Langston Hughes (1902–1967) – život a dílo básníka harlemské renesance

Dětství

Langston Hughes se narodil 1. února 1902 v Joplinu ve státě Missouri. Jeho rodiče byli James Hughes a Carrie Langston Hughesová, která byla učitelkou. Langstonův otec James Hughes byl natolik rozrušený rasismem vůči Afroameričanům, že opustil rodinu a odstěhoval se do Mexika. V dětství se o Hughese starala babička v Lawrence v Kansasu, zatímco matka pracovala, aby rodinu uživila. Langstonova babička byla skvělá vypravěčka. Vyprávěla mu příběhy, díky nimž se cítil hrdý na to, že je Afroameričan.

Po smrti babičky se Hughes s matkou asi dvanáctkrát stěhoval, až se usadil v Clevelandu, a pak jako teenager odešel žít do Lincolnu ve státě Illinois ke své matce, která se znovu provdala. Často zůstával sám, protože matka byla v práci. Přestože jeho dětství bylo těžké a prošlo mnoha změnami, dokázal tyto věci zúročit v poezii, kterou začal psát už během školní docházky. Nikdy nezapomněl na příběhy své babičky a snažil se pomáhat ostatním Afroameričanům, když měli problémy. Právě o těchto lidech později psal ve svých vlastních příbězích.

Když chodil Hughes do školy v Lincolnu, byly ve třídě pouze dvě afroamerické děti. Učitel s nimi mluvil o poezii. Řekla, že báseň nejvíce potřebuje rytmus. Langston později řekl, že má rytmus v krvi, protože, "jak každý ví", všichni Afroameričané mají rytmus. Děti z něj udělaly "třídního básníka".

Na střední škole v Clevelandu v Ohiu se Langston naučil milovat čtení. Miloval poezii amerických básníků Paula Laurence Dunbara a Carla Sandburga. Psal články do školních novin, redigoval školní ročenku a psal své první povídky a divadelní hry.

Hughesův otec a Kolumbijská univerzita

Když bylo Langstonu Hughesovi 17 let, odjel na nějaký čas za svým otcem do Mexika. Byl tam tak nešťastný, že uvažoval o sebevraždě. Hughes nedokázal pochopit, jak se jeho otec cítí. Říkal: "Přemýšlel jsem o svém otci a jeho podivné nechuti k vlastním lidem. Nechápal jsem to, protože jsem byl černoch a měl jsem černochy velmi rád!".
Hughes později napsal tuto báseň:

"Noc je krásná,

Tedy tváře mého lidu.

Hvězdy jsou nádherné,

Tak oči mého lidu

Krásné je také slunce.

Krásné jsou také duše mého lidu."

Když v roce 1920 dokončil střední školu v Lincolnu, vrátil se do Mexika a požádal otce, aby mu zaplatil studium na univerzitě. Hughesův otec byl právník a bohatý statkář. Mohl si dovolit poslat syna na univerzitu, ale dělal s tím potíže. Řekl, že Hughes může jít na univerzitu pouze tehdy, když odjede do zámoří a bude studovat inženýrství. Hughes chtěl jít studovat na univerzitu v USA. Po nějaké době se dohodli, že půjde na Kolumbijskou univerzitu, ale bude studovat inženýrství, nikoliv umělecké obory. Na Kolumbijskou univerzitu nastoupil v roce 1921, ale v roce 1922 ji opustil, částečně kvůli rasismu na univerzitě.

Život dospělých

Až do roku 1926 se Hughes věnoval mnoha různým druhům práce. V roce 1923 se jako člen posádky vydal na loď S.S.Malone do západní Afriky a Evropy. Z lodi odešel a krátce pobýval v Paříži, kde se připojil k několika dalším Afroameričanům, kteří tam žili. V listopadu 1924 se Hughes vrátil do USA, kde žil se svou matkou ve Washingtonu. V roce 1925 získal práci jako asistent Cartera G. Woodsona, který pracoval ve Sdružení pro studium života a historie Afroameričanů. Hughesovi se práce nelíbila, protože neměl dostatek času na psaní, a tak odešel a našel si práci jako "busboy", utíral stoly a myl nádobí v hotelu. Hughesovi se někdy říká "básník autobusák". Mezitím některé jeho básně vycházely v časopisech a byly shromažďovány pro jeho první básnickou knihu. Při práci v hotelu se seznámil s básníkem Vachelem Lindsayem, který pomohl Hughesovi proslavit se jako nový afroamerický básník.

