Rostlinná míza, nebo jen míza, je tekutina, která se přenáší v xylémových trubicích nebo floémových buňkách rostliny. Xylémové buňky přenášejí v rostlině vodu a anorganické živiny, floémové buňky přenášejí cukernaté tekutiny a další biologické molekuly. Míza tedy není jen „voda“ — obsahuje rozpuštěné soli, cukry (především sacharózu ve floému), organické kyseliny, aminokyseliny, hormony a v některých případech i signální molekuly a RNA.

Co obsahuje a k čemu slouží

Míza plní několik základních funkcí:

  • dodává rostlině vodu a minerály z půdy (přes xylém),
  • rozvádí produkty fotosyntézy – cukry z listů do míst růstu a zásobování (přes floém),
  • slouží k dlouhodobému i krátkodobému přenosu signálů (hormony, druhotné metabolity),
  • účastní se hojení a obrany proti patogenům (přenos obranných látek).

Jak funguje xylém

Xylém je tvořen dřevními cévami (tracheidy a cévními články), které jsou za zralosti plně protkány a umožňují unidirekcionální tok (od kořenů k listům). Hlavní mechanismus pohybu vody v xylému je tzv. koheze–tension (souvislost–tah): odpařováním vody z listů (transpirací) vzniká v listech podtlak, který „táhne“ sloupec vody vzhůru celou rostlinou. Ke zvyšování dodávky vody mohou přispívat i kořenový tlak, zejména v noci nebo u menších rostlin. Xylémová míza obvykle proudí rychleji než floémová a je bohatá na anorganické ionty (N, P, K, Ca, Mg a další).

Jak funguje floém

Floém tvoří sítovité buňky zvané sítkovice (sieve-tube elements) a přidružené průvodní buňky (companion cells). Přenos v floému je popisován tlakově-proudovým mechanismem (pressure-flow hypothesis): v listech (zdrojích) se cukry aktivně naložují do floému, což zvyšuje osmózu a přitahuje vodu z xylému; vzniklý vyšší tlak v oblasti zdroje tlačí roztok (toku mýzy) směrem k místům, kde jsou cukry využity nebo uloženy (povodí, například kořeny nebo plody). Tok ve floému může být obousměrný — směr závisí na tom, která část rostliny je zdrojem a která spotřebitelem.

Hlavní rozdíly mezi xylémem a floémem

  • Směr toku: xylém převážně od kořenů k listům; floém z listů do míst spotřeby nebo skladování (zdroj→povodí), může být obousměrný.
  • Obsah: xylém – voda a anorganické živiny; floém – cukry, aminokyseliny, hormony, signální molekuly.
  • Struktura: xylém – tracheidy a cévy (pevná mrtvá buněčná váha), floém – živé sítkovice a průvodní buňky.
  • Mechanismus pohybu: xylém – tahem vzniklým transpiráční ztrátou; floém – tlakové rozdíly vytvořené náloží a vykládkou cukrů.

Praktické poznámky

Odběr a analýza mízy se používá v základním i aplikovaném výzkumu (fyzie rostlin, patologie, šlechtění). Floémová šťáva se často odebírá pomocí techniky s mšicemi (stylet) nebo centrifugací, xylémová míza se sleduje například pomocí senzorů průtoku nebo extrakcí z pařezů. Přerušení cév při řezu obvykle způsobí „krvácení“ rostliny — u dřevin se může z rány vyvalovat převážně xylémová voda, u některých druhů (např. cévnatých bylinných rostlin) i floémový výtok; poznatky o rozdílech jsou důležité v zahradnictví i lesnictví.

Latex nebo pryskyřice není rostlinná míza. Jsou vyráběny odděleně, mají různé složky a funkce. Latex (např. kaučuková míza) obvykle vzniká v laticiferech a obsahuje komplexní směs látek včetně alkaloidů, proteinů a polymerů; pryskyřice (typicky u jehličnanů) je směsí terpenů a slouží k mechanické a chemické ochraně proti hmyzu a infekci. Tyto látky nejsou součástí běžného transportního systému xylému a floému, slouží primárně jako lokální obranné nebo zásobní látky.