Belemnité (nebo belemnoidi) jsou vyhynulá skupina mořských hlavonožců, v mnoha ohledech podobná moderním chobotnicím a blízce příbuzná moderním sépiím. Objevují se v geologickém záznamu od pozdního triasu (přibližně před 235 miliony let) až do konce křídy (před asi 66 miliony let) a byly rozšířené v teplých i mírných mořích celého světa.

Stejně jako oni měli belemniti inkoustový váček, ale na rozdíl od chobotnic měli deset zhruba stejně dlouhých ramen a žádná chapadla. Na ramenech často nesli drobné chitinózní háčky (tzv. onychity), které sloužily k zadržení kořisti místo přísavek. Typickým fosilním nálezem však není měkké tělo, ale vnitřní kostra – pevný vápenatý útvar nazývaný rostrum (často pomyslně „kulovitý nebo hruškovitý štít“, anglicky „guard“ nebo „bullet“), který tvořil zadní část těla a sloužil jako balansovací protizávaží.

Morfologie a vnitřní stavba

Vnitřní schránka belemnitů se dělí na několik částí: komorovitý částníček (phragmocone), který měl přesně rozdělené komory podobně jako u některých jiných hlavonožců, proostracum (přední tenká vrstvička) a právě robustní rostrum. Phragmocone byl často méně odolný než rostrum a proto se vzkřivují především rostra. Rostrum bylo složené převážně z kalcitu, díky čemuž se dobře fosilizovalo.

Systematika

Belemnité tvoří monofyletickou skupinu nadřádu Belemnoidea. Tradičně se rozlišují čtyři řády, které zahrnují různé morfologické typy a filogeografické linie:

  • Aulacocerida (starší, převážně trias-jura)
  • Belemnitida (mnoho druhů v juru a křídě)
  • Diplobelida
  • Phragmoteuthida

Životní způsob a ekologie

Belemnité byly převážně nektónní dravci — aktivně plavali ve vodním sloupci a lovili malé ryby, korýše a jiné bezobratlé. Rostrum jim pomáhalo v udržování stability při plavání a sloužilo jako těžké závaží, které vyrovnávalo vztlak bloků v přední části těla. Předpokládá se, že měli inkoustový váček a rychlý způsob plavání podobný dnešním sépiím a některým kalmarům.

Fosilie a význam pro vědu

Nejčastěji se fosilizují rostra — drobné „kulovité“ či „kuličkovité“ kameny, které jsou hojné v jurských a křídových sedimentech (např. lokalitách jako Holzmaden, Posidonienschiefer a další). Ve vyjímečných lokalitách se dochovaly i měkké části těla, inkoustový váček nebo otisky ramen. Belemnitové rostra se používají v biostratigrafii k datování sedimentů a v geochemii (izotopové analýzy kyslíku a uhlíku) k rekonstrukci paleotemperatur a paleoekologických podmínek.

Vyhynutí a kulturní zmínky

Belemnité stejně jako ammoniti vyhynuli na konci křídy při hromadném vymírání na přelomu křída–paleogen (K–Pg). V lidové tradici se fosilizovaná rostra často označovala jako „bleskové šípy“, „bleskovky“ nebo „ďáblovy prsty“ a byla považována za nadpřirozené předměty. Dnes jsou oblíbeným sběratelským materiálem a důležitým předmětem paleontologického výzkumu.

Shrnutí: Belemnité byly úspěšnou skupinou vnitřně schráněných hlavonožců s desetirohými pažemi, inkoustovým váčkem a charakteristickým vápenatým rostrum. Jejich četné fosilie nám dodávají informace o evoluci hlavonožců, paleoekologii pravěkých moří i o změnách klimatu v geologickém čase.