Ruhleben P.O.W. Camp

Zadržené osoby

Vězni (lidé, kteří zde byli drženi) pocházeli ze zemí, které ve válce bojovaly proti Německu. Většina z nich byli Britové. V době vypuknutí války se nacházeli v Německu, a proto byli zajati (zadrženi). Někteří z nich byli v Německu, protože tam žili, jiní byli v té době na dovolené. Někteří z nich byli členy posádek civilních lodí, které se náhodou v té době nacházely v německých přístavech, nebo byli zajati na moři.

V táboře bylo asi 5 500 vězňů. Většina z nich zde strávila celé čtyři roky první světové války. O tom, jak se v táboře žilo, byly napsány knihy. Patří mezi ně například kniha To Ruhleben - And Back od Geoffreyho Pykea, kterému se v roce 1915 podařilo z tábora uprchnout.

Se zadrženými se většinou zacházelo docela dobře. Dozorci museli dodržovat Ženevské konvence. Přestože pro některé lidi bylo velmi obtížné být zde drženi, mnozí jiní si našli spoustu věcí, kterými se mohli zabavit. Do tábora byly povoleny dopisy, knihy, sportovní vybavení a tiskárna a zadržení si zorganizovali vlastní policii, časopis, knihovnu a poštu. Někteří ze zadržených byli mladí lidé, kteří se později proslavili. Patřil mezi ně i kanadský hudebník Ernest MacMillan, který se později stal dirigentem Torontského symfonického orchestru. Když vypukla válka, byl MacMillan na dovolené v Německu, kde navštívil Bayreuthské slavnosti. Charles Ellis a James Chadwick se později stali slavnými vědci. Svůj pobyt v Ruhlebenu využili ke studiu. Podařilo se jim vybudovat laboratoř a provést několik experimentů. Byli zde také slavní fotbalisté a sportovci.

Umění v Ruhlebenu

V táboře se konalo mnoho hudebních aktivit. Působil zde Ruhleben Musical Society. Jeho členem byl Ernest MacMillan, který pořádal koncerty a přednášky. Spolu se skladatelem a klavíristou Benjaminem Dalem hrál v klavírním duu verze všech Beethovenových symfonií. Společnost uspořádala představení Gilbertovy a Sullivanovy opery Mikádo a pantomimickou verzi Popelky. Hudbu k Mikádovi neměli, ale někdo měl libreto (slova) a čtyři hudebníci napsali hudbu z toho, co si pamatovali. Napsali ji pro všechny nástroje, které měli v táboře. Existoval také Ruhlebenův divadelní spolek, který hrál Shakespearova Othella a Dvanáctou noc a hru Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa.

Sport v Ruhlebenu

Kromě hudby a divadla hrál v životě táborových vězňů velkou roli také sport. Mezi zadrženými byli čtyři lidé, kteří byli anglickými internacionály: Fred Spiksley, Fred Pentland, Samuel Wolstenholme a Steve Bloomer, skotský internacionál, John Cameron, německý internacionál Edwin Dutton a John Brearley, někdejší hráč Evertonu a Tottenhamu Hotspur. Existoval Ruhleben Football Association. Někdy se na jeden zápas dívalo až 1 000 vězňů. Oblíbené byly také kriket, rugby, tenis, golf a box.

Konec války

Po skončení války byli zadržení propuštěni na svobodu a mnozí z nich byli odvezeni lodí zpět do Británie.