Ruhleben — internační tábor u Berlína (První světová válka)
Přehled historického tábora Ruhleben u Berlína: původ, podmínky, kulturní a sportovní život interneovaných a následné pamětní aktivity. Základní kontext bez spekulací o přesných číslech.
Přehled
Ruhleben byl během první světové války přeměněný dostihový areál poblíž Berlína, kde německé úřady zadržovaly občany britské národnosti a další internované osoby. Lokalita, původně vesnice a závodiště, leží západně od centra Berlína a dnes je součástí městské části Spandau. Tábor plnil roli internmentu a částečně zajateckého zařízení, jehož obyvatelé se snažili udržet civilní a kulturní život navzdory omezením.
Charakter a vybavení tábora
Táborní prostor vznikl adaptací závodního areálu: byly využity stájové, tribunové a volné plochy pro ubytování, společenské místnosti a improvizované dílny. Internovaní organizovali vlastní samosprávu a řadu aktivit, které pomáhaly zachovat morálku a řád v omezených poměrech. Komunikace s vnějším světem, návštěvy Červeného kříže a zásilky rodin částečně zmírňovaly těžkosti, ale režim zůstal přísný.
Život interneovaných
V táboře vznikl bohatý společenský život. Interneovaní pořádkovali výuku, přednášky, divadelní představení, hudební produkce a sportovní soutěže včetně fotbalu či kriketu. Tato organizace byla významná pro udržení duševního zdraví a společenských vazeb. Kulturní aktivity a amatérské noviny se staly zdrojem informací i zábavy. Pro bližší popis místa viz lokace Ruhlebenu nebo obecnější přehled na mapě Berlína.
Historie a vývoj
Tábory jako Ruhleben vznikaly z nutnosti internovat cizince považované za potenciální riziko v době války. Areál byl využit po celou dobu konfliktu a po skončení bojů byli internovaní postupně repatriováni či propuštěni. Paměť a dokumentace o táboře se dochovaly v archivech, vzpomínkách a studiích zabývajících se civilními důsledky velkých válečných konfliktů.
Význam a poznámky
- Ruhleben ilustruje způsob, jakým válka zasahovala i do každodenního života cizinců na okupovaných či neutrálních územích.
- Ukazuje sílu samosprávy a kulturní adaptace v podmínkách omezené svobody.
- Je připomínán v místních pamětních projektech a badatelských pracích — viz historické zdroje a studie.
Paměť a zdroje
Dnes je oblast začleněna do městské struktury Spandau; některé pamětní tabule a místní publikace připomínají minulost areálu. Pro další čtení a archivní materiály lze nahlédnout do specializovaných sbírek a monografií (publikace, archivní prameny). Pro společenský kontext a srovnání s jinými internmenty doporučujeme přehledová pojednání dostupná online a v knihovnách (dodatečné informace).
Zadržené osoby
Vězni (lidé, kteří zde byli drženi) pocházeli ze zemí, které ve válce bojovaly proti Německu. Většina z nich byli Britové. V době vypuknutí války se nacházeli v Německu, a proto byli zajati (zadrženi). Někteří z nich byli v Německu, protože tam žili, jiní byli v té době na dovolené. Někteří z nich byli členy posádek civilních lodí, které se náhodou v té době nacházely v německých přístavech, nebo byli zajati na moři.
V táboře bylo asi 5 500 vězňů. Většina z nich zde strávila celé čtyři roky první světové války. O tom, jak se v táboře žilo, byly napsány knihy. Patří mezi ně například kniha To Ruhleben - And Back od Geoffreyho Pykea, kterému se v roce 1915 podařilo z tábora uprchnout.
Se zadrženými se většinou zacházelo docela dobře. Dozorci museli dodržovat Ženevské konvence. Přestože pro některé lidi bylo velmi obtížné být zde drženi, mnozí jiní si našli spoustu věcí, kterými se mohli zabavit. Do tábora byly povoleny dopisy, knihy, sportovní vybavení a tiskárna a zadržení si zorganizovali vlastní policii, časopis, knihovnu a poštu. Někteří ze zadržených byli mladí lidé, kteří se později proslavili. Patřil mezi ně i kanadský hudebník Ernest MacMillan, který se později stal dirigentem Torontského symfonického orchestru. Když vypukla válka, byl MacMillan na dovolené v Německu, kde navštívil Bayreuthské slavnosti. Charles Ellis a James Chadwick se později stali slavnými vědci. Svůj pobyt v Ruhlebenu využili ke studiu. Podařilo se jim vybudovat laboratoř a provést několik experimentů. Byli zde také slavní fotbalisté a sportovci.
Umění v Ruhlebenu
V táboře se konalo mnoho hudebních aktivit. Působil zde Ruhleben Musical Society. Jeho členem byl Ernest MacMillan, který pořádal koncerty a přednášky. Spolu se skladatelem a klavíristou Benjaminem Dalem hrál v klavírním duu verze všech Beethovenových symfonií. Společnost uspořádala představení Gilbertovy a Sullivanovy opery Mikádo a pantomimickou verzi Popelky. Hudbu k Mikádovi neměli, ale někdo měl libreto (slova) a čtyři hudebníci napsali hudbu z toho, co si pamatovali. Napsali ji pro všechny nástroje, které měli v táboře. Existoval také Ruhlebenův divadelní spolek, který hrál Shakespearova Othella a Dvanáctou noc a hru Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa.
Sport v Ruhlebenu
Kromě hudby a divadla hrál v životě táborových vězňů velkou roli také sport. Mezi zadrženými byli čtyři lidé, kteří byli anglickými internacionály: Fred Spiksley, Fred Pentland, Samuel Wolstenholme a Steve Bloomer, skotský internacionál, John Cameron, německý internacionál Edwin Dutton a John Brearley, někdejší hráč Evertonu a Tottenhamu Hotspur. Existoval Ruhleben Football Association. Někdy se na jeden zápas dívalo až 1 000 vězňů. Oblíbené byly také kriket, rugby, tenis, golf a box.
Konec války
Po skončení války byli zadržení propuštěni na svobodu a mnozí z nich byli odvezeni lodí zpět do Británie.
Autor
AlegsaOnline.com Ruhleben — internační tábor u Berlína (První světová válka) Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/84670