Lepidosauromorfové – co to je, evoluce a hlavní skupiny

Lepidosauromorfové: přehled evoluce a hlavních skupin — ještěři, hadi, tuatara a fosilní plesiosauři; vývoj, charakteristiky a klíčové fosilie.

Lepidosauromorfové jsou velkou skupinou plazů. Zahrnuje všechny diapsidy, kteří mají blíže k ještěrům než k archosaurům. Definice je kladná (klade skupiny podle příbuznosti) – tedy všechny druhy bližší dnešním ještěrům než krokodýlům nebo ptákům.

Jedinou žijící podskupinou je Lepidosauria: ještěři, hadi a tuatara. Mezi významné fosilní skupiny, které bývají řazeny k lepidosauromorfům nebo jsou s nimi úzce příbuzné, patří např. Sauropterygia (mezi které patří také plesiosaury).

Původ a evoluce

Lepidosauromorfové se objevují ve fosilním záznamu od pozdního permu až do raného triasu a v průběhu mezozoika se velmi diverzifikovali. Po propuknutí vyhynutí na konci permu a během raného triasu vznikla řada nových linií, které experimentovaly s různými morfologickými a ekologickými strategiemi (terestrické, arboreální, i sekundárně vodní formy).

Postavení některých fosilních skupin je předmětem vědeckého bádání a debat. Například Sauropterygia (plesiosauři a příbuzní) bývají v některých studiích interpretováni jako lepidosauromorfové, v jiných jako samostatná skupina diapsidů. Tyto nejasnosti odrážejí obtížnost interpretace starších a morfologicky odlišných fosilií.

Hlavní skupiny

• Lepidosauria – živá skupina zahrnující hady a ještěry (řád Squamata) a také tuatara (řád Rhynchocephalia), která dnes přežívá jen jako jediný rod na Novém Zélandu.
• Vyhynulé linie – několik fosilních skupin známých z mezozoika a starších pánví, z nichž některé měly specializované formy (např. létající nebo sekundárně vodní tvary).
• Sauropterygia – mezi významné fosilní skupiny často zmiňované v souvislosti s lepidosauromorfy patří právě tato skupina, která zahrnuje plesiosaury.

Znaky a adaptace

Lepidosauromorfové sdílejí několik běžných znaků (některé z nich jsou přítomné u většiny členů, jiné jen u podskupin):

• Skull (lebka) – jako diapsidi mají v základním stavu dvě spánkové otvory (fenestry), u některých skupin (zejména u squamat) však dochází k modifikacím a ztrátě dolního spánkového sloupku.
• Pokožka a šupiny – u většiny lepidosaurů jsou dobře vyvinuté překrývající se šupiny; u většiny probíhá pravidelné svlékání kůže (ecdýze).
• Ocas a autotomie – mnoho ještěrů dokáže odhodit část ocasu (autotomie) a následně jej částečně regenerovat.
• Varieta způsobů pohybu – zahrnuje lezení, běh, plavání a hrabání; u hadů došlo k výrazné redukci končetin u adaptace na plazení nebo život v podzemí.
• Reprodukce – u lepidosauromorfů se vyskytují jak vejcorodí (oviparie), tak živorodí (viviparie), a to i uvnitř jedné skupiny (např. u squamat).
• Speciální adaptace – některé skupiny vyvinuly jed (u vybraných hadů a některých ještěrů), jiné zase sekundární přizpůsobení vodnímu životu (plesiosauři ufosilních linií nebo mosasauři mezi vyhynulými squamaty).

Ekologie a rozšíření

Dnešní lepidosauromorfové (zejména squamata) jsou jednou z nejúspěšnějších skupin obratlovců co do počtu druhů a rozmanitosti ekologií. Vyskytují se téměř na všech kontinentech a v mnoha biotopech: pouště, tropické lesy, trávníky, horské oblasti i vodní prostředí. Tuatara je výjimkou v tom, že přežívá jen na několika ostrůvcích Nového Zélandu a má velmi specializovaný ekologický profil.

Fosilní formy jako plesiosaury nebo další mořští plazi ukazují, že lepidosauromorfové a jejich příbuzní často kolonizovali i mořské ekosystémy a vyvinuli rozsáhlé adaptace k životu ve vodě.

Ochrana a vědecký význam

Mnoho současných zástupců lepidosauromorfů čelí hrozbám ztráty biotopů, invazním druhům a klimatickým změnám. Studování jejich fosilního záznamu i genetiky přináší důležité poznatky o evolučních procesech, adaptacích (např. ztráta končetin, vývoj jedu) a o tom, jak skupiny přežívají nebo vymírají v průběhu geologického času.

Poznámka: Systematika a filogenetika lepidosauromorfů se stále upřesňuje s nástupem nových fosilních nálezů a molekulárních metod. Mnohé detaily evolučních vztahů mezi staršími fosilními liniemi zůstávají předmětem aktivního výzkumu.

Hledání podle dopisu