Polonéza: polský tanec a hudební forma v 3/4 taktu (definice)
Polonéza — polský tanec a hudební forma v 3/4 taktu. Poznej historii, charakteristický rytmus A‑B‑A a slavné klavírní polonézy Chopina. Definice a ukázky.
Polonéza je polský společenský tanec a zároveň hudební forma v trojdobém taktu (3/4). Pochází z lidových tanců, které se postupně prosadily na dvoře a mezi šlechtou, kde nabývaly slavnostního, pochodového a procesního charakteru. Tančí se v párech a často sloužila jako uctivý, slavnostní úvod plesů a ceremonií; na jaře i při národních oslavách či svatbách.
Pohyb, charakter a rytmus
Polonéza je typicky statná, důstojná a plynulá. Její hudební doprovod zdůrazňuje první dobu taktu a často obsahuje rozpoznatelnou rytmickou figuraci, která jí dává mírně pochodový ráz. V taneční praxi převládají krokové průvody, jemné otočky a formace pochodujících párů; v kontrastu s rychlejšími lidovými tanci je polonéza pomalejší a více ceremonální.
Hudební forma
Mnohé polonézy jsou komponovány ve formě podobné menuetu, tedy v tzv. ternární formě nebo písňové formě s výrazným schématem A–B–A. Část A bývá obvykle reprízována nebo opakována, část B (trio) přináší kontrast – odlišnou melodii, harmonii a často i náladu. Některé instrumentální polonézy mají rozvinutější střední část, jiné jsou spíše jednoduché a přímo taneční.
Polonéza v klasické hudbě
Už v 17. a 18. století se objevovaly skladby označené jako polonéza. Skladatelé jako Bach, Händel nebo François Couperin psali drobné skladby a tance tohoto typu. Rozmach polonézy jako koncertní a salonní formy přišel v 19. století – hlavním autorem, který polonézu pozvedl na vysokou uměleckou úroveň, byl Frédéric Chopin.
Frédéric Chopin ve 19. století složil řadu polonéz pro klavír, které se staly ikonami repertoáru a výrazným symbolem polské národní identity. Mezi nejznámější patří např. tzv. „Polonaise militaire“ (Op. 40/1) a slavná Polonéza As dur, op. 53 (tzv. „Hrdinská“). Chopinovy polonézy často kombinují lyrické části s virtuózními, přinášejí bohatou harmonii, národní náladu i dramatické kontrasty. Většina z nich je technicky náročná a patří do repertoáru pokročilých pianistů.
Polonéza a národní identita
Ve 30. letech 19. století a v průběhu romantismu se polská kultura a hudba staly v Evropě velmi oblíbenými; polonéza se tak šířila i mimo Polsko a často sloužila jako hudební znak „polskosti“. Pro mnoho skladatelů byla polonéza způsobem, jak vyjádřit úctu k polskému folkloru, ale i politický a národní postoj.
Polonéza v dílech dalších skladatelů
Kromě Chopina psalo polonézy i mnoho dalších skladatelů. Několik ruských autorů používalo polonézní melodiku a rytmus k evokaci polské atmosféry – nejznáměji Čajkovskij, který zařadil polonézy do baletu Šípková Růženka a do opeře Evžen Oněgin. Polonézy se objevují i v orchestrálních pochodových skladbách, operách a sálové hudbě 19. a 20. století.
Varianty a srovnání
- Polonéza vs. mazurka: obě jsou polské formy v 3/4, ale mazurka bývá živější, s přízvukem často na druhé nebo třetí době a výrazným lidovým charakterem, zatímco polonéza je obvykle důstojnější a méně rytmicky „skákavá“.
- Polonéza vojenská: (např. u Chopina) má silnější pochodový charakter a výraznější rytmické akcenty.
- Koncertní polonéza: rozvíjí taneční motivy do složitějších forem s výraznou virtuozitou.
Současné užití
Polonéza se dodnes hraje na koncertech, plesích, státních aktech i v repertoáru klavírních soutěží. Je to hudební a taneční forma, která spojuje lidovou tradici s koncertní kulturou a nese silný historický i národní význam.
Pro zájemce o interpretaci je užitečné se seznámit jak s taneční praxí (především s pochodovou povahou a frázováním), tak s typickými rytmickými obraty a harmoniemi, které polonéze dávají její charakteristický zvuk.
Typický rytmus polonézy
Chopinova Polonéza na plese v pařížském Hôtel Lambert
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to polonéza?
Odpověď: Polonéza je polský tanec, který vznikl jako lidový tanec a stal se oblíbeným mezi polskou šlechtou. Hraje se ve 3/4 čase a dodržuje charakteristický rytmus.
Otázka: Jak obvykle zní hudba polonézy?
Odpověď: Polonéza se často skládá v trojhlasé formě, písňové formě nebo v menuetu a triu, které se všechny řídí schématem A-B-A. Polonéza se často skládá ve formě písně. Hudba částí A je podobná, ne-li totožná, zatímco část B tvoří určitý kontrast k částem A.
Otázka: Kde byla polská kultura v 19. století populární?
Odpověď: Polská kultura byla ve 30. letech 19. století v Evropě velmi populární, takže se stala známou i v jiných zemích.
Otázka: Kdo v tomto období napsal slavné polonézy pro klavír?
Odpověď: Frédéric Chopin napsal několik polonéz pro klavír, které se v tomto období proslavily.
Otázka: Jak obtížné je tyto skladby hrát?
Odpověď: Většina těchto skladeb je velmi obtížná, zejména Chopinova slavná Polonéza As, op. 53. Jejich interpretace je velmi obtížná.
Otázka: Kteří další skladatelé psali polonézy, aby navodili polskou atmosféru?
Odpověď: Několik ruských skladatelů, například Čajkovskij, napsalo polonézy, které měly navodit polskou atmosféru, například Čajkovského balet Spící krasavice a opera Evžen Oněgin.
Vyhledávání