Belemnit

Výskyt

Belemnité se vyvinuli z nautiloidů, kteří jsou základní skupinou hlavonožců. Dobře zformované strážce belemnitů lze nalézt v horninách z období mississippienu (nebo spodního karbonu).

Belemnitů bylo v období jury a křídy velké množství a jejich zkameněliny se hojně vyskytují v druhohorních mořských horninách, často společně s jejich příbuznými amonity. Belemnité a amoniti vyhynuli na konci období křídy.

Životní styl

Podobně jako některé moderní chobotnice měli belemniti na pažích řadu malých háčků, kterými se chytali kořisti. Belemnité byli zdatní masožravci, kteří svými pažemi chytali malé ryby a jiné mořské živočichy a zobákovitými čelistmi je pojídali.

Zdá se, že belemnité byli součástí potravy mořských plazů, jako jsou ichtyosauři, jejichž zkamenělé žaludky často obsahují háčky z ramen hlavonožců.

Belemnité plavali v příbřežních až středně hlubokých oceánech.

Starověký inkoust

Zkameněliny, které zachovaly měkké části belemnitů, ukazují, že stejně jako mnoho moderních hlavonožců měli inkoustový vak, tvrdý zobák, ocasní ploutve a velké oči. Dobře zachované exempláře vykazují známky svalových vláken v plášti, což naznačuje, že byli silnými plavci jako moderní chobotnice.

V roce 1826 objevila Mary Anningová ve fosilii belemnitu něco, co vypadalo jako komůrka se zaschlým inkoustem. Ukázala ji své přítelkyni Elizabeth Philpotové, která dokázala inkoust oživit vodou a použít ho k ilustraci některých vlastních fosilií ichtyosaurů. Když byly objeveny další zkamenělé inkoustové komůrky, brzy se o totéž pokusili i další místní umělci. Anningová si všimla, jak moc se tyto komůrky podobají inkoustovým váčkům moderních chobotnic a sépií, které pitvala, aby lépe pochopila anatomii fosilních hlavonožců. To vedlo Williama Bucklanda k publikaci, že jurští belemniti používali k obraně inkoust stejně jako mnozí moderní hlavonožci.