Masakr v Amritsaru

Pozadí

Indie za první světové války

První světová válka začala s velkou podporou a vstřícností vůči Spojenému království ze strany indických představitelů. To Britové neočekávali a domnívali se, že by mohlo dojít k povstání. Indie velmi pomohla britskému válečnému úsilí tím, že poskytla muže a zdroje. V Evropě, Africe a na Blízkém východě sloužilo asi 1,3 milionu indických vojáků a dělníků, zatímco indická vláda i knížata posílali velké zásoby potravin, peněz a munice.

Bengálsko a Paňdžáb však byly oblasti, kde lidé stále neměli Brity rádi. Teroristické útoky v Bengálsku souvisely s nepokoji v Paňdžábu. Také zámořské indické obyvatelstvo (především z Kanady, Německa a Spojených států) se od počátku války snažilo vyvolat v Indii povstání podobné povstání z roku 1857. S pomocí irských republikánů, Němců a Turků vzniklo rozsáhlé spiknutí nazvané hinduisticko-německé spiknutí. Toto spiknutí se také snažilo přimět Afghánistán, aby nepodporoval britskou Indii.

Po válce

Po první světové válce se na obyvatelích Indie výrazně podepsal vysoký počet mrtvých a zraněných, inflace, vysoké daně a další problémy. Indičtí vojáci pašovali do Indie zbraně, aby se zbavili britské nadvlády. Různé skupiny se spojily a požadovaly nezávislost na Británii. V roce 1916 podepsaly Indický národní kongres a Muslimská liga pakt z Lucknow, v němž se dohodly na vybudování hranice rozdělující Paňdžáb (Indie) a Pákistán.

Rowlattův zákon

Zhoršující se občanské nepokoje v celé Indii, zejména mezi bombajskými mlynáři, vedly v roce 1919 ke vzniku Rowlattova výboru. Rowlattův výbor byl pojmenován podle anglického soudce Sydneyho Rowlatta. Úkolem výboru bylo pochopit německé a bolševické vazby na militantní hnutí v Indii, zejména v Paňdžábu a Bengálsku.

Výbor požádal o prodloužení platnosti zákona o obraně Indie z roku 1915.Tento zákon dával místokrálově vládě velké pravomoci, které zahrnovaly umlčování tisku, včetně zadržování politických aktivistů bez soudu, zatýkání osob podezřelých z velezrady bez soudního příkazu. Tento zákon vyvolal v Indii obrovský hněv.

Před masakrem

Události, které následovaly po Rowlattově zákonu v roce 1919, byly rovněž ovlivněny událostmi spojenými s ghadarským spiknutím. V té době se vojáci britské indické armády vraceli z bojišť v Evropě a Mezopotámii do Indie, kde panovala hospodářská krize. V roce 1915 došlo k mnoha pokusům o vzpouru a soudní procesy v Láhauru týkající se spiknutí byly stále v centru pozornosti veřejnosti. Do Indie také začaly pronikat zprávy o mladých mohadžírech, kteří bojovali na straně tureckého chalífátu a později za Rudou armádu během ruské občanské války. Ruská revoluce začala ovlivňovat i Indii. V této době se Mahátma Gándhí, do té doby na indické politické scéně poměrně neznámý, začal projevovat jako masový vůdce.

Gándhího výzva k protestu proti Rowlattovu zákonu se setkala s očekávanou odezvou - zuřivými nepokoji a protesty. Situace zejména v Paňdžábu se velmi rychle zhoršila. Železniční, telegrafní a komunikační systémy byly narušeny. Láhaurem pochodoval obrovský dvacetitisícový dav.

V Amritsaru se u Jallianwala Bagh shromáždilo přes 5000 lidí. Michael O'Dwyer se údajně domníval, že se jedná o součást pokusu o vzpouru proti Britům. James Houssemayne Du Boulay údajně přisuzoval přímou souvislost mezi obavami z povstání ghadaritů uprostřed stále napjatější situace v Paňdžábu a britskou reakcí, která skončila masakrem.

10. dubna 1919 se v rezidenci zástupce komisaře Amritsaru, města v Paňdžábu, velké provincii v severozápadní části tehdy nerozdělené Indie, konal protest. Demonstrace se konala s cílem požadovat propuštění dvou populárních vůdců indického hnutí za nezávislost, Satjá Pála a Sajfuddína Kitchleva, kteří byli předtím kvůli svým protestům zatčeni. Do davu stříleli britští vojáci, střelba konstatovala další násilnosti. Později během dne bylo napadeno a zapáleno několik bank a dalších vládních budov včetně radnice a nádraží. Násilnosti se nadále stupňovaly a vyústily v úmrtí nejméně pěti Evropanů, včetně vládních zaměstnanců a civilistů.

Následující dva dny byl ve městě Amritsar klid, ale v ostatních částech Paňdžábu násilnosti pokračovaly. Byly přerušeny železniční tratě, zničeny telegrafní sloupy, vypáleny vládní budovy a zabiti tři Evropané. Do 13. dubna se britská vláda rozhodla vyhlásit na většině území Paňdžábu stanné právo. Legislativa omezila řadu občanských svobod, včetně svobody shromažďování, a zakázala shromáždění více než čtyř osob.

Masakr

13. dubna 1919 se v zahradě Jallianwala Bagh poblíž Zlatého chrámu v Amritsaru shromáždily tisíce lidí. V tento den se konal svátek Baisakhi, který byl zároveň sikhským novým rokem. Po více než dvě stě let přitahoval tento festival tisíce lidí z celé Indie. Lidé cestovali celé dny, aby se dostali do Amritsaru.

Jallianwala Bagh byl ze všech stran obklopen domy a budovami a měl několik úzkých vchodů, z nichž většina byla zamčená. Lidé, kteří nemohli uniknout, se snažili přelézt zdi parku. Mnozí skočili do studny uvnitř areálu, aby unikli kulkám. Na pamětní desce je uvedeno, že ze studny bylo vytaženo 120 těl.

Střelba si vyžádala stovky mrtvých a tisíce zraněných. V telegramu zaslaném Dyerovi britský viceguvernér Paňdžábu sir Michael O'Dwyer napsal: "Váš postup je správný. Poručík guvernér schvaluje."

O'Dwyer požádal o zavedení stanného práva v Amritsaru a dalších oblastech, což místokrál lord Chelmsford po masakru povolil.

Jallianwalla Bagh v roce 1919, několik měsíců po masakru.


Studna mučedníka v Jallianwala Bagh.

Dyer propuštěn

Někteří lidé Dyerovi zpočátku tleskali, ale v červenci 1920 ho Dolní sněmovna odsoudila a donutila odejít do důchodu.