Oceán Iapetus existoval v neoproterozoiku a paleozoiku (před 600 až 400 miliony let). Oceán se nacházel na jižní polokouli mezi třemi paleokontinenty. Oceán zanikl, když se tyto tři kontinenty spojily v jednu velkou pevninu. Tento velký kontinent dostal různá jména, například Laurussia nebo Starý kontinent červených pískovců. Pravděpodobně nejlepší název je Euramerika, protože v podstatě šlo o Ameriku a Evropu slepené dohromady.
Oceán Iapetus se nacházel mezi kontinentálními masami, které později zhruba tvořily protilehlé břehy Atlantského oceánu. Byl jakýmsi předchůdcem Atlantiku.
Na počátku 19. století si americký paleontolog Charles Doolittle Walcott všiml rozdílů v raně prvohorních bentických trilobitech na obou stranách linie, která byla později nazvána Iapetus Suture.
Takzvaná "tichomořská fauna" Laurentie, která se vyskytuje ve Skotsku a na západě Newfoundlandu, byla zcela odlišná od fauny Baltiky, často nazývané "atlantická fauna". Ta se vyskytuje v jižních částech Britských ostrovů a na východě Newfoundlandu. Geologové z počátku 20. století se domnívali, že mezi Skotskem a Anglií existovalo na počátku prvohor velké koryto, tzv. geosynklinála, která obě strany od sebe oddělovala.
S rozvojem deskové tektoniky v 60. letech 20. století došli geologové k závěru, že Atlantický oceán musel mít předchůdce ještě před vznikem Pangey. Tento oceán se uzavřel, když se spojily tři kontinenty, a vznikl tak Iapetuský šev.
