Punt

Obrázky

·         Reliéfy v Hatšepsutině chrámu

Egyptské výpravy do Puntu

Nejstarší zaznamenanou egyptskou výpravu do Puntu zorganizoval faraon Sahure z páté dynastie (25. století př. n. l.). Zlato z Puntu však bylo v Egyptě již za faraona Chufua ze čtvrté dynastie.

Další výpravy do Puntu se konaly za šesté, jedenácté, dvanácté a osmnácté egyptské dynastie. Ve dvanácté dynastii byl obchod s Puntem oslavován v populární literatuře v Příběhu o ztroskotaném námořníkovi.

Za osmnácté egyptské dynastie postavila Hatšepsut flotilu na Rudém moři, aby usnadnila obchodování mezi ústím Akabského zálivu a místy na jihu až po Punt a přivezla do Karnaku mrtvolné zboží výměnou za núbijské zlato. Hatšepsut osobně podnikla nejslavnější staroegyptskou výpravu, která se plavila do Puntu. Za vlády královny Hatšepsut v 15. století př. n. l. lodě pravidelně překračovaly Rudé moře, aby získaly bitumen, měď, vyřezávané amulety, naftu a další zboží dopravované po souši a po Mrtvém moři do Elatu v čele Akabského zálivu, kde se k nim přidávalo kadidlo a myrha přicházející na sever jak po moři, tak po souši po obchodních stezkách přes hory vedoucí na sever podél východního pobřeží Rudého moře.

Zprávu o této plavbě pěti lodí lze dodnes vidět na reliéfech v Hatšepsutině márnici v Deir el-Bahri. V celém chrámovém textu Hatšepsut "udržuje fikci, že její vyslanec" kancléř Nehsi, který je uváděn jako vedoucí výpravy, cestoval do Puntu, "aby vymohl daň od domorodců", kteří přiznávají svou věrnost egyptskému faraonovi. Ve skutečnosti byla Nehsiho výprava pouhou obchodní misí do země, do Puntu, který byl v té době již dobře zavedenou obchodní stanicí. Navíc Nehsiho návštěva Puntu nebyla nijak přehnaně odvážná, protože ho "doprovázelo nejméně pět lodí plných [egyptských] mariňáků" a vřele ho přivítal náčelník Puntu a jeho nejbližší rodina. Punťané "obchodovali nejen s vlastní produkcí kadidla, ebenového dřeva a krátkorohého dobytka, ale [také] se zbožím z jiných afrických států včetně zlata, slonoviny a zvířecích kůží". Podle chrámových reliéfů vládli v té době zemi Punt král Parahu a královna Ati. Tato dobře ilustrovaná Hatšepsutina výprava se uskutečnila v 9. roce vlády faraonky s požehnáním boha Amona:

Řekl Amen, Pán trůnů Dvou zemí: "Pojď, pojď v pokoji, má dcero, půvabná, která jsi v mém srdci, králi Maatkare [tj. Hatšepsut]... Dám ti Punt, celý... povedu tvé vojáky po zemi i po vodě, po tajemných březích, které se spojují s přístavy kadidla... Budou brát kadidla, kolik budou chtít. Své lodě naloží ke spokojenosti svých srdcí stromy zeleného [tj. čerstvého] kadidla a všemi dobrými věcmi země.

Egypťané nebyli v cestování po moři příliš dobří. Cesta do Puntu pro ně musela být podobná cestě dnešních průzkumníků na Měsíc. Odměna [za získání kadidla, ebenu a myrhy] však zjevně převážila nad riziky. V egyptské tradici obchodování s Puntem pokračovali i Hatšepsutini nástupci z 18. dynastie, například Thutmose III. a Amenhotep III. Obchod s Puntem pokračoval i na počátku 20. dynastie, než skončil před koncem egyptské Nové říše. Papyrus Harris I, soudobý egyptský dokument, který podrobně popisuje události, k nimž došlo za vlády krále Ramsese III. na počátku 20. dynastie, obsahuje výslovný popis návratu egyptské výpravy z Puntu:

Bezpečně dorazili do pouštní země Koptos, kde v klidu zakotvili a vezli si s sebou zboží, které přivezli. Při cestě po souši je [zboží] naložili na osly a na lidi a v koptském přístavu je přeložili na plavidla. Byli [zboží a Punťané] posláni vpřed po proudu, připluli ve slavnostním stavu a přinesli daň do královské přítomnosti.

Po skončení období Nové říše se Punt stal "neskutečnou a pohádkovou zemí mýtů a legend".

Egyptští vojáci z Hatšepsutiny výpravy do země Punt podle vyobrazení z jejího chrámu v Deir el-Bahri.


Tento reliéf zobrazuje kadidlovníky a myrhovníky získané Hatšepsutinou výpravou do Puntu.


Strom před Hatšepsutiným chrámem, o němž se tvrdí, že ho Hatšepsutina výprava přivezla z Puntu a který je vyobrazen na stěnách chrámu.

