Sovětská válka v Afghánistánu
Sovětská válka v Afghánistánu byla zpočátku válkou mezi silami afghánské vlády a afghánskými pomocnými bojovníky, podporovanými ze zahraničí. Bez řádného vybavení a výcviku nebyla afghánská vláda schopna vzdorovat opozici, nazývané mudžahedíni, a nakonec požádala o pomoc Sovětský svaz. vstup Sovětského svazu do země způsobil okamžitý nárůst přítomnosti zahraniční angažovanosti. Masivní vojenské kampaně proti mudžahedínům, kteří se vmísili mezi místní obyvatelstvo, způsobily rozsáhlé zničení místní infrastruktury a smrt, což přimělo místní obyvatelstvo postavit se na stranu mudžahedínů. Tato změna mezi místním obyvatelstvem způsobila ztrátu podpory sovětské vojenské přítomnosti, což vyvolalo celonárodní odpor a nakonec i chaos. Válka začala v prosinci 1979 a trvala až do února 1989. Bylo zabito asi 15 000 sovětských vojáků a asi 35 000 jich bylo zraněno. Zahynuly asi dva miliony afghánských civilistů. Protivládní síly měly podporu mnoha zemí, především Spojených států a Pákistánu.
Válka začala, když Sovětský svaz vyslal do Afghánistánu svou 40. armádu. Do Afghánistánu dorazila 25. prosince 1979. Boje pokračovaly přibližně deset let. Od 15. května 1988 pak sovětská vojska začala Afghánistán opouštět. To trvalo až do 2. února 1989. Dne 15. února 1989 Sovětský svaz oznámil, že všechna jeho vojska opustila Afghánistán.
Pozadí
V roce 731 se do této oblasti přistěhovali Arabové, []kteří byli muslimové. Téměř všichni obyvatelé Afghánistánu začali poté také vyznávat islám. V zemi je mnoho hor a pouští, které ztěžují pohyb. Obyvatelstvo tvoří především Paštunové, dále Tádžikové, Hazárové, Aimakové, Uzbekové, Turkmeni a některé další malé skupiny.
Sovětské nasazení
Hafizullah Amin
V roce 1979 vládl Afghánistánu Hafizulláh Amín. Sověti se od svých špionů z KGB dozvěděli, že Aminova vláda představuje hrozbu pro sovětskou část Střední Asie. Měli také podezření, že Amín není loajální vůči Sovětskému svazu. Zjistili některé informace o Aminově snaze o přátelštější vztahy s Pákistánem a Čínou. Sověti měli také podezření, že Amín stojí za smrtí prezidenta Núra Muhammada Tarakího. Nakonec se Sověti rozhodli Amína odstranit.
Atentát na Amína
Dne 22. prosince 1979 podnikli sovětští poradci afghánské armády řadu kroků. Zastavili veškeré telekomunikační spojení v Kábulu. Žádná zpráva nemohla přijít dovnitř města ani odejít ven z města. Do Kábulu dorazily také jednotky sovětského letectva. Amín viděl nebezpečí a kvůli většímu bezpečí se přestěhoval do prezidentského paláce. Palác byl pojmenován Tádžbegův palác.
27. prosince 1979 obsadilo asi 700 sovětských vojáků hlavní vládní a vojenské budovy v Kábulu. Vojáci nosili uniformy podobné afghánské armádě. V 19:00 sovětská vojska zničila kábulské komunikace. Tím byla zastavena veškerá komunikace mezi afghánskými jednotkami. V 19:15 vstoupila sovětská vojska do paláce Tádžbeg. Ráno 28. prosince byla první část vojenské akce ukončena. Amin a jeho dva synové byli v té době již v bojích zabiti. Sověti oznámili osvobození Afghánistánu od vlády prezidenta Amína. Uvedli také, že všichni sovětští vojáci zde plní svou povinnost, jak je uvedeno ve "Smlouvě o přátelství, spolupráci a dobrém sousedství z roku 1978".
Vzestup Babraka Karmala
Z kábulské rozhlasové stanice zaznělo oznámení o zabití Hafizulláha Amína. Odpovědnost za toto zabití převzal prosovětský Afghánský revoluční ústřední výbor (ARCC). ARCC poté vybral Babraka Karmala do čela afghánské vlády. Ten požádal Sovětský svaz o vojenskou pomoc.
Rozhodnutí Moskvy o okupaci
Afghánská vláda mnohokrát žádala Sovětský svaz o vyslání vojáků. Přestože Sovětský svaz uzavřel s Afghánistánem smlouvu o pomoci a obával se, že by došlo ke zmatku ve stylu Vietnamu, Sovětský svaz se tomu bránil a místo toho řekl afghánské vládě, aby se dohodla se zahraničními žoldáky. Situace mezi afghánskou vládou a zahraničními žoldáky se zhoršovala a Sovětský svaz zpočátku reagoval pouze zpravodajskými službami a poradci.
