Postmoderna

Postmodernismus je způsob uvažování o kultuře, filozofii, umění a mnoha dalších věcech. Tento termín byl v různých dobách používán různými způsoby, ale některé věci jsou společné.

Postmodernismus tvrdí, že lidé nemohou poznat žádnou skutečnou pravdu. Říká, že poznání je vždy vytvořeno nebo vynalezeno, nikoli objeveno. Protože poznání vytvářejí lidé, nemůže člověk něco vědět s jistotou - všechny myšlenky a fakta jsou "věřeny", nikoli "poznány". Může, ale nemusí existovat nějaká konečná pravda, ale nemůžeme ji znát. Lidé se často domnívají, že znají pravdu, ale jejich názor se později změní. Tím se liší od tradičních názorů na "objektivitu", které říkají, že existuje jediná poznatelná pravda nezávislá na pozorování nebo názoru kohokoli.

Protože postmodernismus tvrdí, že pravdu nelze skutečně poznat, mohou různí lidé věřit různým věcem a každý si může myslet, že ta jeho je jediná pravda. Pokud je nám známo, žádný člověk nemůže s jistotou říci, že jeho pravda je správná a pravda všech ostatních nesprávná. Protože pravdu nemůžeme s jistotou poznat, přesvědčovat někoho, aby přijal vaše chápání pravdy, je jako hádka dvou lidí o něčem, co ani jeden z nich nemůže skutečně vidět. Postmodernismus však není striktně subjektivní. Je spíše agnostický, pokud jde o to, zda pravda existuje, neboť neexistuje žádný důvod, aby někdo mohl bez jakýchkoli pochybností tvrdit, že objektivní pravda neexistuje.

Lidé však mohou i nadále usilovat o to, aby se dozvěděli více. Studium a výzkum nemusí být nutně ztrátou času. Měli bychom se prostě smířit s tím, že nikdy nebudeme moci říci: "Tím je to vyřešeno - o této otázce by už nikdo nemohl diskutovat". Právě toto udržování otevřené konverzace, nikdy nekončící rozhovor a otevřenost vůči tomu, co se můžeme dozvědět od druhých, je důvodem, proč postmodernismus není nihilistický. Neříká, že nikdo nic neví a každý si může vymýšlet, co chce, spíše že jsme zapleteni do složitých jazykových her, v nichž neustále měníme své názory na všechno.

Pravda tedy není jediné místo, o kterém bychom mohli s jistotou říci, že se k němu neustále blížíme. Pravda je spíše něco, co si každý jednotlivec vytváří v rámci své komunity a jazykových her. To je v příkrém rozporu s modernitou, v níž panuje přesvědčení, že se neustále přibližujeme k jediné pravdě.

Od osvícenství 18. století až do počátku 20. století mnoho lidí věřilo, že věda a nové poznatky zlepší svět. Věřili, že kdykoli vědci nebo filozofové objeví něco nového, nevyhnutelně to zlepší společnost. Zdálo se to být samozřejmé s ohledem na všechny nové technologie, které se objevily během průmyslové revoluce a umožnily lidem mít věci od automobilů po pračky. Mnozí si mysleli, že tento společenský pokrok nelze zastavit. Ti, kteří tomu věřili, věřili v modernismus. Postmodernismus tvrdí, že žádný skutečný "společenský pokrok" neexistuje, protože různí lidé mají různé představy o tom, co je to společenský pokrok. Průmyslová revoluce mnohým pomohla, ale mnohým také uškodila. Postmodernismus zastává názor, že i když se některé věci ve světě mění, lidé chtějí věřit pouze tomu, že svět je lepší, než byl. Mění se, ale není lepší, protože žádné "lepší" neexistuje.

Postmodernismus říká, že vzhledem k tomu, že názory lidí se mění a že názor jednoho člověka nemůže být správnější než názor druhého, neznamená nic, když řekneme, že (například) jedno umělecké dílo je lepší než jiné, pouze že mu dáváme přednost na základě určitého souboru zásad, norem nebo vkusu. Postmodernismus říká, že například umění, hudba a literatura mohou být správné/špatné nebo pozitivní/negativní nebo perspektivní/nostalgické. Dva jedinci, kteří spolu nesouhlasí, nemají žádný důvod tvrdit, že názor jednoho z nich má poslední slovo.

Autor nemá o nic větší právo rozhodovat o tom, co umělecké dílo znamená, než umělecký kritik; každý může říci pouze to, že dílo odpovídá nebo neodpovídá souboru libovolných konvencí. Někteří lidé s postmoderními názory v umění a literatuře běžně mluví o tom, že se vysmívá, a dokonce si dělá legraci sám ze sebe, když se zdá, že bere svůj vlastní názor příliš vážně.

Postmodernismus ovlivnil mnoho kulturních oblastí, včetně literární kritiky, filozofie, sociologie, lingvistiky, architektury, výtvarného umění a hudby.

Termín postmodernismus byl poprvé běžně použit v roce 1949, když se mluvilo o moderní architektuře. Mnoha lidem se moderní architektura nelíbila, protože měla příliš mnoho krabicovitých tvarů a lidé ji nepovažovali za hezkou. Někteří z nich založili hnutí postmoderní architektury. Postmoderní architektura používá povrchové ornamenty, často vycházející z historických stylů, a méně krabicovitých tvarů.

Postmoderní myšlenky se objevují ve filozofii, studiu kultury a společnosti, literatuře, architektuře, designu, ale i v historii a právu. Postmodernismus také vedl lidi k odlišnému uvažování o lásce, manželství, populární kultuře a změně velké části západního světa z průmyslové ekonomiky na ekonomiku služeb.

Termínem postmoderna se obvykle označuje období, kdy se postmoderní myšlenky staly běžnými (druhá polovina 20. století). Někteří odborníci se domnívají, že postmoderna již skončila, zejména v literatuře. Postmoderna má mnoho různých významů a souvislostí, většinou označuje nějakou dramatickou změnu oproti moderně - tedy tomu, jak věci byly dříve. Postmodernismus sám by popřel, že existuje jediná správná definice. Naznačovala by, že pokud se chceme o postmodernismu dozvědět více, můžeme se mnoho naučit studiem a srovnáváním různých definic.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to postmodernismus?

Otázka: Jak se postmodernismus liší od objektivity?

Otázka: V co věřili modernisté?

Otázka: Co říká postmodernismus o společenském pokroku?

Otázka: Jaké oblasti postmodernismus ovlivnil?

Otázka: Kdy se postmoderní myšlenky staly běžnými?

Otázka: Je postmoderna aktuální i dnes?

Hledání podle dopisu