Orthomyxoviridae: čeleď RNA virů (Influenzavirus A, B, C, Thogotovirus, Isavirus)

Orthomyxoviridae: přehled RNA virů—rody Influenzavirus A, B, C, Thogotovirus, Isavirus. Popis, hostitelé, struktura a význam pro zdraví lidí, ptáků a ryb.

Orthomyxoviridae (orthos, řecky "rovný"; myxa, řecky "sliz") je čeleď RNA virů, charakteristická obalenými částicemi a segmentovaným jednovláknovým negativně orientovaným RNA genomem. Do čeledi patří pět hlavních rodů: Influenzavirus A, Influenzavirus B, Influenzavirus C, Thogotovirus a Isavirus. První tři rody obsahují viry zodpovědné za onemocnění označované obecným názvem chřipka u obratlovců, včetně ptáků (viz také ptačí chřipka), lidí a dalších savců. Isaviry infikují lososy a způsobují závažné onemocnění v akvakultuře; thogotoviry infikují obratlovce i bezobratlé, jako jsou komáři a mořské vši, a některé zástupce mohou přenášet klíšťata či jiní členovci.

Viriony Orthomyxoviridae jsou obalené, často kulovité nebo nitkovité, o průměru kolem 80–120 nm (u filamentózních tvarů delší). Genom je rozdělen do několika segmentů; počet segmentů se liší podle rodu (např. Influenzavirus A a B typicky obsahují osm segmentů, Influenzavirus C sedm). RNA je asociovaná s nukleoproteinem (NP) a enzymatickým polymerázovým komplexem (proteiny PB2, PB1 a PA), které jsou nezbytné pro transkripci a replikaci. Na povrchu virionu se nacházejí glykoproteiny, které určují antigenicitu a vstup do buňky: u influenzavirů A a B hlavní roli hrají hemaglutinin (HA) a neuraminidáza (NA), zatímco u influenzy C je přítomen fúzní a receptor-rozkládající protein HEF (hemagglutinin-esteráza-fúze).

Klíčové biologické vlastnosti

• Typ genomu: segmentovaný (-)ssRNA; jednotlivé segmenty kódují strukturální i nestructurální proteiny.
• Replikace: probíhá v jádře napadené buňky (neobvyklé pro RNA viry) a zahrnuje mechanismus „cap-snatching“ — odřezávání 5' čepiček z hostitelské mRNA pro zahájení virové transkripce.
• Variabilita: vysoká mutační rychlost (antigenic drift) a schopnost reassortace genomových segmentů při současné infekci více kmeny (antigenic shift u Influenzavirus A) — to vysvětluje vznik nových podtypů a pandemických kmenů.
• Hostitelské receptory: většina influenzavirů se váže na sialové kyseliny na povrchu buněk; specifita vazby (např. α2,3‑ versus α2,6‑vazba) ovlivňuje hostitelský rozsah (ptáci vs. lidé).

Rody a hlavní hostitelé

• Influenzavirus A — široký hostitelský rozsah: divocí vodní ptáci jsou hlavním rezervoárem, ale infikuje i drůbež, prasata, koně, velryby a lidi. Umožňuje rozmanité kombinace HA (H1–H18) a NA (N1–N11) podtypů, přičemž reassortace mezi kmeny může vyústit v pandemie.
• Influenzavirus B — primárně lidský patogen (někdy také netopýři), je méně proměnlivý než typ A a způsobuje sezonní epidemie, nikoli velké pandemie jako A.
• Influenzavirus C — obvykle způsobuje mírná respirační onemocnění u lidí a některých prasat; má odlišnou povrchovou bílkovinu HEF a méně segmentů genomu než A a B.
• Thogotovirus — zahrnuje viry přenášené členovci (např. klíšťata, komáři), infekce byla popsána u savců i ptáků; některé thogotoviry mohou způsobit febrilní onemocnění nebo neurologické projevy u lidí a zvířat.
• Isavirus — patogen lososů, vyvolává infekční anemii lososů (ISA), což je ekonomicky významné onemocnění v akvakultuře; nepředstavuje známé riziko pro lidi.

