Manyogana

Man'yōgana je nejstarší známý systém zápisu japonského jazyka založený na zvucích. Když se kandži neboli čínské znaky používané k zápisu japonštiny dostaly poprvé do Japonska přibližně ve 4. století našeho letopočtu přes Korejský poloostrov, používaly se pouze k zápisu čínského jazyka. I když čínština nebyla pro Japonce rodnou řečí, klasické čínské písmo přesto Japonci z vyšších vrstev hojně studovali. O něco později, i když přesná doba není známa, se čínské znaky, které se v Japonsku začaly označovat jako kandži, poprvé používaly k zápisu japonského jazyka zhruba v 6. století n. l., ačkoli měly silný čínský vliv.

Přijít na to, jak správně zapsat čínský znakový systém do japonštiny, byl poměrně obtížný úkol, protože mezi čínštinou a japonštinou byly tak velké rozdíly. Například čínština má SVO (subjekt-verb-objekt) slovosled (tj. jím suši), zatímco japonština má SOV slovosled (tj. jím suši). Také zatímco čínské morfémy, neboli nejmenší významové části slova, jsou obvykle jednoslabičné, neboli mají pouze jednu slabiku, japonská slova byla často víceslabičná, neboli mají dvě a více slabik. Příkladem jsou 山, 魚, 中, 国, 人, 多, 速 a 見. V mandarínské čínštině, nejpoužívanějším čínském dialektu na světě, se tyto morfémy vyslovují v tomto pořadí jako shān, yú, zhōng, guó, rén, duō, sù a kàn, přičemž všechny mají pouze jednu slabiku. V původní japonské výslovnosti se však tyto morfémy vyslovují jama, sakana, naka, kuni, hito, oo, haya a mi(ru). Vše komplikuje skutečnost, že poslední tři kandži se v japonštině téměř nikdy nepíší samostatně, pokud vůbec, protože se obvykle používají v přídavných jménech, slovesech a příslovcích.

Psaní znaků samotných je v čínštině často v pořádku, protože čínština je analytický jazyk, tedy jazyk, kde je gramatika strukturována podle pořadí slov, ale japonština je vysoce flektivní, což znamená, že gramatika je strukturována podle koncovek slov. Z tohoto důvodu mají slovesa, přídavná jména a příslovce téměř vždy nejméně dva morfémy, přičemž první je derivační morfém neboli část slova s kořenovým významem a druhý a další po něm se nazývají skloňovací morfémy neboli části slova přidané k vyjádření gramatické příslušnosti slova. Například slovo, které používá znak 見, je 見る mi(ru), kde první morfém, kandži je 見 a jeho výslovnost je mi, má kořenový význam "vidět", druhá slabika ru ukazuje, že slovo je sloveso, a dělá z něj slovo "vidět". Přídavné jméno 多い oo(i) se skládá z morfému 多 oo, což znamená "mnoho", a morfému い i, což ukazuje, že slovo je přídavné jméno. Posledními příklady jsou dvě slova 速い haya(i) a 速く haya(ku). Zatímco prvním morfémem v obou slovech jsou dvě slabiky 速 haya, což znamená "rychle", い i ve slově 速い dělá ze slova přídavné jméno, zatímco く ku ve slově 速く hayaku mění slovo na příslovce, a tak se ze slova stává "rychle".

Vzhledem k mnoha rozdílům mezi čínštinou a japonštinou musel být čínský znakový systém změněn tak, aby odpovídal mluvené japonštině, pokud mu měli rozumět rodilí Japonci. Prvním řešením, se kterým Japonci přišli, bylo používat čínské znaky pro jejich výslovnost, nikoli pro význam slova. Ty se nazývaly man'yōgana, což bylo pojmenováno podle Man'yōshu, sbírky japonských básní, které psaly japonsky pomocí man'yōgana. Zatímco čínské znaky používané pro jejich význam se začaly označovat jako kandži, čínské znaky používané pouze pro výslovnost se začaly označovat jako man'yōgana. Man'yōgana se skládala ze zhruba 970 čínských znaků, kterými bylo možné vyjádřit zhruba 90 různých morfémů používaných v japonštině.

