Carlo Gesualdo – italský renesanční skladatel a kontroverzní šlechtic

Gesualdo pocházel ze šlechtické rodiny. Pravděpodobně se narodil ve Venosa, ale o jeho raném životě nevíme téměř nic. Víme, že se jako malý nesmírně zajímal o hudbu a o nic jiného nejevil přílišný zájem. Hrál na loutnu, cembalo a kytaru.

Vraždy

V roce 1586 se Gesualdo oženil se svou první sestřenicí Donnou Marií d'Avalos, dcerou markýze z Pescary. O dva roky později začala mít milostný poměr s Fabriziem Carafou, vévodou z Andrie. Dva roky její manžel o jejím milostném poměru nic nevěděl. Pak se jednoho dne nečekaně vrátil do svého paláce (možná tušil, že se něco děje) a našel je, jak se milují. Oba je zavraždil v jejich posteli. Jejich těla pak nechal před palácem, aby je všichni viděli. V té době v Itálii nemohl být šlechtic zatčen a potrestán. Někdo ho však mohl chtít z pomsty zabít, a tak utekl do města Gesualdo, kde měl hrad.

O vraždách se dozvědělo mnoho lidí. Slavní básníci, jako například Tasso, o tom psali básně. Gesualda se však nepodařilo zatknout. Někteří lidé v té době tvrdili, že zavraždil i jedno z Mariiných dětí, protože si myslel, že by nemusel být otcem. Jiní lidé dokonce tvrdili, že zavraždil svého tchána, když ho přišel chtít zabít z pomsty, ale nevíme, zda to byla pravda.

Ferrara let

V roce 1594 se Gesualdo vydal do města Ferrara, které bylo proslulé hudbou moderních skladatelů experimentujících s novými myšlenkami. Strávil zde dva roky a složil svou první knihu madrigalů. Tam se oženil s jinou ženou, která byla neteří vévody Alfonse II. d'Este. V roce 1597 se manželé přestěhovali zpět do Gesualda.

Návrat do Gesualda a poslední léta

Po návratu z Ferrary na svůj hrad Gesualdo v roce 1597 se snažil proslavit město hudbou. Pozval některé z nejslavnějších italských hudebníků, aby pro něj pracovali. Protože byl velmi bohatý, mohl si to dovolit. Hudební tvorba však probíhala pouze na jeho zámku (tisk s Giovannim Giacomem Carlinem). Gesualdo se poslední roky svého života nevěnoval ničemu jinému než hudbě. Svůj hrad téměř neopouštěl.

Gesualdovo nové manželství nebylo šťastné. Jeho žena tvrdila, že je krutý, a chtěla se s ním rozvést. Trávila hodně času mimo zámek a psala mu rozzlobené dopisy.

Na sklonku života trpěl depresemi a šílenstvím. Nevíme, zda to bylo proto, že se cítil špatně kvůli tomu, že byl vrahem, ale pravděpodobně se cítil provinile. Často nutil své sluhy, aby ho bili. Psal také velmi podivné dopisy jednomu kardinálovi, v nichž ho žádal, aby mu poslal část kostry jeho mrtvého strýce, protože si myslel, že mu tyto ostatky pomohou.

Gesualdo zemřel sám na svém hradě. Kaple, kde byl pohřben, byla zničena zemětřesením v roce 1688. V obnoveném kostele se dodnes nachází pohřební deska.

Domníváme se, že Gesualdo pravděpodobně celý život pociťoval strašlivou vinu za vraždy, které spáchal, a tyto pocity viny jsou slyšet v jeho hudbě. Slova jeho madrigalů jsou často velmi emotivní: jsou o "lásce", "bolesti", "smrti", "extázi", "agónii". Taková slova samozřejmě používali i jiní skladatelé madrigalů, ale Gesualdova hudba je opravdu extrémní. Často je divoce chromatická. Ostatní skladatelé jeho styl nekopírovali.

Psal duchovní (náboženské) i světské (nenáboženské) písně a některé hudební nástroje. Jeho nejznámějšími skladbami je šest vydaných knih madrigalů (v letech 1594-1611) a také jeho Tenebrae Responsories, které se velmi podobají madrigalům, jen využívají texty z pašijového příběhu o Kristově smrti na kříži.