V roce 1926 začal Hughes studovat na Lincolnově univerzitě v Pensylvánii. Pomáhali mu mecenáši, Amy Spingarnová, která mu dala 300 dolarů, a "kmotra" Charlotte Osgoodová Masonová. V roce 1929 Hughes získal titul bakaláře umění a v roce 1943 se stal doktorem literatury. Howardova univerzita mu rovněž udělila čestný doktorát. Po zbytek života, s výjimkou cest do Karibiku nebo Západní Indie, žil Hughes v Harlemu ve státě New York.

Langston Hughes občas chodil se ženami, ale nikdy se neoženil. Lidé, kteří studovali jeho život a poezii, jsou přesvědčeni, že byl homosexuál. Ve 30. letech 20. století bylo těžší otevřeně říct, že je gay, než je tomu dnes. Jeho poezie obsahuje spoustu symbolů, které používají i jiní homosexuální spisovatelé. Hughes si myslel, že muži, kteří mají velmi tmavou pleť, jsou obzvlášť krásní. Z jeho básní se zdá, že byl zamilovaný do Afroameričana. Napsal také povídku, která by mohla vypovídat o jeho vlastních zkušenostech. Blessed Assurance je příběh o hněvu otce, protože jeho syn je "teplý" a chová se jako dívka.

Hughesův život a dílo byly důležitou součástí harlemské renesance 20. let 20. století, stejně jako život a dílo Zory Neale Hurstonové, Wallace Thurmana, Counteeho Cullena, Richarda Bruce Nugenta a Aarona Douglase, kteří společně založili časopis Fire!! věnovaný mladým černošským umělcům. Hughes a tito jeho přátelé ne vždy souhlasili s myšlenkami některých dalších afroamerických spisovatelů, kteří byli rovněž součástí harlemské renesance, protože jejich myšlenky považovali za středostavovské a s ostatními, kteří měli tmavší pleť, nižší vzdělání a méně peněz, zacházeli diskriminačně. Hughes po celý život nezapomněl na lekce, které mu o chudých a nevzdělaných Afroameričanech vyprávěla jeho babička.

V roce 1960 udělila NAACP Hughesovi "Spingarnovu medaili" za "vynikající úspěchy Afroameričana". V roce 1961 se Hughes stal členem Národního institutu umění a literatury. V roce 1973 bylo po něm pojmenováno ocenění "Langston Hughes Medal", které uděluje City College of New York.

Hughes se stal slavným americkým básníkem, ale vždy byl připraven pomáhat ostatním, zejména mladým černošským spisovatelům. Trápilo ho, že mnozí mladí spisovatelé nenávidí sami sebe, a tyto pocity vyjadřoval světu. Snažil se pomáhat lidem, aby cítili hrdost a netrápili se předsudky ostatních lidí. Snažil se také pomoci mladým Afroameričanům, aby nevyjadřovali nenávist a předsudky vůči bílým Američanům.
Hughes napsal:

"Mladí černošští umělci, kteří nyní tvoří, chtějí vyjádřit

naše individuální já tmavé pleti beze strachu a studu.

Pokud jsou běloši spokojeni, jsme rádi. Pokud ne,

na tom nezáleží. Víme, že jsme krásní. A taky oškliví.

Tom-tom pláče a tom-tom se směje. Když barevní lidé

jsme rádi, že jsme rádi. Pokud nejsou, jejich nespokojenost

na tom také nezáleží. Své chrámy stavíme pro zítřek,

silní, jak jen umíme, a stojíme na vrcholu hory.

svobodné v nás samých."

(Tom-tom je africký buben)

Smrt

Hughes zemřel 22. května 1967 v New Yorku ve věku 65 let po operaci rakoviny prostaty. Jeho popel je uložen pod podlahou posluchárny Langstona Hughese v Centru Arthura Schomburga pro výzkum černošské kultury v Harlemu. Nad jeho popelem je kruh s africkým vzorem nazvaný "Řeky". Uprostřed tohoto vzoru jsou slova z Hughesovy básně: "Má duše se prohloubila jako řeky."

