Orthomyxoviridae (orthos, řecky "rovný"; myxa, řecky "sliz") je čeleď RNA virů, charakteristická obalenými částicemi a segmentovaným jednovláknovým negativně orientovaným RNA genomem. Do čeledi patří pět hlavních rodů: Influenzavirus A, Influenzavirus B, Influenzavirus C, Thogotovirus a Isavirus. První tři rody obsahují viry zodpovědné za onemocnění označované obecným názvem chřipka u obratlovců, včetně ptáků (viz také ptačí chřipka), lidí a dalších savců. Isaviry infikují lososy a způsobují závažné onemocnění v akvakultuře; thogotoviry infikují obratlovce i bezobratlé, jako jsou komáři a mořské vši, a některé zástupce mohou přenášet klíšťata či jiní členovci.

Viriony Orthomyxoviridae jsou obalené, často kulovité nebo nitkovité, o průměru kolem 80–120 nm (u filamentózních tvarů delší). Genom je rozdělen do několika segmentů; počet segmentů se liší podle rodu (např. Influenzavirus A a B typicky obsahují osm segmentů, Influenzavirus C sedm). RNA je asociovaná s nukleoproteinem (NP) a enzymatickým polymerázovým komplexem (proteiny PB2, PB1 a PA), které jsou nezbytné pro transkripci a replikaci. Na povrchu virionu se nacházejí glykoproteiny, které určují antigenicitu a vstup do buňky: u influenzavirů A a B hlavní roli hrají hemaglutinin (HA) a neuraminidáza (NA), zatímco u influenzy C je přítomen fúzní a receptor-rozkládající protein HEF (hemagglutinin-esteráza-fúze).

Klíčové biologické vlastnosti

  • Typ genomu: segmentovaný (-)ssRNA; jednotlivé segmenty kódují strukturální i nestructurální proteiny.
  • Replikace: probíhá v jádře napadené buňky (neobvyklé pro RNA viry) a zahrnuje mechanismus „cap-snatching“ — odřezávání 5' čepiček z hostitelské mRNA pro zahájení virové transkripce.
  • Variabilita: vysoká mutační rychlost (antigenic drift) a schopnost reassortace genomových segmentů při současné infekci více kmeny (antigenic shift u Influenzavirus A) — to vysvětluje vznik nových podtypů a pandemických kmenů.
  • Hostitelské receptory: většina influenzavirů se váže na sialové kyseliny na povrchu buněk; specifita vazby (např. α2,3‑ versus α2,6‑vazba) ovlivňuje hostitelský rozsah (ptáci vs. lidé).

Rody a hlavní hostitelé

  • Influenzavirus A — široký hostitelský rozsah: divocí vodní ptáci jsou hlavním rezervoárem, ale infikuje i drůbež, prasata, koně, velryby a lidi. Umožňuje rozmanité kombinace HA (H1–H18) a NA (N1–N11) podtypů, přičemž reassortace mezi kmeny může vyústit v pandemie.
  • Influenzavirus B — primárně lidský patogen (někdy také netopýři), je méně proměnlivý než typ A a způsobuje sezonní epidemie, nikoli velké pandemie jako A.
  • Influenzavirus C — obvykle způsobuje mírná respirační onemocnění u lidí a některých prasat; má odlišnou povrchovou bílkovinu HEF a méně segmentů genomu než A a B.
  • Thogotovirus — zahrnuje viry přenášené členovci (např. klíšťata, komáři), infekce byla popsána u savců i ptáků; některé thogotoviry mohou způsobit febrilní onemocnění nebo neurologické projevy u lidí a zvířat.
  • Isavirus — patogen lososů, vyvolává infekční anemii lososů (ISA), což je ekonomicky významné onemocnění v akvakultuře; nepředstavuje známé riziko pro lidi.

Klinický význam, diagnostika a prevence

  • Klinicky u lidí: Influenzavirus A a B způsobují akutní respirační onemocnění — horečka, kašel, svalové bolesti a riziko komplikací (pneumonie, sekundární bakteriální infekce) zejména u rizikových skupin. Influenzavirus C obvykle lehčí průběh.
  • Zoonózy: některé ptačí a prasací kmeny influenzy A mohou přenést na lidi (např. H5N1, H7N9), často s vysokou mortalitou, ale omezenou schopností přenosu mezi lidmi.
  • Diagnostika: klinické vyšetření doplněné laboratorně: RT‑PCR (nejcitlivější a nejpoužívanější), rychlé antigenní testy, izolace viru v kultuře nebo sérologické metody.
  • Prevence a léčba: sezónní vakcinace proti influenze A a B; antivirotika (neuraminidázové inhibitory jako oseltamivir, zanamivir; další léky včetně endonukleázových inhibitorů) — účinnost závisí na načasování a rezistenci kmenů. Hygienická opatření (očkování, izolace nemocných, respirátorová opatření) jsou důležitá pro kontrolu šíření.
  • Kontrola v zvířecích populacích: monitoring volně žijícího ptactva, vakcinace drůbeže v ohniscích, biosecurity v akvakultuře (u ISAV) a surveillance přenosných vektorů u thogotovirů.

Čeleď Orthomyxoviridae má zásadní význam pro veřejné zdraví, veterinární medicínu a ekonomiku (zejména díky ohniskům ptačí chřipky a onemocnění lososů). Pravidelný molekulární monitoring kmenů, mezioborová surveillance (One Health) a vývoj nových vakcín a antivirotik jsou klíčové pro předcházení a zvládání epizod a pandemií vyvolaných těmito viry.