Myriapoda je podkmen členovců, do kterého patří především mnohonožky (Diplopoda) a stonožky (Chilopoda), ale také méně známé skupiny jako pauropodi a symfylky. Celá skupina čítá přibližně 13 000 popsaných druhů; všechny jsou převážně suchozemské. Název myriapod (mnohonožec) naznačuje množství nohou – některé druhy jich mají velmi mnoho, nejvíce je známo u Illacme plenipes, která může mít přes 750 nohou, zatímco jiné druhy mají méně než deset.

Morfologie a rozdíly mezi třídami

Myriapody mají protáhlé tělo členěné na velké množství článků. Zásadní rozdíl mezi hlavními třídami je v uspořádání nohou:

  • Diplopoda (mnohonožky) mají u většiny článků tzv. diplosegmenty — na každém článku jsou dva páry nohou. Jsou převážně saprofágní (živí se rozkládající se organickou hmotou) a při obraně uvolňují různé chemikálie.
  • Chilopoda (stonožky) mají na většině článků jeden pár nohou. Jsou převážně dravé, mají upravené přední články (forcipule) sloužící jako jedové klepeta k usmrcení kořisti.
  • Pauropoda a Symphyla jsou malé, skryté ve vrstvě půdy a listovém opadu; hrají roli v půdních ekosystémech, ale bývají málo známé veřejnosti.

Životní prostředí a ekologie

Myriapody obývají vlhká stanoviště: listové opady, půdní horizonty, pod kameny a kůrou stromů. Hlavní ekologické role jsou:

  • rozkládání organické hmoty a recyklace živin (mnohonožky),
  • regulace populací drobných bezobratlých predací (stonožky),
  • ovlivňování struktury půdy svým pohybem a aktivitou.

Rozmnožování a vývoj

Myriapody se rozmnožují pohlavně; vývoj probíhá nejčastěji postupným přibýváním tělních článků a nohou při svlékání (anamorfóza). U některých skupin jedinci při líhnutí mají méně článků a s každým dalším svlékáním přibývají nové. Délka života se liší podle druhu – od několika měsíců až po několik let.

Fosilní záznam a evoluce

Fosilní nálezy myriapodů sahají alespoň do pozdního siluru. Jeden z nejstarších a nejznámějších fosilních dokladů suchozemského mnohonožce je například druh popsaný z tohoto geologického období, který svědčí o tom, že myriapody byly mezi prvními suchozemskými živočichy. Současně ale molekulární data naznačují, že se se diverzifikovalikambria, což by naznačovalo starší původ, než ukazují dosud objevené fosilie. Výklad některých kambrických fosilií, které svým tvarem připomínají myriapody, je stále předmětem vědecké debaty — jejich přesné evoluční postavení není vždy jednoznačné.

Význam pro člověka a ochrana

Myriapody jsou pro ekosystémy důležité jako recyklátoři a drobní predátoři. Vzácně mohou škodit v sklenících nebo v kompostech (některé druhy mnohonožek se mohou živit kořeny rostlin), stonožky mohou uštknout, ale jejich bodnutí je obvykle nepříjemné, nikoli život ohrožující pro člověka. Některé druhy jsou ohroženy ztrátou stanovišť a nedostatečně prozkoumány; existuje tedy mnoho dosud nepopsaných druhů, zvláště v tropických oblastech.

Zajímavosti

  • Illacme plenipes drží rekord v počtu nohou u popsaných druhů (přes 750 nohou), ale většina mnohonožek má mnohem méně.
  • Počet tělních článků a nohou nemusí korelovat s názvem „stonožka“ nebo „mnohonožka“ – lidové názvy často působí zmatek, protože skutečný počet nohou se velmi liší.

Myriapody jako skupina kombinují zajímavou biologii, důležitou ekologickou roli a bohatou evoluční historii; přesto zůstává mnoho otázek otevřených, zejména co se týče jejich rané evoluce a rozmanitosti v tropických regionech.