Ta síť je v pořádku

Staří Egypťané někdy nazývali Punt Ta netjer, což znamená "Boží země". To odkazovalo na skutečnost, že se nacházel mezi oblastmi Boha Slunce, tedy oblastmi ve směru východu Slunce, na východě Egypta. Mezi zdroje těchto východních oblastí patřily produkty používané v chrámech, zejména kadidlo. Starší literatura (a současná literatura, která není hlubokým L) tvrdila, že označení "země bohů", pokud se vykládalo jako "svatá země" nebo "země bohů/proroků", znamenalo, že staří Egypťané považovali zemi Punt za svou pravlast. W. M. Flinders Petrie se domníval, že dynastická rasa pochází z Puntu nebo přes něj, a E. A. Wallis Budge uvedl, že "egyptská tradice dynastického období zastávala názor, že původním domovem Egypťanů byl Punt...". Tento termín se nevztahoval pouze na Punt, který se nacházel jihovýchodně od Egypta, ale také na oblasti Asie východně a severovýchodně od Egypta, například na Libanon, který byl zdrojem dřeva pro chrámy.

Královna Ati, zobrazená na Hatšepsutiných reliéfech, je příkladem pokročilé steatopygie, která je spojena s khoi-sanskými národy východní a jižní Afriky, i když se na ně neomezuje. Předpokládá se, že to může být důkazem přežívání kultur Khoi-San od dob sangoanské kultury v severovýchodní Africe před příchodem kušitsky mluvících kultur do této oblasti.

Umístění

Výrobky z Puntu (jak jsou zobrazeny v Hatšepsutině chrámu) lze snadno nalézt v Africkém rohu. V Arábii jsou méně běžné nebo chybějí. Z tohoto důvodu se většina badatelů domnívá, že Punt ležel v severovýchodní Africe. Mezi tyto výrobky patřilo zlato a aromatické pryskyřice, jako je myrha, kadidlo a ebenové dřevo; mezi divoká zvířata zobrazená v Puntu patřily žirafy, paviáni, hroši a leopardi. Podle Richarda Pankhursta: ["Punt byl ztotožňován s územím na pobřeží Arabského i Afrického rohu. Úvaha o předmětech, které Egypťané z Puntu získávali, zejména o zlatě a slonovině, však naznačuje, že byly především afrického původu. ... To nás vede k domněnce, že pojem Punt se pravděpodobně vztahoval spíše na africké než arabské území."

Někteří badatelé s tímto názorem nesouhlasí a poukazují na řadu starověkých nápisů, které lokalizují Punt do Arábie. Dimitri Meeks napsal, že "texty, které nade vší pochybnost lokalizují Punt na jih, jsou v menšině, ale jsou jediné, které se uvádějí v současném konsenzu o poloze země. Punt, jak nám říkají Egypťané, se nachází - ve vztahu k údolí Nilu - jak na severu, v kontaktu se zeměmi Blízkého východu středomořské oblasti, tak i na východě či jihovýchodě, zatímco jeho nejvzdálenější hranice jsou daleko na jihu. Všechny tyto indicie splňuje pouze Arabský poloostrov."

V roce 2010 byla provedena genetická studie mumifikovaných ostatků paviánů, které staří Egypťané přivezli z Puntu. Vědci pod vedením výzkumného týmu z Egyptského muzea a Kalifornské univerzity použili analýzu izotopů kyslíku ke zkoumání chlupů ze dvou mumií paviánů, které byly uchovány v Britském muzeu. Jeden z paviánů měl zkreslené izotopové údaje, proto byly hodnoty izotopů kyslíku druhého paviána porovnány s hodnotami izotopů kyslíku současných jedinců paviánů ze zájmových oblastí. Vědci nejprve zjistili, že mumie se nejvíce shodují s moderními exempláři pozorovanými v Eritreji a Etiopii na rozdíl od exemplářů ze sousedního Somálska, přičemž etiopské exempláře "se nacházejí v podstatě západně od Eritreje". Tým neměl možnost porovnat mumie s paviány v Jemenu. Vědci se domnívali, že taková analýza by přinesla podobné výsledky, protože podle nich regionální izotopové mapy naznačují, že paviáni v Jemenu by se velmi podobali těm v Somálsku. Profesor Dominy, jeden z vedoucích výzkumníků, z toho vyvodil, že "se domníváme, že Punt je jakýmsi ohraničeným regionem, který zahrnuje východní Etiopii a celou Eritreu". V roce 2015 vědci provedli následnou studii, aby potvrdili svá původní zjištění, a dospěli k závěru, že "naše výsledky odhalují vysokou pravděpodobnost shody s východním Somálskem a koridorem mezi Eritreou a Etiopií, což naznačuje, že tato oblast byla zdrojem Papio hamadryas exportovaných do starověkého Egypta".

Egyptský pravopis "pwenet "je třeba poznamenat, že koncovka "t" se během Nové říše nevyslovovalaposlední znak je určující pro zemi, zemi.

Reliéf na stěně

Chaty jako reliéf

Předpokládaná poloha v okolí Rudého moře a hlavní cestovní trasy po souši a po moři

Starší literatura

• Johannes Dümichen: Die Flotte einer ägyptischen Königin, Leipzig, 1868.
• Wilhelm Max Müller: Müller: Asien und Europa nach altägyptischen Denkmälern, Leipzig, 1893.
• Adolf Erman: Life in Ancient Egypt, Londýn, 1894.
• Édouard Naville: "V Egypt Exploration Fund, Memoirs XII, XIII, XIV, and XIX, London, 1894 et seq. (Deir-el-Bahri).
• James Henry Breasted: Breasted: A History of the Ancient Egyptians, New York, 1908.