházel v tehdejší vesnici přibližně 10 km západně od Berlína a dnes leží v městské části Ruhleben v obvodu Spandau. Areál tábora zabíral bývalé dostihové závodiště, jehož prostory byly upraveny pro ubytování a zajištění základních služeb.
Historie a účel
Tábor byl zřízen krátce po vyhlášení války v roce 1914 jako místo internace pro tisíce občanů Spojeného království, Britského impéria a dalších států, kteří se v té době nacházeli na území Německa. Internace se týkala zejména mužů — obchodních námořníků, studentů, obchodníků a cestujících — jejichž svoboda byla omezena na dobu trvání války. Tábor fungoval po většinu války, až do konce konfliktu v roce 1918.
Organizace tábora a denní život
V podmínkách bývalého závodiště vznikla improvizovaná síť přístřešků, stájí a baráků. Internovaní si ve značné míře organizovali vlastní společenský a kulturní život: založili samosprávné orgány, školy, knihovnu, divadelní spolky a sportovní kluby. Organizované vzdělávání, divadelní představení a sport pomáhaly udržovat morálku a zabraňovaly izolaci. V táboře vznikaly i noviny a další tištěné materiály, které informovaly o vnitřním dění.
Podmínky, péče a zdravotnictví
Podmínky v Ruhlebenu byly náročné, ale v porovnání s frontovými tábory často lepší — zásobování a zdravotní péče kolísaly v závislosti na válečné situaci a diplomatických jednáních. Ve městě pracovali lékaři a sanitární personál, internovaní se starali o vlastní nemocniční zařízení a péči o nemocné. Úmrtnost v táboře byla obecně nižší než v mnoha vojenských zajateckých táborech; přesná čísla se liší podle zdrojů.
Kultura, vzdělání a význam
Ruhleben je v historické literatuře často zmiňován jako příklad toho, jak se internovaní lidé snažili zachovat normální společenské struktury a kulturní činnost i v omezených podmínkách. Vzniklé divadelní produkce, sportovní akce a vzdělávací kurzy měly pro účastníky velký psychologický a společenský význam. Tyto aktivity rovněž sloužily jako prostředek vzájemné pomoci a sebeorganizace uvnitř tábora.
Konec internace a následky
Po skončení války v roce 1918 byli internovaní postupně propouštěni nebo repatriováni. Mnohé vzpomínky a záznamy o životě v Ruhlebenu přispěly k historickému porozumění dopadům válečné internace na civilní obyvatelstvo. Místo, které bylo původně překonfigurováno pro válečné potřeby, se později znovu začlenilo do městské struktury Berlína a okolí.