Klinický význam, diagnostika a prevence

• Klinicky u lidí: Influenzavirus A a B způsobují akutní respirační onemocnění — horečka, kašel, svalové bolesti a riziko komplikací (pneumonie, sekundární bakteriální infekce) zejména u rizikových skupin. Influenzavirus C obvykle lehčí průběh.
• Zoonózy: některé ptačí a prasací kmeny influenzy A mohou přenést na lidi (např. H5N1, H7N9), často s vysokou mortalitou, ale omezenou schopností přenosu mezi lidmi.
• Diagnostika: klinické vyšetření doplněné laboratorně: RT‑PCR (nejcitlivější a nejpoužívanější), rychlé antigenní testy, izolace viru v kultuře nebo sérologické metody.
• Prevence a léčba: sezónní vakcinace proti influenze A a B; antivirotika (neuraminidázové inhibitory jako oseltamivir, zanamivir; další léky včetně endonukleázových inhibitorů) — účinnost závisí na načasování a rezistenci kmenů. Hygienická opatření (očkování, izolace nemocných, respirátorová opatření) jsou důležitá pro kontrolu šíření.
• Kontrola v zvířecích populacích: monitoring volně žijícího ptactva, vakcinace drůbeže v ohniscích, biosecurity v akvakultuře (u ISAV) a surveillance přenosných vektorů u thogotovirů.

Čeleď Orthomyxoviridae má zásadní význam pro veřejné zdraví, veterinární medicínu a ekonomiku (zejména díky ohniskům ptačí chřipky a onemocnění lososů). Pravidelný molekulární monitoring kmenů, mezioborová surveillance (One Health) a vývoj nových vakcín a antivirotik jsou klíčové pro předcházení a zvládání epizod a pandemií vyvolaných těmito viry.

Typy

Existují tři rody chřipkového viru: Každý rod zahrnuje pouze jeden druh nebo typ: Chřipkový virus A, chřipkový virus B a chřipkový virus C. Viry chřipky A a C infikují více druhů zvířat, zatímco virus chřipky B infikuje téměř výhradně člověka.

Chřipka A

Viry chřipky A se dále dělí podle povrchových proteinů hemaglutininu (HA nebo H) a neuraminidázy (NA nebo N). Bylo identifikováno osmnáct podtypů H (neboli sérotypů) a jedenáct podtypů N viru chřipky A.

Existují další rozdíly, a proto se konkrétní izoláty chřipkového kmene označují standardní nomenklaturou, která specifikuje typ viru, zeměpisnou polohu, kde byl poprvé izolován, pořadové číslo izolace, rok izolace a subtyp HA a NA.

Příklady názvosloví jsou:

1. A/Moskva/10/99 (H3N2)
2. B/Hongkong/330/2001

Viry typu A jsou nejvirulentnějšími lidskými patogeny ze všech tří typů chřipky a způsobují nejzávažnější onemocnění. Sérotypy, které byly potvrzeny u lidí, seřazené podle počtu známých úmrtí na pandemii, jsou tyto:

• H1N1 způsobila "španělskou chřipku".
• H2N2 způsobila "asijskou chřipku".
• H3N2 způsobila "hongkongská chřipka".
• H5N1 představuje v chřipkové sezóně 2006-7 pandemickou hrozbu.
• H7N7 má neobvyklý zoonotický potenciál.
• H1N2 se endemicky vyskytuje u lidí a prasat.
• H9N2, H7N2, H7N3, H10N7.

Chřipkové pandemie
Název	Rok	Úmrtí (v milionech)	Příslušný podtyp
Asijská (ruská) chřipka	1889-90	1	pravděpodobně H2N2
Španělská chřipka	1918-20	40	H1N1
Asijská chřipka	1957-58	1-1.5	H2N2
Hongkongská chřipka	1968-69	0.75	H3N2

Chřipka B

Virus chřipky B je téměř výhradně lidským patogenem a je méně častý než virus chřipky A. Jediným dalším zvířetem, o kterém je známo, že je vnímavé k infekci virem chřipky B, je tuleň. Tento typ chřipky mutuje 2-3krát méně než typ A a v důsledku toho je méně geneticky rozmanitý, přičemž existuje pouze jeden sérotyp chřipky B. V důsledku této nedostatečné antigenní rozmanitosti se určitý stupeň imunity vůči chřipce B obvykle získává v raném věku. Chřipka B však mutuje natolik, že trvalá imunita není možná. Tato snížená rychlost antigenních změn spolu s omezeným hostitelským spektrem (bránící mezidruhovému antigennímu posunu) zajišťuje, že nedochází k pandemiím chřipky B.

Chřipka C

Virus chřipky C infikuje lidi a prasata a může způsobit závažná onemocnění a lokální epidemie. Chřipka C je však méně častá než ostatní typy a obvykle zřejmě způsobuje mírné onemocnění u dětí.

Schéma chřipkového názvosloví.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co znamená slovo "orthomyxoviridae"?

Otázka: Kolik rodů patří do čeledi Orthomyxoviridae?

Otázka: Které organismy jsou napadány prvními třemi rody čeledi Orthomyxoviridae?

Otázka: Jaké typy organismů infikují isaviry?

Otázka: Jaký je rozdíl mezi thogotoviry a isaviry?

Otázka: Jak lze rozlišit tři rody influenzavirů?

Otázka: Infikují všechny tři rody influenzavirů obratlovce?

Hledání podle dopisu