Povolání
Sovětské operace
Sovětští vojáci dělali v Afghánistánu mnoho věcí. Nikdy však nedokázali ovládnout všechny části Afghánistánu. Sovětským vojákům v Afghánistánu chyběla správná vojenská taktika pro partyzánský boj v drsném hornatém afghánském terénu a mnoho sovětských vojáků byli mladí branci nevyzkoušení v boji. Několik afghánských skupin pokračovalo v útocích a bojích se sovětskými jednotkami.
Reakce světa
Lidem ve většině zemí světa se nelíbilo, co Sovětský svaz v Afghánistánu dělal. Líbilo se jim, jak proti nim afghánský lid bojuje. Některé reakce byly velmi vážné. Americký prezident Jimmy Carter prohlásil, že sovětská akce je "nejvážnější hrozbou pro mír od druhé světové války". Carter pohrozil bojkotem olympijských her v Rusku v roce 1980, pokud Sovětský svaz nestáhne své jednotky do února 1980. To neučinil, a proto USA hry bojkotovaly.
Reakce Afghánistánu
V polovině 80. let se v Afghánistánu zorganizovalo mnoho skupin, které bojovaly proti sovětským vojskům. Těmto skupinám pomáhala řada zemí, například Spojené státy, Velká Británie, Čína, Saúdská Arábie a Pákistán.
Účast Pákistánu
Pákistán se domníval, že sovětská válka v Afghánistánu představuje hrozbu i pro něj. Prostřednictvím své zpravodajské agentury ISI začal také aktivně podporovat Afghánce bojující proti sovětským vojskům.n
Stažení sovětských vojsk
Sovětská válka v Afghánistánu se zdála být válkou, která nikdy neskončí. Sovětský svaz vypadal v očích světa velmi špatně, protože se snažil tuto zemi ovládnout. Většina lidí uvnitř Sovětského svazu tuto válku nepodporovala. Jak se válka protahovala, stále více sovětských vojáků bylo zabito nebo zraněno, Michail Gorbačov se o sovětské válce v Afghánistánu vyjadřoval jako o "krvácející ráně". Nakonec se Sověti po deseti letech, kdy nebylo vidět konce, rozhodli z Afghánistánu odejít.
Po válce
Sovětský svaz
Sovětská válka v Afghánistánu těžce zasáhla do vlády komunistické strany. Mnozí si mysleli, že válka byla namířena proti islámu. To vyvolalo silné nálady mezi muslimským obyvatelstvem středoasijských sovětských republik. Sovětská armáda měla skutečně velmi špatnou náladu či "morálku", protože nebyla schopna ovládat lidi a všude, kam přišla, byla považována pouze za vetřelce. Andrej Sacharov otevřeně řekl, že postup sovětské armády v Afghánistánu byl špatný.
V letech 1979 až 1989 bylo v Afghánistánu zabito více než 15 000 sovětských vojáků. Sovětská armáda v této válce ztratila také stovky letadel a další vojenskou techniku v hodnotě miliard dolarů. Ve válce zahynuly přibližně dva miliony afghánských mužů, žen a dětí.
Afghánistán
I po odchodu sovětské armády z Afghánistánu pokračovala v Afghánistánu občanská válka. Zhruba tři roky se komunistická vláda Nadžibulláha nedokázala bránit proti mudžáhidům, kteří proti ní stáli. V samotné vládě vzniklo mnoho skupin, z nichž některé podporovaly mudžáhidské síly. V březnu 1992 přestal generál Abdul Rašíd Dostám a jeho uzbecké milice podporovat Nadžíbulláhovu vládu. Brzy mudžáhidské síly získaly Kábul a začaly ovládat většinu území Afghánistánu.
Během této války, která trvala přibližně deset let, afghánské hospodářství velmi utrpělo. V letech 1978-1990 klesla produkce obilí na 3,5 % ročně. Sověti se také snažili dostat obchodní a průmyslové aktivity pod státní kontrolu. To mělo na ekonomiku rovněž špatný vliv. S rozpadem Sovětského svazu v mnoha zemích utrpěl i tradiční afghánský obchod.
Západní svět
Zpočátku mnoho lidí a zemí chválilo USA za podporu skupin bojujících proti sovětským silám. Po útocích z 11. září však lidé začali zpochybňovat americkou politiku podpory a poskytování peněz těmto skupinám. V roce 2001 USA obsadily Afghánistán ve snaze najít Usámu bin Ládina. Okupace trvala ještě téměř dva roky poté, co byl bin Ládin zabit.
