Gustav Leonhardt: nizozemský cembalista a průkopník historické interpretace
Gustav Leonhardt — nizozemský cembalista a průkopník historické interpretace. Objevte jeho autentická provedení Bacha, renesance a baroka a trvalé hudební dědictví.
Gustav Leonhardt (narozen 30. května 1928, 's-Graveland, Nizozemsko, zemřel 16. ledna 2012, Amsterdam) byl slavný nizozemský cembalista, varhaník a dirigent, který se proslavil hraním hudby historických období na dobové nástroje. Na počátku jeho kariéry nebylo cembalo ještě oblíbeným nástrojem a hudba z období renesance a baroka se obvykle hrála stejně jako hudba pozdějších století. Díky Gustavu Leonhardtovi si jeho posluchači uvědomovali, jak by v Bachově době zněla hudba Johanna Sebastiana Bacha.
Život a vzdělání
Leonhardt pocházel z rodiny s hudebním zázemím a od mládí se věnoval klávesovým nástrojům. Studoval varhany a cembalo u řady učitelů v Nizozemsku i v zahraničí a záhy se začal zajímat o původní techniky hry, temperování ladění a ornamentiku historické hudby. Již od 50. let byl jedním z mála hudebníků, kteří cíleně obnovovali praxi výkonu staré hudby podle dobových pramenů.
Kariéra a nahrávky
V 50. letech založil vlastní soubor (Leonhardt Consort), s nímž vystupoval na koncertech a natáčel desky. Byl pilířem hnutí tzv. historicky poučené interpretace (Historically Informed Performance), které usilovalo o využití dobových nástrojů nebo jejich kopií, menších ansámblů a prameny vycházejících výkonových zásad. Leonhardt se prosadil především jako interpret děl J. S. Bacha, ale ve svém repertoáru měl i renesanční a raně barokní autory (např. Sweelinck, Froberger, Couperin a další).
Podílel se na významných nahrávkách barokní hudby a spolupracoval s řadou předních instrumentalistů a zpěváků své doby. Spolupráce s interprety jako Frans Brüggen nebo Nikolaus Harnoncourt přispěla k rozšíření a uznání myšlenky hraní na dobové nástroje v širokém mezinárodním měřítku. Významně ovlivnil způsob, jakým se dnes představují Bachovy kantáty, varhanní a cembalové skladby.
Pedagogická činnost a odkaz
Leonhardt byl i váženým pedagogem. Po mnoho let vychovával nové generace cembalistů a interpretů rané hudby, mezi jeho žáky patřily významné osobnosti současné scény. Jeho přístup k praxi ornamentace, provádění basso continuo a práci s improvizací v barokní hudbě se stal modelem pro mnoho učeben a konzervatoří.
Styl a přínos
Gustav Leonhardt byl známý svou přísnou hudební intelektualitou, důrazem na detail a respektováním pramenů. Preferoval menší, transparentní ansámbly a dbal na rytmickou jasnost, artikulaci a dobové temperování. Díky tomu přispěl k hlubšímu pochopení zvuku a významu raně novověké hudby pro dnešní posluchače.
Ocenění a dědictví
Během svého života obdržel řadu ocenění a uznání za svou interpretátorskou, pedagogickou i ediční činnost. Po jeho smrti v roce 2012 je Leonhardt považován za jednu z klíčových postav obrození zájmu o starou hudbu v 20. století; jeho nahrávky a edice zůstávají důležitým zdrojem pro interprety i badatele.
Gustav Leonhardt hraje na cembalo na MAfestivalu v Bruggách
Život
Gustav Leonhardt se narodil v holandské protestantské rodině, která žila na venkově. Protestantství bylo důležitou součástí jeho života. Jeho otec byl bohatý obchodník. Oba jeho rodiče byli velmi nadšení amatérští hudebníci. Když bylo Gustavovi deset let, koupili mu cembalo. Když vypukla druhá světová válka, život na venkově byl těžký a Leonhardt se často musel schovávat pod prkny, aby nebyl poslán na otrocké práce. Když se neskrýval, trávil hodně času cvičením na cembalo.
Gustav Leonhardt studoval hru na varhany a cembalo na Schola Cantorum v Basileji. V té době to bylo jediné místo v Evropě, kde bylo možné studovat hru staré hudby. Do Vídně odešel studovat dirigování, protože jeho rodiče se domnívali, že být dirigentem je dobrý způsob, jak vydělat hodně peněz. Gustava však dirigování nikdy příliš nebavilo a veškerý čas tam trávil v knihovně studiem partitur a opisováním not. Většina této hudby nebyla nikdy publikována a nebyla provedena od doby, kdy byla složena.
V roce 1952 se stal profesorem hry na harfu na vídeňské Hochschule fur Musik. Seznámil se zde s Nikolausem Harnoncourtem, který měl podobné zájmy jako on. Brzy se stal profesorem cembala na amsterodamské konzervatoři, kde působil až do roku 1988. Byl také varhaníkem v amsterodamském kostele Waalse Kerk. V tomto kostele se nacházejí velmi slavné historické varhany. Proslavil se svými cembalovými koncerty a nahrávkami. Vedl Leonhardtův barokní soubor s anglickým kontratenoristou Alfredem Dellerem, s nímž pořídil jednu z prvních nahrávek některých Bachových kantát. Součástí souboru byla jeho manželka Marie a také Nikolaus Harnoncourt, který hrál na violoncello. Společně s Harnoncourtem dirigoval a nahrál všechny Bachovy kantáty.
Leonhardt bydlel ve velkém domě ze 16. století, který stál naproti jednomu z kanálů v centru Amsterdamu. Na koncertním pódiu se tvářil velmi vážně, ale měl smysl pro humor a občas na závěr recitálu zahrál trochu ragtimu.
Leonhardt zemřel 16. ledna 2012 v Amsterdamu.
Vyhledávání