Rodinie

Rozpad

Rozpad Rodinie je lépe pochopen než její vznik. Rozsáhlé povodňové čedičové proudy a sopečné erupce neoproterozoického stáří se nacházejí na většině kontinentů. To svědčí o rozsáhlém riftingu před zhruba 750 miliony let. Již před 850 a 800 miliony let se vyvinul rift, který se nakonec v ediakaru proměnil v oceán.

Při samostatném riftingu před asi 610 miliony let (v polovině ediakarského období) vznikl oceán Iapetus. Je možné, že zhruba před 600 až 550 miliony let se veškerá kontinentální hmota opět spojila v jeden superkontinent. Tento hypotetický superkontinent se nazývá Pannotia.

Jeho vliv na život

Na rozdíl od pozdějších superkontinentů byla samotná Rodinie zcela neúrodná. Existovala dříve, než život kolonizoval souš. Byla před vznikem ozonové vrstvy, takže byla příliš vystavena ultrafialovému záření slunečního světla na to, aby na ní organismy mohly žít a zanechat zkameněliny. Její existence však pravděpodobně ovlivnila tehdejší mořský život.

V období kryogénu zažila Země rozsáhlé zalednění a teploty byly přinejmenším stejně nízké jako dnes. Značné oblasti Rodinie mohly být pokryty ledovci nebo jižním polárním ledovcem.

Při případném roztržení kontinentů vznikly nové oceány a šíření mořského dna, které vytváří teplejší a méně hustou oceánskou litosféru. Vzhledem k nižší hustotě neleží horká oceánská litosféra tak hluboko jako stará, chladná oceánská litosféra. V obdobích s relativně velkými plochami nové litosféry se oceánská dna vynořují, což způsobuje zvyšování hladiny moří. Výsledkem bylo větší množství mělčích moří.

Zvýšený výpar z větší vodní plochy oceánů mohl zvýšit množství srážek, což následně zvýšilo zvětrávání obnažených hornin. Tyto zvýšené srážky mohly snížit množství skleníkových plynů. Když hladina CO₂ klesla, začalo období známé jako Sněhová koule Země. Zvýšená sopečná činnost také přinesla do moří živiny. To mohlo hrát důležitou roli při vývoji prvních živočichů.