Například znak 山 sice v japonštině znamená "hora", ale samotný znak se obvykle používal pouze pro čínské výpůjčky nebo slova převzatá z čínštiny, jako například 富士山 Fuji-san, což znamená "hora Fudži"，火山kazan, což znamená "sopka"， a 山村 sanson, což znamená "horská vesnice". Ve slovech převzatých z čínštiny se místo kun'yomi, tedy původní japonské výslovnosti, používá on'yomi (v japonštině je on'yomi pro やま san, zan, sen nebo zen) nebo výslovnost převzatá z čínštiny. V počátcích japonského písma se původní japonská slova psala převážně pomocí man'yōgana místo kandži. Například zatímco kandži pro slovo "hora" je 山 a kun'jomi pro toto slovo je yama, původní japonské slovo by se psalo jako 耶麻, 八馬, 矢間, 也麻 atd., aby se odlišilo od čínské výpůjčky nebo kango.

Zatímco moderní japonská věta by mohla znít takto: 私はすしを食べます Watashi-wa sushi-o tabemasu (což znamená: Jím sushi), stejná věta napsaná výhradně v man'yōgana by mohla být napsána jako 和多氏巴寿司鳥他邊麻須, což by jí dodalo čínštější vzhled. Nebo pokud by někdo chtěl zachovat všechna kandži stejná, ale nahradit je moderními kana, věta by vypadala takto: 私巴寿司鳥食邊麻須.

Ačkoli man'yōgana poskytla Japoncům možnost vyjádřit mluvenou japonštinu na papíře, věty psané v man'yōganě byly poměrně obtížně čitelné. Vzhledem k tomu, že čínské znaky se používaly jak pro vyjádření významu slov, tak pro výslovnost, mohlo dojít k mnoha zmatkům, když rodilý Japonec četl něco napsaného jak kandži, tak man'yōganou. Výše uvedené příklady v man'yōganě by byly obtížně čitelné i pro rodilého Japonce, zejména pro moderního Japonce. Ke všemu bylo rychlé zapsání všeho téměř nemožné, protože k zapsání jednoduché japonské slabiky bylo zapotřebí celého čínského znaku, přičemž některé z nich mohly být zapsány až 30 tahy pera.

Aby mohli japonští spisovatelé psát rychleji, používat méně psacích znaků a snadněji číst, vytvořili jednodušší kana neboli psací znaky pro vyjádření japonských slabik. Buddhističtí mniši vytvořili katakanu tak, že používali pouze části kandži, aby mohli rychleji zapisovat mluvené učení. Ženy z vyšších vrstev používaly kandži, které znaly, a psaly jejich kurzivní formy. Ty se staly známé jako hiragana. Přestože vznikaly samostatně, později nahradily man'yōganu jako hlavní systémy psaní založené na zvucích. Zatímco většina zvukových písem dnes používá hiraganu a katakanu, man'yōgana se stále používá k zápisu některých moderních japonských slov.

Tyto příklady se nazývají ateji. Mezi příklady patří 寿司 sushi, 亜細亜 Ajia (Asie)、亜米利加 Amerika (Amerika)、仏蘭西 Furansu (Francie)、阿弗利加 Afurika (Afrika)、沢山 takusan a 珈琲 kōhī (káva)。.

Někdy, jako v případě 仏蘭西, se jedná o staré hláskování názvů míst předtím, než se Japonci rozhodli všechny nečínské výpůjčky nahradit katananou. Jindy se používá ateji, protože čínské znaky jsou v různých zemích známější než hiragana a katana, příkladem může být to, že Číňané rozpoznají 寿司, protože oba znaky existují i v čínštině, a ne すし, protože ani jeden z nich v čínštině neexistuje. Zatímco čínské znaky pro "kávu" jsou 咖啡, japonské 珈琲 je natolik blízké, že by to Číňané mohli s trochou odhadu zjistit.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to Man'yōgana?

Otázka: Kdy se kandži poprvé dostalo do Japonska?

Otázka: Jak se lišilo čínské a japonské písmo?

Otázka: Co bylo uděláno pro to, aby rodilí mluvčí japonštiny kandži rozuměli?

Otázka: Co nahradilo man'yōganu jako zvukový systém zápisu?

Otázka: Existují nějaké moderní příklady slov psaných pomocí man'yōgana?

Hledání podle dopisu