Černoch mluví o řekách

Znám řeky:

Znám řeky staré jako svět a starší než svět.

proudění lidské krve v lidských žilách.

Má duše se prohloubila jako řeky.

Když svítalo, koupal jsem se v Eufratu.

Postavil jsem si chýši poblíž Konga a ta mě ukolébala ke spánku.

Pohlédl jsem na Nil a vztyčil nad ním pyramidy.

Slyšel jsem zpěv Mississippi, když Abe Lincoln

jel do New Orleansu a viděl jsem jeho bahnité vody.

prsa se při západu slunce zbarví do zlatova.

Znám řeky:

Starobylé, soumračné řeky.

Má duše se prohloubila jako řeky.

Poezie

• The Weary Blues. Knopf, 1926
• Jemné oblečení pro Žida. Knopf, 1927
• The Negro Mother and Other Dramatic Recitations, 1931
• Drahá krásná smrt, 1931
• Strážce snů a jiné básně. Knopf, 1932
• Scottsboro Limited: Čtyři básně a hra. N.Y: Golden Stair Press, 1932
• Shakespeare v Harlemu. Knopf, 1942
• Pluh svobody. 1943
• Fields of Wonder. Knopf,1947
• Jednosměrná jízdenka. 1949
• Montáž odloženého snu. Holt, 1951
• Vybrané básně Langstona Hughese. 1958
• Zeptejte se maminky: 12 nálad pro jazz. Hill & Wang, 1961
• Panter a bič: Básně naší doby, 1967
• Sebrané básně Langstona Hughese. Knopf, 1994
• Ať je Amerika opět Amerikou 2005

Fikce

• Ne bez smíchu. Knopf, 1930
• Způsoby bílých lidí. Knopf, 1934
• Simple Speaks His Mind. 1950
• Laughing to Keep from Crying, Holt, 1952
• Simple Takes a Wife. 1953
• Sladký mucholapka života, fotografie Roy DeCarava. 1955
• Jednoduché sázky. 1957
• Tamburíny ke slávě (kniha), 1958
• The Best of Simple. 1961
• Jednoduchý strýček Sam. 1965
• Něco společného a další příběhy. Hill & Wang, 1963
• Povídky Langstona Hughese. Hill & Wang, 1996

Non-fiction

• Velké moře. New York: Knopf, 1940
• Slavní američtí černoši. 1954
• Marian Anderson: Anderson: slavná koncertní pěvkyně. 1954
• I Wonder as I Wander. New York: , 1956
• Obrazová historie černochů v Americe, s Miltonem Meltzerem. 1956
• Slavní černošští hrdinové Ameriky. 1958
• Boj za svobodu: Příběh NAACP. 1962

Hlavní hry

• Mule Bone, se Zorou Neale Hurstonovou. 1931
• Mulat. 1935 (v roce 1950 přejmenována na operu The Barrier)
• Troubled Island, s Williamem Grantem Stillem. 1936
• Malá šunka. 1936
• Císař Haiti. 1936
• Nechcete být svobodní? 1938
• Street Scene (opera)|Street Scene, přispěl textem. 1947
• Tamburíny ke slávě. 1956
• Jednoduše nebeský. 1957
• Černý betlém. 1961
• Pět her Langstona Hughese. Bloomington: Indiana University Press, 1963.
• Jericho-Jim Crow. 1964

Práce pro děti

• Popo a Fifina s Arnou Bontempsovou. 1932
• První kniha o černoších. 1952
• První kniha jazzu. 1954
• První kniha rytmů. 1954
• První kniha o Západní Indii. 1956
• První kniha o Africe. 1964

Další

• The Langston Hughes Reader. New York: Braziller, 1958.
• Dobré ráno, revoluce: Hughes: nesebrané sociálně protestní spisy Langstona Hughese. Lawrence Hill, 1973.
• Sebrané spisy Langstona Hughese. Missouri: University of Missouri Press, 2001.

• Harlemská renesance