Runy
Runy jsou velmi stará písmena, která Germáni používali předtím, než ve středověku začali používat latinku. V nejširším slova smyslu může slovo runy znamenat jakákoli kryptická písmena, ale obvykle se jím rozumí abecedy používané skandinávskými lidmi přibližně od roku 150 n. l. do středověku. Nejstarší z nich se nazývá starší fuþarka, používaná přibližně od roku 150 do roku 800 n. l. Kolem roku 800 se runy změnily na mladší fuþark a ty se používaly přibližně do roku 1100, kdy je nahradila latinka. Anglosaské runy se používaly přibližně ve stejné době (400-1100) v Británii. Skandinávské runy se nazývají "Fuþark", protože prvních šest písmen runové abecedy je ᚠ ᚢ ᚦ ᚨ ᚱ ᚲ (F U Þ A R K). Anglosaské runy se nazývají "Fuþorc", protože jsou trochu jiné.
Runy jsou vytesané do kamenů (tzv. runových kamenů) na mnoha místech Skandinávie (Dánsko, Norsko, Švédsko), na Britských ostrovech, Islandu, v Grónsku, na Faerských ostrovech a ve Frísku. Runy se používaly k psaní básní a chvalozpěvů a dodnes se někdy používají k psaní šifer. Runy používal také J. R. R. Tolkien ve svých fantasy dílech, která vycházela z germánské mytologie. Vzhledem k jejich spojení s germánskou mytologií byly runy využívány také nacisty k podpoře nové mystiky a romantického smyslu pro germánské dědictví. Runa ᚦ přežila do středověku v angličtině a do moderní doby v islandštině jako písmeno þ (vyslovuje se "th" jako ve slově věc). Po normanském dobytí bylo toto písmeno nahrazeno písmenem th, protože ho francouzsky mluvící Normané neznali. Podobně se písmeno ð (vyslovované "th" jako ve slově věc) používalo ve staré angličtině a dodnes se používá v islandštině, ale pochází z irštiny, nikoli z run.
V době, kdy byly runy poprvé použity, nebyly germánské jazyky ještě rozděleny do svých moderních větví; existoval pouze jeden jednotný jazyk (tzv. pragermánština) s mnoha regionálními dialekty. Každá runa měla své jméno, podobně jako mají jména naše moderní písmena, ale tato velmi stará jména již nejsou známa. Podle jejich spojení s pozdějšími písmeny byla stará jména run rekonstruována. Znak [*] před protogermánským názvem runy znamená, že se jedná o rekonstruovaný název. Ne všechny runy však byly nakresleny stejně a některé runy a jejich názvy se na některých místech lišily.
Rök Runestone, Švédsko, 9. století
Starší Futhark
Otázky a odpovědi
Otázka: Co jsou to runy?
Odpověď: Runy jsou velmi stará písmena, která používali Germáni předtím, než ve středověku začali používat latinku. V nejširším slova smyslu může slovo runy znamenat jakákoli kryptická písmena, ale obvykle se jím označují abecedy používané skandinávskými lidmi od roku 150 n. l. do středověku.
Otázka: Co je to starší fuþarka?
Odpověď: Starší fuþark je jedna z nejstarších runových abeced a používala se přibližně od roku 150 do roku 800 n. l.
Otázka: Co je mladší fuþark?
O: Kolem roku 800 n. l. se runy změnily na tzv. mladší fuþark a ten se používal přibližně do roku 1100, kdy byl nahrazen latinkou.
Otázka: Kde se runy nacházejí?
Odpověď: Runy lze nalézt vytesané do kamenů (tzv. runových kamenů) na mnoha místech ve Skandinávii (Dánsko, Norsko a Švédsko) a v Británii, na Islandu, v Grónsku, na Faerských ostrovech a ve Frísku.
Otázka: Jak se runy používaly v historii?
Odpověď: Historicky se runy používaly k psaní básní a chvalozpěvů a také jako šifry. Byly také slavně začleněny do fantasy děl J. R. R. Tolkiena založených na germánské mytologii. V době nacistického Německa byly navíc využívány k podpoře nového mysticismu a romantizujícího pohledu na germánské dědictví.
Otázka: Jak se některá runová jména zachovala do moderní doby? Odpověď: Runa ᚦ přežila do středověké angličtiny i do moderní islandštiny, kde se vyslovuje "th" jako ve slově thing nebo this; po normanském dobytí však byla nahrazena písmenem th, protože francouzsky mluvící Normané ji neznali, zatímco ð (rovněž vyslovované "th") bylo staroanglické písmeno, které se v islandštině stále vyskytuje, ale ve skutečnosti pochází z irštiny, nikoli z run samotných.
Otázka: Z jakého jazyka pocházejí všechny tyto rané verze run? Odpověď: Všechny rané verze run pocházejí z pragermánského jazyka, který v té době zahrnoval mnoho regionálních dialektů; každá runa měla název podobný našim moderním písmenům, ale tyto velmi staré názvy již nejsou známy, takže jejich spojení s pozdějšími písmeny umožnilo jejich rekonstrukci v průběhu času.
